Svět už dávno není bezpečným místem. V podstatě kdykoli se může stát, že se během několika chvil promění v oheň a radioaktivní prach. Černé deště pak možná překvapí jen několik málo přeživších. I ty ale nakonec čeká krutá smrt plná bolesti, žízně a hladu. A v odlesku jejich očí se místo života bude zrcadlit jen spálená země plná kilogramů izotopů radioaktivních látek, které se budou pomalu rozkládat po milióny let. Svět, jak jej známe, skončil, a na pozadí toho všeho se jako smrtelná aura vznáší tóny radioaktivních CYTOTOXIN. Tedy kapely, která už dávno předtím než si pár choromyslných bláznů začalo měřit ptáky, takovýto konec předpovídala.
CYTOTOXIN nejsou žádnými nováčky na poli brutal death metalu. Naopak, už příští rok budou začínat druhou desítku své existence. Tu první završili svou už čtvrtou nahrávkou pojmenovanou výstižně „Nuklearth“. Kapela na ní hraje v podstatě stejně jako na předešlých deskách. Jen s tím rozdílem, že hudba na „Nuklearth“ je zase o něco vyspělejší než na předchozí „Gammageddon“. Na novince se opět sešlápne plyn hezky na podlahu a v rychlosti kmitajících atomů hudba uhání nezkrotně dál. Jen tu a tam se malinko přibrzdí, aby kytara vystřihla nějaký ten povedený riff, který má podtrhnout atmosféru celkového zmaru. Bubeník se vůbec nešetří a pálí kulometné tóny s nebezpečnou razancí. Mezitím kytaristé drtí jeden skvělý motiv vedle druhého a basa to všechno nádherně zahustí. Co nesmím opomenout, je skvělý zpěv. Ten se vznáší nad zabijáckou hudbou jako nukleární mrak po výbuchu Černobylu. Co se týká vokálu, tak ten je opravdu povedený. I bez něj by hudba CYTOTOXIN byla výborná, ale takto se jedná o originál, který každý fanoušek pozná po prvních slovech textu.
Když už jsem nakousl texty, tak ty se stále točí kolem toho samého. Zkáza lidstva, atomové výbuchy, zamoření, zničení životního prostředí atd. Až sem by se mohlo zdát, že texty jsou stejné jako u spousty jiných hudebních spolků zabývajících se touto tématikou. Ale když si jednotlivé lyrické frakce přečtete, tak na vás dýchne strach. Chvílemi to až vypadá, jako by kapela právě přišla ze zamořeného prostředí a chtěla se s posluchači podělit o své hrůzné zkušenosti. Nahrávce přidává na autentičnosti apokalypsy i intermezo „Dead Zone Anthem“ namluvené patrně ukrajinsky a doplněné zvuky Geigerova detektoru.
Pokud jsem výše psal o skvělých hráčských výkonech, které si pokaždé opravdu užívám, tak je taky důležité vzpomenout na kvalitu zvuku. Ta je jedním slovem extrémně radiační. Bicí zní čistě, ale zároveň jako prázdné barely od vypáleného paliva. Kytary sice drží stále hustý spodek, ale při sólech a jiných exhibičních výletech mají až mrazivě řezavý zvuk.
Pokud jsme dočetli až sem, tak je vám asi jasné, že „Nuklearth“ neberu jen jako další nahrávku tohoto pětičlenného uskupení, ale jako klenot mezi drahokamy. Není to jen proto, že jsou u nás doma CYTOTOXIN kapelou, která je opravdu často protáčena v přehrávači a na kterou se nezdráháme zajet, pokud mají někde, ne moc daleko, koncert. Ale především proto, že na této placce do sebe všechno nádherně zapadá a kapela vypadá, že při natáčení byla ve vrcholné formě. Nezbývá, než počkat na konec zákazových opatření a nejpozději začátkem léta jít osobně prověřit, jak na tom muzikanti doopravdy jsou.
Seznam skladeb:
- Atomb
- Lupus Auroroa
- Uran Breath
- Dominus
- Drown in Havoc
- Soul Harvester
- Coast of Lies
- Quarantine Fortress
- Dead Zone Anthem
- Nuclearth
- Mors Tempors
Čas: 44:01
Sestava:
- V. I. – baskytara
- Fonzo – kytara
- Grimo – zpěv
- Jason – kytara
- Stephan Stocburger – bicí
