Oblíbenou předkapelou této agentury bývá akustické duo WHITESNAKE REVIVAL. Zpěvák Radek Zika zde předvedl opět svůj standardní výkon – tj. výborný! Dokonce si zde troufám napsat, že kdybych nevěděl, že se jedná o revival, všude bych tvrdil – byl jsem na WHITESNAKE (úsměv). Tento názor dle mého soudu měla většina publika a dávala to jasně najevo – po každé písni velký, dlouhý a hlavně upřímný potlesk a pískot, ze kterého bylo účinkující duo tak trošku naměkko. Nesmím zde zapomenout pochválit také kytaristu, jehož jméno mi bohužel uniklo. Ono odehrát půlhodinový set jen s akustikou, která se nemá v podstatě za co schovat a kde je slyšet každá chyba, je opravdu práce hodná mistra svého nástroje. Tohle dvojici jsem si zkrátka užil a říkal jsem si, i kdyby hlavní hvězdy nestály za nic – kvůli téhle dvoučlenné partě stálo za to cestovat až do Plzně. To jsem ovšem netušil co mě a ostatní čeká.
SAGA – kanadská artrocková banda hrající od roku 1977 – vplula na podium za tónů skladby Out Of Shadow z alba Behavior (85), a to se ztraceným synem Michaelem Sadlerem! Nejsem žádný velký příznivec téhle progresivní bandy, a navíc když jsem ji viděl při minulém turné „The Human Condition“ v pražském Retru, žádný velký dojem na mě neudělala. Víc mě tehdy zaujalo CD, než živý projev. Ale to bylo TEHDY a s mladým zpěvákem Robem Morattim. Plzeňská Šeříkovka zažila snad úplně jinou Sagu.
Už před koncertem sem z úst přátel, kteří měli možnost být přítomní zvukové zkoušce, slyšel samou chválu na čistý zvuk, navíc vlasatý človíček, který měl Sagu velmi dobře „nastudovanou“ tvrdil, že Sadler je mnohem větší šoumen než Rob a umí udělat vynikající atmosféru. No i tak jsem byl trošku skeptický (úsměv). Teď se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že to byl jeden z nejvydařenějších koncertů, které jsem viděl, a omlouvám se, že sem o téhle partičce pochyboval. Vůbec zde nejde o to, že kapely typu Saga nejsou mojí krevní skupinou – mám radši přímočařejší muziku, ale když je skupina takhle výborná a dokonalá, musí to zákonitě strhnout každého. Zde se také ukázalo, že frontman musí mít nejen dobrý hlas, ale hlavně charisma a toho má Michael Sadler na rozdávání. K jeho bonusu patří i porozumění pro publikum, které jak Michael dobře ví, vyrůstalo v „komančské rezervaci“ a komunikace v angličtině není zrovna jeho silnou stránkou. Tento nedostatek vždy přešel s takovou grácií a úsměvem, že na mě udělal takový dojem jako málokdo.
Jak už jsem ve výše uvedených řádkách zmiňoval, nejsem žádný odborník na tuhle partu, takže rozepisovat se o jednotlivých skladbách ztrácí v tomto případě smysl. Mně v paměti zůstal tento koncert spíše jako celek s dokonalým zvukem (tak nádherně čistý krystalický zvuk jsem opravdu ještě neslyšel), vynikajícími hráčskými dovednostmi a publikem, které ten večer dostalo neuvěřitelnou dávku nádherné muziky. I když teď mi malinko svitlo a dvě skladby se mi vybavují (úsměv), protože zazněly na konci setu. První z nich byla Humble Stance,ve které vzal Michael Sadler do ruky basovku a ta píseň mě zaujala jakýmsi houpavým reggae riffem. Druhá věc, která mi v té mé tykvi utkvěla, byla tuším Dont´Be Late (asi); tuhle věc totiž rozjížděla jen „hajtka“. Po této skladbě byl také pokřtěn časopis Kult – no nechci se nikoho dotknout, mně osobně tento křest přišel trošku trapný a troufám si tvrdit, že i frontmann Sadler byl malinko mimo, už jen kvůli tlumočníkovi, který jak se zdálo nemohl najít ta „správná slova“ (úsměv). Poté už následoval krátký přídavek a tato kanadská formace se s Plzní rozloučila. A já si asi do budoucna tuhle skvělou kapelu budu muset trošku naposlouchat.
Setlist dodán agenturou Ozzy a Potkan:
Back to the Shadows
Careful Where You Step
How Long
On the Loose
Ice Nice
You're Not
The Runaway
The Writing
Framed
Time's Up
Scratching the Surface
The Flyer
The Pitchman
Humble Stance
Don't Be Late
Přídavek:
Wind Him Up
Conversations
