Že se celosvětově vrací doomová vlna, je několik let prostě fakt. „Doomuje“ se všude po světě, tak proč by zrovna Španělsko mělo být výjimkou. GRAJO vzali za kliku teprve před třemi roky, kdy debutovali singlem, a tak lze s klidem mluvit o nové kapele, i když své konto studiových záznamů od té doby o něco rozšířili. Vrcholem jejich dosavadní činnosti je ale bezesporu čerstvé album „Slowgod II“.
Pochopitelně se nabízí otázka, čím GRAJO přispívají do žánrového mlýna. Jejich jižanský původ – město Cordóba – dává jisté naděje, že by se mohla kapela snažit do svého výrazu, který převážně stojí na tradičně pojatém doomu s příměsí stoneru, vložit něco ze svého původu a okořenit tak svůj výraz lokálními vlivy. A ač to zpočátku nevypadá, od třetí skladby se už tolik typické vlivy španělské kultury do skladeb dostávají. Ne žádnou násilnou formou, víceméně jen decentně, ale právě ve věci „Malmuerta“ na vás Španělsko jednoduše dýchne. Orientální nádech songu je oproti předchozí dvojici skladeb, které jsou pojaty dost klasickou formou, kdy obě stojí na pevném riffu, vítaný a navíc vkusně zakomponovaný.
Pro kapelu je ale typičtější právě forma onoho poctivého a hutného riffování, který pevně drží spolehlivý rytmický základ, jenž odkazuje na sice několikrát řečené, ale pořád funkční. Chvílemi to vypadá, jakoby se kapely držela formátu „nevymýšlej vymyšlené“, ale jisté trumfy v rukou třímá. A tak po úvodní dvojici skladeb, které sice neurazí, ale nic tak nezapomenutelného nenabízí, se deska láme čtvrtou věcí „Ǝr“, která se drží formulky z úvodu, ale i když kytarista Josef nedělá nic zásadně jinak, masivní riffáž téhle skladby dokáže chytit pod krkem a nepustit. Jednoznačně se jedná o top věc nahrávky.
„Ǝr“ nastartuje nejsilnější část „Slowgod II“, protože po ní následující „Horror And Pleasure“ stojí také za hřích. Standardně dobrý hudební podklad tady pozvedá o další level výše zpěvačka Liz. Ta je jednoznačně největším esem GRAJO. Tahle žena má v hrdle poklad a nezdráhá se jím oslnit. Výše zmíněnou „Horror And Pleasure“ vyloženě svým projevem vytáhne do jiných dimenzí. Jestli je někdo ze čtenářů pamětník a vzpomene si na moravskou partu MEMORIA a na období jejich desky „The Timelessness“, podobnost s tehdejší zpěvačkou Andreou vypozoruje zřejmě také.
Stejně tak, jako uzavírá první polovinu desky poutavá a lehce se odlišující „Malmuerta“, závěr „Slowgod II“ se nese v podobném psychedelickém hávu. Tahle poloha, kdy se GRAJO ocitnou na obláčku psychedelického rocku, jim sluší, ale osobně chválím kapelu za to, že s tímto žánrem relativně šetří a prokládá ho doom metalem.
Ačkoliv díky neustálému přílivu kapel logicky vzniká přesycení, stále se objevují zajímavé party, které mají co nabídnout. GRAJO jsou na dobré cestě, protože nahráli sympatickou desku, která se poslouchá v podstatě sama – a navrch disponují skvělou zpěvačkou.
Seznam skladeb:
- Altares
- Queen Cobra
- Malmuerta
- Ǝr
- Horror And Pleasure
- Malstrøm
Čas: 38:18
Sestava:
- Liz - zpěv
- Josef - kytara
- Félix - bicí
- Pistolo - basa
https://www.facebook.com/grajorockband
https://grajo.bandcamp.com/album/s-l-o-w-g-o-d-i-i
