Kapela s prazvláštním názvem HADEM PRO MÉHO MUNGA není úplným nováčkem, i když pojem o tomto jménu mají převážně jen tuzemští znalci undergroundu. V roce 2015 se HPMM prezentovali svým prvním studiovým zářezem, který se jim povedl. Nicméně nahrávka obsahovala jen čtyři skladby, což ale s ohledem k tomu, že desku sdíleli s kamarády LE BAIN DE MAID, dávalo logiku. Po třech letech se kapela hlásí se zcela samostatnou věcí, jež dostala název „Kapitola II“.
Kluci z kapely jsou svérázové. Těžko říct nakolik je to podmínkami a nakolik nedostatkem lidí, natož kvalitních lidí, ale HPMM působí jako duo. Tenhle fakt není sice žádnou novotou, ale přece jen pořád dokáže překvapit, navíc když toto úderné duo využívá jen bicí a basu a vokály vynechává úplně.
Poměrně svéhlavě Standa a Zdeněk přistupují i ke své hudbě. Uzavřít kluky vyloženě do jedné stáje a pojmenovat jednoduše co hrají, může být na vylámání zubů. Třeba je na vině vzduch, který se na Chodovsku a v blízkém okolí dýchá (myšleno i Cheb). Party z tohoto kouta se vždy daly charakterizovat jako hardcore dotýkající se až ema a nezbytné předpony post. GOODFULL, MOSSAMBIC, už zmiňovaní LE BAIN DE MAID a vůbec bych se nebál do této kategorie zařadit asi nejznámější jméno z tohoto koutu republiky ESAZLESA – všechny tyto kapely totiž spojuje víc než jen lokalita. Přemýšlivá hudba, která se postupně vyvíjí více směry a v případě HPMM se jedná vyloženě o hravou záležitost.
Jako dobrý tah hodnotím fakt, že se na desce nachází šest skladeb, které při standardní stopáži kompozic nabízejí sice jen přes dvacet minut hudby, ale s přihlédnutím k tomu, že se jedná o instrumentální hudbu, kapela se nepouští do nějakých nepřiměřeně natáhlých nebo nudných ploch a jde přímo na věc, je délka desky zvolená úplně ideálně.
HPMM ukazují více tváří. Přes silně nakažlivou úvodní linku, která si příjemně plyne, umí i hrubě zabušit na vrata, což jasně dokazuje druhá „Gin“, která hardcoreově burácí, aby ji opět vystřídala chytlavá pomalejší pasáž, kterou táhne basa, jak se to děje v „Nově“. Každá ze skladeb nabídne místo, které donutí posluchače zbystřit. Ve čtyřce „Ker mi dere tvar“ je to roztančená druhá polovina skladby. U „Miky“ se opět povedl emotivní začátek…
HPMM nehrají hudbu pro davy, ostatně o to se ani nesnaží. Z jejich produkce je cítit správný zápal a radost. Rozumně dávkují své nápady, jsou si vědomi svých mantinelů a takhle to asi má být. Instrumentálně se kluci baví a na této krátké, ale rozumně dlouhé desce se jim daří udržet posluchače ve střehu a nesklouznout k nudě. Trvat deska přes půl hodiny, bylo by to moc. Na druhou stranu pro příznivce přímější linie se někomu HPMM můžou jevit jako ne úplně plnohodnotná záležitost, a to hlavně kvůli absenci zpěvu, což je ale jenom jeho problém.
Seznam skladeb:
- Ftalátová nostalgie
- Gin
- Nova
- Ker mi dere tvar
- Mika
- Příběh mokele mbembeho
Čas: 21:18
Sestava:
- Stanislav Beneš – bicí
- Zdeněk Hnízdil – basa
