Toto album vyšlo už před více než rokem (12.6.2010) a propagační materiály mu daly podtitulek „60 minut rocku bez kompromisu“. My (já a Johan) jsme k tomuto CD přišli tak trošku náhodou ve Spáleném Poříčí na Basinfirefestu 2011, kde sám protagonista toto album prodával za lidovou cenu 50 Kč. Sice se jedná o pošetku, která byla k mání i na stáncích s tiskem, ale v současné době je to asi jediná možnost, jak prodat solidní počet kusů. Ostatně deska je v současné době zlatá. Nám nakonec toto album Miloš daroval (i podepsal) a jen tak okrajově musím podotknout, že vystoupení Doda a jeho bandu na tomto festivalu patřilo mezi ta z nejlepších.
Jak jsem napsal hned v úvodu – 60 minut bez kompromisu je přesně to, co tohle album nabízí. Jen místo „rocku“ bych tam šoupnul spojení „hard´n´heavy“ (úsměv). Dodo nabízí jedno ze svých nejtvrdších alb za celou svou kariéru. Strukturou skladeb by se dalo vložit do období Vitacitu, konkrétně k deskám Navostro a Zaživa mrtví. Nové skladby ovšem mají takový „drajv“, že vám hned titulní song Hrdej český lev nakope zadky, tahle věc ostatně nemá daleko k power metalu. Co se týká textu, byl kvůli ní Dodo obviněn z nacionalismu. No, v naší zku+vený zemi se není čemu divit, že? Ono zpívat o hrdosti ke své vlasti se zrovna dneska moc nenosí – bohužel. To, že je Doležal (nejen on) pěkně nasranej na naši politiku, dává jasně najevo v pecce Despekt, což je další velmi tvrdá metalová věc.
Album je poskládáno velmi pečlivě a rychlé tvrdé skladby se střídají s pomalejšími nebo chytlavějšími momenty. Chytlavé jsou zejména refrény v písních Psí stín nebo Otrok (Welcome to America) vypovídající o pocitech otroků při odvlečení do Ameriky. V pomalejších či střednětempých kusech dává zase Miloš prostor silným melodiím, a i když není tak zdatný zpěvák jako kytarista, daří se mu podmanivé a chytlavé melodické linky. Tento fakt vyplouvá na povrch hlavně v pomalé písni Rovnováha, nádherné věci zbavené všech českých „zábavových“ klišé. Vedle Miloše tvoří jeho band bubeník Pavel Slechan a basák Buchta. Za zmínku stojí (mimo dalších) i hostování Daniela Hafsteina a Radka Sladkého za bicími nástroji. Dalším, kdo přispěl svou troškou do mlýna, je Miloš junior – u tohoto mladíka platí ono známé úsloví, že „jablko nepadá daleko od stromu“.
To, že má album výbornou produkci a skvělý zvuk, musí být snad každému, kdo se trošku zajímá o rockovou scénu, celkem jasné. Miloš Doležal je totiž jméno, se kterým se můžete setkat i na nahrávkách jiných kapel, na kterých se podílí například jako producent, a jeho studio Hacienda je zárukou kvality. Tady si ale dovolím malinko sarkasticky rýpnout, zdá se mi, že si Dodo ten nejlepší zvuk šetřil sám pro sebe (úsměv), což je ale vcelku pochopitelné.
CD obsahuje i bonus, videoklip ke skladbě Hrdej českej lev, ve kterém si s Dodem zahráli motorkáři z Pegas Gang M.C. Prague.
Pokud máte rádi „rock bez kompromisu“, je tohle CD tou správnou volbou – určitě vás dostane do varu.
Seznam skladeb:
Čas: 60:20
http://milosdododolezal.cz/
Klip Hrdej českej lev
Jak jsem napsal hned v úvodu – 60 minut bez kompromisu je přesně to, co tohle album nabízí. Jen místo „rocku“ bych tam šoupnul spojení „hard´n´heavy“ (úsměv). Dodo nabízí jedno ze svých nejtvrdších alb za celou svou kariéru. Strukturou skladeb by se dalo vložit do období Vitacitu, konkrétně k deskám Navostro a Zaživa mrtví. Nové skladby ovšem mají takový „drajv“, že vám hned titulní song Hrdej český lev nakope zadky, tahle věc ostatně nemá daleko k power metalu. Co se týká textu, byl kvůli ní Dodo obviněn z nacionalismu. No, v naší zku+vený zemi se není čemu divit, že? Ono zpívat o hrdosti ke své vlasti se zrovna dneska moc nenosí – bohužel. To, že je Doležal (nejen on) pěkně nasranej na naši politiku, dává jasně najevo v pecce Despekt, což je další velmi tvrdá metalová věc.
Album je poskládáno velmi pečlivě a rychlé tvrdé skladby se střídají s pomalejšími nebo chytlavějšími momenty. Chytlavé jsou zejména refrény v písních Psí stín nebo Otrok (Welcome to America) vypovídající o pocitech otroků při odvlečení do Ameriky. V pomalejších či střednětempých kusech dává zase Miloš prostor silným melodiím, a i když není tak zdatný zpěvák jako kytarista, daří se mu podmanivé a chytlavé melodické linky. Tento fakt vyplouvá na povrch hlavně v pomalé písni Rovnováha, nádherné věci zbavené všech českých „zábavových“ klišé. Vedle Miloše tvoří jeho band bubeník Pavel Slechan a basák Buchta. Za zmínku stojí (mimo dalších) i hostování Daniela Hafsteina a Radka Sladkého za bicími nástroji. Dalším, kdo přispěl svou troškou do mlýna, je Miloš junior – u tohoto mladíka platí ono známé úsloví, že „jablko nepadá daleko od stromu“.
To, že má album výbornou produkci a skvělý zvuk, musí být snad každému, kdo se trošku zajímá o rockovou scénu, celkem jasné. Miloš Doležal je totiž jméno, se kterým se můžete setkat i na nahrávkách jiných kapel, na kterých se podílí například jako producent, a jeho studio Hacienda je zárukou kvality. Tady si ale dovolím malinko sarkasticky rýpnout, zdá se mi, že si Dodo ten nejlepší zvuk šetřil sám pro sebe (úsměv), což je ale vcelku pochopitelné.
CD obsahuje i bonus, videoklip ke skladbě Hrdej českej lev, ve kterém si s Dodem zahráli motorkáři z Pegas Gang M.C. Prague.
Pokud máte rádi „rock bez kompromisu“, je tohle CD tou správnou volbou – určitě vás dostane do varu.
Seznam skladeb:
- Hrdej českej lev
- Psí stín
- Despekt
- Samuraj
- Otrok (Welcome to America)
- Kroky nikam
- Temnej plamen
- Ras-putin
- Memento Mori(son)
- Tady a teď
- Rovnováha
- Král je mrtev
Čas: 60:20
http://milosdododolezal.cz/
Klip Hrdej českej lev
