Multiinstrumetalista Ivan Babilonský je velmi aktivní a na hudebním poli jej zaměstnávalo více projektů. A nejinak to mu je v současnosti. Mohu se zmínit o deathmetalových STABBED anebo až grindcorových OBLITERATE, kteří jsou souputníkem „našich“ V13AULT. A to možná vysvětluje, jak záhy doplním, proč je rozdíl mezi první nahrávkou a tou současnou recenzovanu věkově od sebe velmi vzdálen. Čtyřskladbové demo EP „A Carrion" bylo vydáno vlastními silami záhy po založení V13AULT již v roce 2005. A až v loňském roce vydavatel s koníkem v logu Support Underground vydal plnohodnotné debutové CD „Imitation". A o slovenské kapele pocházející z Košic se zmiňuje takto: „Formace se poměrně dost vymyká všem zaběhnutým hudebním schématům. Utváří si svůj vlastní svět, plný jak ostrých riffů, tak progresivních prvků, navíc propletených výlety k určitým experimentům, s přídavkem nečekaných zvratů a nálad." Než si to potvrdím, tak dle bookletu zjišťuji, že samotné CD je složeno ze dvou, respektive tří částí. Samotné nové nahrávky „Imitation" a zmiňovaného EP „A Carrion", přičemž je zde ve formě první demonahrávky, tak i v remasterované verzi z roku 2013. A hned prvním poslechem zjišťuji, že v té „lepší" verzi jsou zřetelnější basy a jiné nemetalové prvky – samply, jazzové a různé elektro stopy a oproti demu má nahrávka „svěží" nádech.
Krátce bych prvně shrnul zmiňovanou druhou část CD. Nahrávka se vyznačuje častou změn nálad. Jsou zde tvrdé metalové polohy, které střídají klidné kytarové a elektronické pasáže a do obou hudebních poloh jsou vloženy jazzové fúze, které kupodivu, a pododotýkám v jakékoli části, fungují velmi dobře. A to i přesto, že nahrávka je z větší části prostá vokálu a nese se pouze v zmiňovaných instrumentacích. Pokud se objeví vokál, tak se podobá kazatelskému odříkávanému projevu („Part Three") nebo doprovodnému povídání („Part Four").
Materiál na „Imitation" je jiný než „A Carrion". Na začátek se ozývají trhané elektro efekty a ihned se objevíte v atmosférickém metal(corovém) světě. Než si posluchač zvykne (možná také ne), vytváří hudba V13AULT nesouměrný dojem. A já si říkám „Who Goes There?" i u druhé skladby. Do drticí mašinerie je naroubovaná stať filmové hudby bloudící kdesi ve výšinách. Loudím v paměti a „Those Times" mi připomenou dávné PANTEROVSKÉ riffy, kde se začínám chytat, ale i tak je změť všemožných tónů poslechově náročná. Náladotvorná skladba s opatrnou gradací, která nemá konce, nebo, chcete-li, nikam nedojde. Onoho dne „26. 4. 1986" na světě nikdo nic nevěděl a neměl o ničem potuchy. Černobylské inferno. Jen na onom místě se po výbuchu rozprostřelo pochmurno a takto působí i tato výborná melancholická instrumentální skladba.
Groovejazzová semknutost u „Platinum Black"? Ono té (ne)melodické disharmonie je zde víc. Phil Anselmo a Peter Steele? Dvě vokální polohy? Zadumanější vokální projev je jen u této skladby, přičemž převládá ten hrubší výraz, jak je tomu u celého alba. Jako kdyby se ten groove sound nemohl řádně rozjet. Napadla mě nějaká srovnání, ale co člověk, to jiný názor a určitě se dají doplnit i jiné kapely. FEAR FACTORY, BRING ME THE HORIZON, KILLSWITCH ENGAGE a z každého něco? A zmínil jsem vůbec PANTERU? A „The Snake" opět se silnými jazzovými a elektronickými prvky mě utvrdí, že slyším VOIVOD. Zemětřesení, tsunami a o katastrofě ve Fukušimě „11. 3. 2011" se dozvídáme ihned a taková je i skladba, odvážnější a svižnější. Zatěžkaný sound na mě zapůsobil obdobně jako u předchozí instrumentální skladby.
Brutální song „Cole" je výpověď dle filmu Dvanáct opic. Uprostřed skladby je vložena volnější kytarová vsuvka. A já se ptám, jestli Cole je nebezpečný sám, nebo samotný virus, anebo nynější skutečnost... Kdy že album bylo vydáno? V13UALT mají vize do budoucnosti…? Ponejvíce jsem se sžil s druhou polovinou alba „Imitation" a to od Černobylu a až po závěrečný kus „Eternal Night Of The Future". PANTEROVSKÝ mustr, tvrdost a živelnost se zašpiněným mimoprostorovým elektro soundem.
Těžko se nahrávka hodnotí... Skladby mají katastrofické scénáře, ale v případě debutu V13AULT „Imitation" vše dopadlo dobře. Písničky nejsou rozsypané a i přes složitou mnohotvárnost drží jako celek pohromadě. Avšak lépe na mě působí první, na tomto albu poslední nahrávka. A jen pro informaci doplním, že demo (druhá totožná) nahrávka na albu už být nemusela. CD je takto zbytečně dlouhé.
Seznam skladeb:
- Who Goes There?
- RB/CZ/907/X…
- Those Times
- 26.4.1986
- Platinum Black
- The Snake
- 11.3.2011
- Cole
- Eternal Night Of The Future
Bonus: A Carrion, Remastered EP 2013
- Part One (Remember My Soul)
- Part Two (Shock, Smell And Sympathy)
- Part Three (Disgust And Love)
- Part Four (Une Charogne)
A Carrion, Promo Demo 2005
Čas: 69:39
Sestava:
- Jaroslav Kyselica - zpěv
- Ivan Babilonský - kytary, basa, samply
- Minor Macháč - bicí
