Musím se přiznat, že patřím mezi ty lidičky, co skupinu neodvrhli ani při experimentech ala Depeche Mode a Sisters Of Mercy. Naopak - nakonec jsem měl pocit, že se skupina hudebně konečně našla. Nicméně, návrat k metalovým kořenům smíchaný s hudebním cítěním Ztraceného ráje z posledních let je prostě skvělý. Koncertní set tomu byl jasným důkazem. Již otvírák Don´t Belong z novinky Paradise Lost předvedl kapelu v plné síle. Kytarová sekce Greg Mackintosh (po dlouhé době opět s dlouhými vlasy) a Aaron Aendy (pravděpodobně provždy plešatý) prohnala zvuk kytar bednama Marshall s hlavou Line6. Výsledný sound byl ?vražedný? a přitom paradoxně čitelný. Nick Holmes si rovněž nechal opět narůst dlouhé vlasy, ale ke svému dřívějšímu chrapláku se již nevrátil. Zůstal u čistých a velmi dobře aranžérsky i melodicky vymyšlených zpěvů. Skupina se věnovala především novým skladbám, přesto zavítala i k předposlední řadovce Symbol Of Life a přelovomému albu One Second. Návrat k metalovým kořenům pak skupina jasně symbolizovala skladbami z alb DraconianTimes a Shades Of God. Skladba As I Die zněla v koncertním provedení skvěle. Přídavek pak patřil třem skladbám, z nichž, podle mého názoru, jasně vynikla klipovka Forever After se silným skladatelským potenciálem a skvěle vystavěným refrénem. Vidět a slyšet Paradise Lost na pódiu je fajn zážitek. Přesto mi v hlavě zůstává jeden malý otazník a to, zda tento večer nebyli lepší a zajímavější ORPHANED LAND z Izraele.
ORPHANED LAND předvedli skvělý výkon a velký ohlas z řad fanoušků dal jasně najevo, že tu spousta přítomných byla i kvůli nim. Jejich mix metalu s tradiční izraelskou muzikou je geniální. Mému uchu lahodí především mix orientálních melodií s growlingovými pasážemi. Skvělý výkon předvedl zpěvák Kobi, který s palestinským šátkem přes rameno zdatně vzdoroval všem náročným vokálním pasážím a poradil si s každou překážkou ve složitých kompozicích z fenomenálního alba Mabool. Opravdu vynikající vystoupení. Škoda, že měla skupina tak málo času a nemohla přidat jedinou skladbu, i když zájem ze strany fanoušků byl obrovský. Časový harmonogram byl neúprosný, a tak za obrovského skandování a aplausu Orphand Land, po skončení svého koncertního setu, vyklidili pódium. Až mě napadlo, že by neškodilo vypustit neavizovanou bizarní skupinu SOCIETY1 a dát více prostoru izraelským mágům.
Skupina SOCIETY1 z Kalifornie byla podivnou formací. Jak dobře poznamenal jeden můj známý: ?v tom jejich zpěvákovi se snoubí všechny metalová klišé!? ? to totiž vystihuje ne jen projev bizarního frontmana, který ve finále působil s holou řití na pódiu opravdu směšně, ale i kapely samotné. Image předstihla totiž hudební produkci. Ta se snažila o moderně pojatý metal, ale skutek byl opravdu chabý. Nicméně bylo docela srandovní sledovat, jak si co chvíli zpěvák vybírá jakousi oběť v publiku a svými grimasami a pohyby ji ?svádí? do svého ujetého světa. Nevím, co víc napsat? snad jen, že mě mrzí, že vzali spoustu času Orphaned Land i San Harmony k hraní.
SAD HARMONY celý večer odstartovali se 100% nasazením. Jejich hudební projev mi opravdu sedí. Tuhle kapelku mám moc rád, a tak mě mrzelo, že měli jednoznačně nejhorší zvuk večera. Skupina zahrála skladby z obou svých alb Elektrula a Téte á Téte a přispěla i s několika novými. Ty zněly docela zajímavě a já se už teď těším na chystané nové CD této moravské partičky. Nejvíce mě zaujala energická píseň Two Circles, kde nádherně vynikl zajímavý vokál baskytaristy Skunyho.
Příjemný večer strávený se zajímavou muzikou ? tak bych mohl nazvat celkový dojem z této akce. Když se nad ní s odstupem času zamyslím, tak mi už ani tolik nevadí přítomnost SOCIETY1, přesto nechápu, proč si je Paradise Lost vybrali jako support na toto turné.
