Ještě tak rok a něco zpátky bylo spíše výjimkou než pravidlem, aby ostravský klub Barrák (tehdy ještě ex-Prostor/Tančírna) byl narván k prasknutí a tamní koncerty vyprodány. Ale stačila trocha mladé krve, svěží duch a parta dříčů u kormidla, a člověk nestačí koukat. A jedním z takových koncertů, kdy klub doslova praskal ve švech, byla zastávka Rotting Slow In Europe 2012 s přízviskem 89-92 classic set, kde vystoupily kapely Obituary, Macabre, Psycroptic a The Amenta, kde pořádající agentura Euphory production hlásila vyprodání už pár dní před akcí.
Bohužel skrze pracovní povinnosti se mi podařilo do klubu dostat až někdy v půlce setu australských PSYCROPTIC, na které jsem byl zvědavý asi nejvíc. Chlapi drhnou technický death metal přesně dle mého gusta. Co je třeba poznamenat je fakt, že chlapi měli naprosto parádní zvuk. Navíc si ke svému setu přizvali na pódium i Zdeňka Šimečka, kterého můžete znát třeba z Godless Truth, který s Australany aktivně koncertuje už nějaké dva roky jako live vokalista, když Jason zrovna nemůže. Co říct. I s jednou kytarou, basou a bicími se dá předvést technické peklo.
Neméně zvědavý jsem byl i na další kapelu večera a to konkrétně MACABRE. Už jsem toho O nich slyšel hodně, avšak OD nich zatím ještě nic a tak zvědavost dosahovala téměř extrémních hodnot. Tato trojka začínala, když já byl ještě na houbách a ve stejné sestavě to spolu táhne od roku 1984 neuvěřitelných 28 let. Právem jsem tedy byl v očekávání, co uvidím a hlavně uslyším. Zvučení se poměrně protáhlo, protože bubeník měl jisté problémy s odposlechem. Takže technici lítali jak namydlení, aby to vyřešili co nejdřív a kotel fandů, skandující jméno kapely, jim na pohodě rozhodně nepřidal. Ale všechno se nakonec vyřešilo a trio mohlo žačít. Borci hrajou velmi zajímavou směsici deathu, thrashe a grindcoru s neotřelým vokálovým pojetím, která má své nezaměnitelné kouzlo. Textově se MACABRE převážně věnují masovým vrahům a takovým normálním, veselým příhodám ze života. Kytarista navíc každý song vtipně uvedl a okomentoval. A ty jeho grimasy? Ty neměly prostě chybu. Zvuk byl povedený a lidi si to v kotli pekelně užívali. I když jsem je před tím nikdy neslyšel, rozsekaly mě věci jako Vampire of Düsseldorf, nebo Mary Bell, které jsem hned doma hledal na jůtubu. Po koncertě chlapi přišli i mezi lidi, byli naprosto v pohodě a nebyl problém se s nimi vyfotit. Věřím, že s MACABRE jsme se neviděli naposledy.
Jelikož jsem si chtěl u hlavní hvězdy plesknout i pár fotek, prodral jsem se asi do druhé řady, což zpětně považuju za fatální chybu večera. (smích) Jen co začali OBITUARY hrát, tak jsem se vlivem moshpitu dostal někam na okraj, tedy rovnou před zvukařovo PA. A to teda bylo. To vám povím. Pokaždé když bubeník kopl do kopáku, měl jsem pocit, jako by do mě narazil dobře rozjetý buldozer. A když basák zabasoval, čekal jsem, kdy odletím dozadu. V tom mi však zabránil početný dav nasardinkovaný za mnou. (smích) A právě v tuhle chvíli jsem po notných zážitcích z podobných akcí ocenil několikasetkorunovou investici do kvalitních špuntů do uší (a všem co si cení svého sluchu ji můžu jedině doporučit). Každopádně po koncertě jsem měl možnost pokecat třeba z Johnym z kapely Deaf1Cult0, který to sledoval někde od zvukaře a zvuk si na rozdíl ode mne náramně pochvaloval. Prý za tu dobu na Barráku snad nebyl lepší. Prostě klasika. Vždy záleží na tom, kde člověk stojí. Na druhou stranu jsem měl možnost vidět všechno co se dělo na pódiu bezprostředně a ostře. Fotky však díky neutuchající pařbě už tak ostře nedopadly. (smích) Borci (jak už plakát sliboval) poskládali playlist výlučně z alb The End Complete, Cause of Death a kultovní Slowly We Rot, přičemž stejnojmenný song, který musel znát snad každý, kdo do klubu dorazil, zazněl až na samotný konec vystoupení a při refrénu Slowly We Rooooooooot jsem měl strach, abychom se nepropadli do hudebnin o patro níž. Borci z OBITUARY byli strašně pohodoví a nebyl problém se s nimi krátce po koncertu vyfotit. Bohužel se mi nepodařilo kapelu zkolektovat celou, tak aspoň společné foto s kytaristy je úspěch. Co říci závěrem? Rozhodně zážitek jak jak prase a kdo nedošel, je cyp jak vrata.
Další takovou akcí bude pravděpodobně koncert kapely Brujeria, na který se můžete dojít podívat už teď v prosinci
Bohužel skrze pracovní povinnosti se mi podařilo do klubu dostat až někdy v půlce setu australských PSYCROPTIC, na které jsem byl zvědavý asi nejvíc. Chlapi drhnou technický death metal přesně dle mého gusta. Co je třeba poznamenat je fakt, že chlapi měli naprosto parádní zvuk. Navíc si ke svému setu přizvali na pódium i Zdeňka Šimečka, kterého můžete znát třeba z Godless Truth, který s Australany aktivně koncertuje už nějaké dva roky jako live vokalista, když Jason zrovna nemůže. Co říct. I s jednou kytarou, basou a bicími se dá předvést technické peklo.
Neméně zvědavý jsem byl i na další kapelu večera a to konkrétně MACABRE. Už jsem toho O nich slyšel hodně, avšak OD nich zatím ještě nic a tak zvědavost dosahovala téměř extrémních hodnot. Tato trojka začínala, když já byl ještě na houbách a ve stejné sestavě to spolu táhne od roku 1984 neuvěřitelných 28 let. Právem jsem tedy byl v očekávání, co uvidím a hlavně uslyším. Zvučení se poměrně protáhlo, protože bubeník měl jisté problémy s odposlechem. Takže technici lítali jak namydlení, aby to vyřešili co nejdřív a kotel fandů, skandující jméno kapely, jim na pohodě rozhodně nepřidal. Ale všechno se nakonec vyřešilo a trio mohlo žačít. Borci hrajou velmi zajímavou směsici deathu, thrashe a grindcoru s neotřelým vokálovým pojetím, která má své nezaměnitelné kouzlo. Textově se MACABRE převážně věnují masovým vrahům a takovým normálním, veselým příhodám ze života. Kytarista navíc každý song vtipně uvedl a okomentoval. A ty jeho grimasy? Ty neměly prostě chybu. Zvuk byl povedený a lidi si to v kotli pekelně užívali. I když jsem je před tím nikdy neslyšel, rozsekaly mě věci jako Vampire of Düsseldorf, nebo Mary Bell, které jsem hned doma hledal na jůtubu. Po koncertě chlapi přišli i mezi lidi, byli naprosto v pohodě a nebyl problém se s nimi vyfotit. Věřím, že s MACABRE jsme se neviděli naposledy.
Jelikož jsem si chtěl u hlavní hvězdy plesknout i pár fotek, prodral jsem se asi do druhé řady, což zpětně považuju za fatální chybu večera. (smích) Jen co začali OBITUARY hrát, tak jsem se vlivem moshpitu dostal někam na okraj, tedy rovnou před zvukařovo PA. A to teda bylo. To vám povím. Pokaždé když bubeník kopl do kopáku, měl jsem pocit, jako by do mě narazil dobře rozjetý buldozer. A když basák zabasoval, čekal jsem, kdy odletím dozadu. V tom mi však zabránil početný dav nasardinkovaný za mnou. (smích) A právě v tuhle chvíli jsem po notných zážitcích z podobných akcí ocenil několikasetkorunovou investici do kvalitních špuntů do uší (a všem co si cení svého sluchu ji můžu jedině doporučit). Každopádně po koncertě jsem měl možnost pokecat třeba z Johnym z kapely Deaf1Cult0, který to sledoval někde od zvukaře a zvuk si na rozdíl ode mne náramně pochvaloval. Prý za tu dobu na Barráku snad nebyl lepší. Prostě klasika. Vždy záleží na tom, kde člověk stojí. Na druhou stranu jsem měl možnost vidět všechno co se dělo na pódiu bezprostředně a ostře. Fotky však díky neutuchající pařbě už tak ostře nedopadly. (smích) Borci (jak už plakát sliboval) poskládali playlist výlučně z alb The End Complete, Cause of Death a kultovní Slowly We Rot, přičemž stejnojmenný song, který musel znát snad každý, kdo do klubu dorazil, zazněl až na samotný konec vystoupení a při refrénu Slowly We Rooooooooot jsem měl strach, abychom se nepropadli do hudebnin o patro níž. Borci z OBITUARY byli strašně pohodoví a nebyl problém se s nimi krátce po koncertu vyfotit. Bohužel se mi nepodařilo kapelu zkolektovat celou, tak aspoň společné foto s kytaristy je úspěch. Co říci závěrem? Rozhodně zážitek jak jak prase a kdo nedošel, je cyp jak vrata.
Další takovou akcí bude pravděpodobně koncert kapely Brujeria, na který se můžete dojít podívat už teď v prosinci
