Původně (na prvním demu vydaném digitálně a následně na kazetě) one man projekt, na debutovém albu duo a spousta hostů, to je další z řady francouzských v podstatě neznámých kapel, kterých v zemi galského kohouta vzniká spousta – a většina z nich vydává své počiny u agilního a respektu hodného labelu LADLO. Ten je známý tím, že realizované tituly obléká do slušivých kabátků – a ten CRÉPUSCULE D'HIVER je jedním slovem parádní. Mám k dispozici CD, digipack o šesti stranách s dvanáctistránkovým bookletem, v obou případech krásná práce. Černá, bílá, zlatá, temnota navrch, středověk uvnitř, kde hlavně kresby zámků jsou krásné a propracované, stejně tak grafika, fonty, prostě v ruce držím moc pěkný produkt, jehož dokonalost malinko kalí nepřehledný seznam skladeb.
Vydavatel charakterizuje styl kapely jako epický středověký black metal s kořeny v devadesátých letech. Sáhodlouhé album (70 minut) obsahuje sedm skladeb, z nichž dvě jsou instrumentální a dvě už se objevily na demu. Úvod obstarává rádoby symfonické intro a už to je signálem, že se s CRÉPUSCULE D'HIVER asi úplně nepotkám. Syntetické melodie by asi měly evokovat středověk, ale působí lacině, tři minuty jsou navíc strašně dlouhé. Dlouhé jsou i následující songy, hned první zpívaný „Le sang sur ma lame“ trvá dvanáct minut a od prvních tónů se jedná o propad v čase, jak v oblasti hudebních základů, tak produkce. Zvuk je jak z devadesátek, kompoziční postupy zrovna tak, ale to je první dojem, druhý přidává k black metalu středověkou hudbu a taky cosi jako synth rock. Nutno uznat, že se to Stuurmovi daří lepit dohromady zručně, vystříhal se překotných změn, takže album působí jako sevřený celek. Řadu zpestřujících prvků, zejména vokálních a kytarových (i akustických) obstarávají hosté, při bedlivém poslechu je lze snadno objevit, na rozdíl od Stuurmových skřehotů jde o různé chorály, sbory nebo takové to bezeslovné prozpěvování, používané jako doplňkové, náladotvorné. Nálady středověku tvoří jen klávesy, což mi přijde škoda, dobové nástroje by atmosféře pomohly, ale tady se vsadilo na tuhle kartu.
„Héraut de l'infamie“ připomíná staré BURZUM, poslouchá se to příjemně, v podstatě se dá říci, že nic není špatně, na druhou stranu mi některé pasáže do uší nelezou, přijdou mi takové obyčejné, natahované, což se ještě násobí v „Tyran de la tour immaculée“. Je to zcela jistě můj problém, protože dungeon synth, jak se podle vydavatele označuje ono syntetično, mi nic neříká a nijak mne neoslovuje. Přijde mi to místy takové obyčejné, náznaky ambientu taky nemusím, takže jsem někde uprostřed mezi nadšením a nezájmem.
„Le souffle de la guerre“ má nejsilnější středověký nádech, působí nejorganičtěji a nejhitověji, zřejmě proto byla vybrána jako první singl a s předstihem zveřejněna na YouTube. Mě by nevadila, kdyby v ní (nejspíš) Spellbound tak protivně nezpíval – ve středověku by ho za to nejspíš pověsili za nohy na strom, aby si to příště rozmyslel. (úsměv) Jinak ale skladbu pěkně zpestřuje kytarové sólo a nechybí ani žánrové nutnosti v podobě jakési bitevní vřavy a melodické pasáže určitě potěší fanoušky vikinských metalových kapel.
Celkový dojem z alba je kdesi v meziprostoru, některé momenty, zejména ty blackmetalové s nádechem severského mystička, mě celkem baví, řada naopak celkem otravuje, takže to uzavřu konstatováním, že obal předčil obsah, který považuji za průměrný.
Přesné hodnocení: 5,5/10
Seznam skladeb:
- Que la gloire soit notre !
- Le sang sur ma lame
- Héraut de l'infamie
- Tyran de la tour immaculée
- Le souffle de la guerre
- Les larmes d'un spectre vagabond
- Par-delà noireglaces et brumes-sinistres
Čas: 69:16
Sestava:
- Stuurm – guitars, vocals, lyrics, songwriting
- N.K.L.S. – drums, bass
Hosté:
- Hexēnn – choirs, vocals (2, 4, 7)
- Aker – clean guitars (7)
- Wÿntër Ärvn – accoustic guitar (2)
- Vettekult – guitar solos (5, 7)
- Spellbound – choirs, vocals (4, 5)
