CYCLES OF REVOCATION – Predestination

Smrťák otevírá archivní láhev kyseliny a na na uhel spálené pečivo maže ďábelské tousty, protože družina se opět rozrůstá a to už je důvod k oslavě. Abych hned v úvodu zklidnil hnidopichy, o roku založení CYCLES OF REVOCATION vím a přesto nedbám. Co na tom, že od velkého kapelního třesku uplynulo slušných pět járů, když teprve tato sestava a tento rok staly se těmi pravými pro vydání debutového alba. Nebudu sáhodlouze rozpitvávat historii spolku, tyto informace se k vám dostanou v chystaném rozhovoru, snad jen zmíním, že prvotině předcházela EP „Songs Of Vomiting Mind“ (2019), „Cursed By Own Fate“ (2020) a lidé, kteří v kapele působí, či působili, prošli kapelami jako TRANSLUNARIA, GODLESS TRUTH, BLACKENED SNAKE…

Přiznám se, že už začínám mít lehkou alergickou reakci pro označení old school. Kolikrát mám pocit, že si tím kapely vytváří alibi, kdyby nedej ďáble, někdo objevil v jejich tvorbě cosi, co už zde kdysi dávno bylo. Ptám se, no a co? Chuck byl jenom jeden a podaří-li se složit materiál, co zrychlí tep a ústa roztáhne v úsměv, kdo by to řešil.

CYCLES OF REVOCATION servírují na prvotině devítku písní ve více než čtyřiceti šesti minutách a už od úvodních rifů, zaznívajících po krátkém intru (mimochodem, zajímavé překlenutí v titulní kousek), je jasně patrné, že mléko tekoucí po bradách muzikantů bylo již dávno utřeno a borci mají něco odehráno. Do role uvaděčky byla zvolena „Predestination“ a po několika soustředěných posleších celého alba si dovolím tvrdit, že už zde máte možnost odhalit jeho silné a slabé stránky, jež paradoxně jedno jsou. Stříbrný kotouček je od začátku do konce natřískán skvělými nápady, silnými momenty, víc než nadprůměrnými instrumentálními výkony a kvalitním zpěvem… ale…

Ale se vracím k výše zmíněnému pocitu, který „Predestination“ jako celek zanechává a slovo, zdající se nejvhodnějším, je roztříštěnost. Není pomalu možnost si výše zmíněná pozitiva řádně užít. Sotva si začínám spokojeně pokyvovat při vydařeném riffu, po několika vteřinách mizí, aby se buď po chvíli znovu objevil, nebo už více nezazněl a byl překrytý dalšími vrstvami. Strašně těžko se mi v jednotlivých kouscích orientuje a hledají záchytné body. I po několika posleších mám problém zapamatovat si strukturu samostatných děl a čím dál víc se na jazyk dere úsloví „méně je někdy více“. V tomto směru se vydává sedmá „No More Lies And Fear“, a i když rovněž nelze hovořit o nějaké přímočaré zběsilosti, vyznám se a užívám si. 

Znovu navazuji na konec předchozího odstavce a mluvím-li o užívání si, tak při desetiminutové instrumentálce „Afterworld“ je blažení na maximu. Počáteční obavy, že jestli se borci až sem nedrželi při zdi, tak tady se to teprve rozuteče, ukázaly se být lichými a krásně to drží pohromadě. Trocha METALLICOVSKÝCH kytar, zapamatovatelný motiv a co je hlavní, nebloudím! A to by mohlo býti návodným ukazatelem, buď zjednodušit, nebo dělat mnohaminutová monstra, kde bude čas i prostor pro veškeré kouzlení.

Co se zvuku týká, nemám zásadních výhrad. Hutný, silný, líbí se. Co se obálky týká., nemám moc co chválit. Divná, nepřitažlivá, nelíbí se.

V závěrečném shrnutí to vidím takto: jsem přesvědčený, že, i když to tentokrát hodnotím lehce nad průměrem, jde o kapelu, která má na to, aby tuzemským undergroundem řádně zahýbala.

Seznam skladeb:

1. Predestination
2. Desperation
3. Circle Of Time
4. Obsession
5. Edge Of Life
6. True Lies
7. No More Lies And Fear
8. It´s Time 
9. Afterworld

Čas: 46:07

Sestava:

• Michal Škubna – drums
• Pavel Bártek – bass
• Martin Pánek – vocals
• Roman Krejčí – guitar

ROZHOVOR

Bandcamp
Facebook