Nejbližší koncerty
  • 16. 05. 2024Druhá zastávka blackmetalistů SEKEROMLAT, tentokrát již v...
  • 16. 05. 2024Do pražské Eternie přijedou dvě řecké kapely. O domácí su...
  • 17. 05. 2024MÍSTNÍ FESŤÁK 2024 ☆ Nepravidelně pořádaný a pokaždé t...
  • 17. 05. 2024Libido Challenge po třech dobách ledových konečně chřtí d...
  • 18. 05. 2024Nehledali se, až se nenašli. Kiss Me Kojak a Fetch! patří...
  • 18. 05. 2024BELL WITCH (USA) + THE KEENING (USA)
  • 24. 05. 2024MORTHYMER Mysteriózní persona, které dali život členové ...
  • 25. 05. 2024Warm-up festivalu Pod parou míří i do Ostravy! Vystoupí T...
HEIDEN – Andzjel

ORPHANAGE - Driven CD 2004 - Nuclear Blast

Velmi se stydím. Zaprvé proto, že jsem těmto Nizozemcům doteď nevěnoval téměř žádnou pozornost, za další proto, že ač se prohrabávám svojí kartotékou sebevíc, nemám od nich ani kousek desky, natož pak celou :-(. No abych to upřesnil, plně si uvědomuju, že recenze co píšu nejsou nijak vyhlašovací, na druhou stranu, když mě něco nebere, tak je aspoň ta recenze vlažná. Tady bych naopak napsal, že jsem se z nové desky Orphanage totálně posadil na prdel. Pardon, ale jinak to vyjádřit nemůžu.

Orphanage na nové desce (nevím jak na těch předchozích) předvádí jak geniálně skloubili a jak lze skloubit naprosto v pohodě thrash, death, doom, melodiku, ženský zpěv, klávesy, samply a mnoho dalšího. Desku korunují super zaranžované sekané řezavé kytary ve vynikající kombinaci s ženským zpěvem a s brutálním growlingem. Pokud se projdeme kousek po kousku, tak alespoň u mě, co kousek to perla. Pravda při začátku první skladby The Sign jsem si myslel, že se bude jednat o nějakou doomovou tuctovku, nicméně z toho mě hned vyvedly nastoupivší sekané kytary. Následující pomalejší Black Magic Mirror je zase pěkně melodická, aby nám nevytryskly slzy je tu kytarový nástup třetího songu Cold skoro jako vystřihnutý od Meshuggah. Super doom refrén! Další řezavka v podobě Prophecies of Fame, nemusím snad všude psát, že všude je perfektní Rosanin zpěv, kombinovaný s Georgovým qrowlem. Tak to jde dál a dál. Ze seznamu vyčnívá rychlejší Dead Ground nebo My Master's Master. In Slavery mi zase na začátku dost připomíná Entombed :) V Truth or Lies se dokonce objeví doteď skrývaný čistý mužský vokál. Titulní Driven je jakýmsi opusem, kde se kombinuje snad všechno. Beyond The Fall je asi nejpomalejší věc na jinak vesměs střednětempé desce. A poslední Ender's Game, ta je hodně hutná? Jestli jsem se nevyjádřil dost jasně, tak kdo to nemá, měl by se potom poohlédnout.

Tracklist:

The Sign

Black Magic Mirror

Cold

Prophecies of Fame

Dead Ground

My Master's Master

Back Gate

In Slavery

Truth or Lies

Driven

Infinity

Addiction

Beyond The Fall

Ender's Game

line-up:

George Oosthoek - Grunt vocals

Rosan van der Aa - Vocals

Sureel - Drums

Remko van der Spek - Bass guitar

Lasse Dellbrügge - synths and sound design

Guus Eikens - guitars, vocals and keyboards

www.orphanage.nl


Zveřejněno: 08. 11. 2004
Přečteno:
3499 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Márty | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář