O vystoupení MOTÖRHEAD a Alice Coopera v rámci festivalu Rock in Concert v německém městečku Lichtenfels jsem ani původně psát nechtěl. Důvod, proč jsem se rozhodl změnit rozhodnutí, byl ten, že zanedlouho spousta čtenářů našeho zinu zamíří na Festival Brutal Assault, kde prvně zmíněná kapela bude v roli headlinerů. Takže to můžete brát jako takovou malou pozvánku na to, co od této legendy můžete očekávat.
To, že hraje Alice před MOTÖRHEAD, byla vskutku velmi potěšující zpráva, jelikož line up u tohoto festu nebyl dle mého gusta. Převládala spíše německá produkce a kapely a lá J.B.O. nebo Broilers (vše obdoba našeho Alkeholu či Harleje, ale mnohem primitivnější). To jsem vážně vidět nepotřeboval. Takže po nedlouhé cestě, cca 120 km od Chebu, jsme dorazili do malebného městečka. Počasí nám přálo, a jelikož jsme měli dostatek času, auto jsme zanechali asi 2 km před místem konání a šli jsme se projít pěšky. Festival se odehrával na místním fotbalovém stadionu, takže jsem se posadil na tribunu a dal si jedno pivko, abych přetrpěl kapelu Broilers. (Tady bych jen podotknul – nic hroznějšího jsem na živo neviděl).
Při čekání a přestavbě podia pro Alice jsem si všimnul, že se nějak shlukují mračna, ale nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Byl jsem spíš zvědav, s čím se vytasí Alice. Ve 20.30 se rozeznělo intro a vzápětí vyjel na dvoumetrovém podstavci sám mistr a zakladatel stylu, kterého škatulkáři označují termínem „shock rock“ – Alice Cooper. Ten zahájil vystoupení vskutku tradičně oděn jako pavouk s písně The Black Widow z pětasedmdesátého roku. Alice pak zamířil zpět do současnosti a vzpomněl na album i píseň Brutal Planet (podle mě jedna z nejlepších desek) – velmi tvrdá a trošku progresivní věc, která na živo působí ještě mnohem temněji než na albu. (Škoda ortodoxních fans, kteří tuto desku nestrávili – já bych snesl ještě i pokračováni Brutal Planet a Dragon Town). Jelikož Alice vystupoval na festivalu, jevištní show byla malinko osekaná. Ovšem tím více se dostalo Cooperovi prostoru pro zpěv, který byl bez chyby. Když jsem tohoto mistra hororu viděl asi před rokem v Plzni, jeho hlas se mi zdál trošku unavený a celá ta jeho „maškaráda“ trošku vyčpělá. Ovšem zde působil jako kdyby mu to věčné malování dodalo novou sílu.
Alice pak už sázel na provařené hity, které mělo německé publikum celkem naposlouchané a odezva byla dost slušná. A pak to přišlo – při hitu Billion Dollar Babies, při kterém jako obvykle Cooper rozhazoval bankovky – vítr se zvedl a na nás se snesl celkem slušný letní deštík. Auto daleko a tak jsem si řekl: „no co, to přežiju, konec konců, auto daleko“ (smích). A tak zkrápěn vodou jsem vyslechl všechny ty hitovky jako Hey Stupid, No More mr. Nice Guy, Poison, Only Women Bleed (ve které došlo i na klasický tanec s figurínou). A došlo i na doktora Frankensteina, na stínání hlavy, na elektrické křeslo apod. Dlouhá léta zakončuje Alice své vystoupení přídavkem, v němž nechybí pecka School’s Out, která zazněla i zde a Cooper oblečen v blyštivém obleku s cylindrem nám dal své Gute Nacht. S odchodem tohoto principála odešel i déšť a při přestavbě podia a čekání na hlavní stár večera nespadla na zem ani kapička.
Po půl hodince čekání TO přišlo – zadní část podia zdobila plachta a na ní provařená motorová hlava s křídly, na praktikáblu mohutná bicí souprava mr. Mika Dee, a nápis The World is Yours – název posledního alba, ke kterému jedou MOTÖRHEAD své tour. Ztemnělým podiem projel Lemmyho hlas „We are MOTÖRHEAD!!!“ A v tu ránu se s prvními tóny legendární Iron Fist spustil z nebe slejvák, který vypudil asi tak 10 procent všech lidí. Ovšem Motoři mají v Německu tak silnou popularitu (důkazem budiž i pár fotek s tatoo motivem), že to skalní fans nějak moc nevyvádělo z míry. Mě jen v tričku a kraťasech to přece jen kazilo náladu, ale držel jsem statečně. MOTÖRHEAD jsou přece jen jedni. Po železný pěsti bez jediného slova další pecka ze stejného alba Stay Clean. Po této klasice nám Lemmy poděkoval, že i v takovémto počasí milujeme rock´n´roll a že je moc vděčný za naši přízeň. Lemmy a spol. měli skvěle namontovaný set list. Prokládali staré osvědčené hity s novými skladbami, čímž dali celé show celkem svižný spád. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých písních, pod článkem si konec konců můžete přečíst celý set list a pro zajímavost si třeba na Brutal Assaultu z něj odškrtávat (úsměv). Při kytarovém sólu Phila Campbela začal ustávat déšť – že by tento Welšan svojí hrou dokázal usmířit i germánského boha hromu? Je pravda, že tento kytarista je velmi nedoceněný. Podívejte se pořádně na jeho sólo na Brutalu, doporučuji to všem rádoby kytaristům.
Po malé zklidňující chvilce rozjede Dee svoji mašinu a Lemmy chrlí jednu novější skladbu za druhou, až dojde na In the Name of Tragedy z alba Inferno, při níž dostane prostor muž s nejtvrdším bubenickým úderem – Mike Dee. Nedá se popsat slovy, jak hraje na bicí, je to jednoduše řečeno „blonďatý ďábel“ (smích), který svým počínáním asi pěkně nasral toho nahoře. A ten nám ukázal, že je to on a ne nějaký Dee, co umí vydávat hromy, a spustil takový liják, že zůstali opravdu jen ti ortodoxní. Zůstal jsem taky a závěr mi byl zadostiučiněním, neboť pecky jako Going to Brazil, Ace Of Spades nebo Overkill můžu slyšet pořád a to i prochcaný na kost (smích).
Doufám a věřím, že MOTÖRHEAD si na Brutall Asalutu užijete stejně jako já, se stejně kvalitním zvukem, ale s krásným slunným počasím.
Set list MOTÖRHEAD:
Iron Fist
Stay Clean
Get Back In Line
Metropolis
Over the Top
One Night Stand
Rock Out
The Thousand Names of God
I Know How to Die
The Chase Is Better Than the Catch
In the Name of Tragedy
Mikkey Dee Solo)
Just 'Cos You Got the Power
Going to Brazil
Killed by Death
Ace of Spades
Overkill
To, že hraje Alice před MOTÖRHEAD, byla vskutku velmi potěšující zpráva, jelikož line up u tohoto festu nebyl dle mého gusta. Převládala spíše německá produkce a kapely a lá J.B.O. nebo Broilers (vše obdoba našeho Alkeholu či Harleje, ale mnohem primitivnější). To jsem vážně vidět nepotřeboval. Takže po nedlouhé cestě, cca 120 km od Chebu, jsme dorazili do malebného městečka. Počasí nám přálo, a jelikož jsme měli dostatek času, auto jsme zanechali asi 2 km před místem konání a šli jsme se projít pěšky. Festival se odehrával na místním fotbalovém stadionu, takže jsem se posadil na tribunu a dal si jedno pivko, abych přetrpěl kapelu Broilers. (Tady bych jen podotknul – nic hroznějšího jsem na živo neviděl).
Při čekání a přestavbě podia pro Alice jsem si všimnul, že se nějak shlukují mračna, ale nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Byl jsem spíš zvědav, s čím se vytasí Alice. Ve 20.30 se rozeznělo intro a vzápětí vyjel na dvoumetrovém podstavci sám mistr a zakladatel stylu, kterého škatulkáři označují termínem „shock rock“ – Alice Cooper. Ten zahájil vystoupení vskutku tradičně oděn jako pavouk s písně The Black Widow z pětasedmdesátého roku. Alice pak zamířil zpět do současnosti a vzpomněl na album i píseň Brutal Planet (podle mě jedna z nejlepších desek) – velmi tvrdá a trošku progresivní věc, která na živo působí ještě mnohem temněji než na albu. (Škoda ortodoxních fans, kteří tuto desku nestrávili – já bych snesl ještě i pokračováni Brutal Planet a Dragon Town). Jelikož Alice vystupoval na festivalu, jevištní show byla malinko osekaná. Ovšem tím více se dostalo Cooperovi prostoru pro zpěv, který byl bez chyby. Když jsem tohoto mistra hororu viděl asi před rokem v Plzni, jeho hlas se mi zdál trošku unavený a celá ta jeho „maškaráda“ trošku vyčpělá. Ovšem zde působil jako kdyby mu to věčné malování dodalo novou sílu.
Alice pak už sázel na provařené hity, které mělo německé publikum celkem naposlouchané a odezva byla dost slušná. A pak to přišlo – při hitu Billion Dollar Babies, při kterém jako obvykle Cooper rozhazoval bankovky – vítr se zvedl a na nás se snesl celkem slušný letní deštík. Auto daleko a tak jsem si řekl: „no co, to přežiju, konec konců, auto daleko“ (smích). A tak zkrápěn vodou jsem vyslechl všechny ty hitovky jako Hey Stupid, No More mr. Nice Guy, Poison, Only Women Bleed (ve které došlo i na klasický tanec s figurínou). A došlo i na doktora Frankensteina, na stínání hlavy, na elektrické křeslo apod. Dlouhá léta zakončuje Alice své vystoupení přídavkem, v němž nechybí pecka School’s Out, která zazněla i zde a Cooper oblečen v blyštivém obleku s cylindrem nám dal své Gute Nacht. S odchodem tohoto principála odešel i déšť a při přestavbě podia a čekání na hlavní stár večera nespadla na zem ani kapička.
Po půl hodince čekání TO přišlo – zadní část podia zdobila plachta a na ní provařená motorová hlava s křídly, na praktikáblu mohutná bicí souprava mr. Mika Dee, a nápis The World is Yours – název posledního alba, ke kterému jedou MOTÖRHEAD své tour. Ztemnělým podiem projel Lemmyho hlas „We are MOTÖRHEAD!!!“ A v tu ránu se s prvními tóny legendární Iron Fist spustil z nebe slejvák, který vypudil asi tak 10 procent všech lidí. Ovšem Motoři mají v Německu tak silnou popularitu (důkazem budiž i pár fotek s tatoo motivem), že to skalní fans nějak moc nevyvádělo z míry. Mě jen v tričku a kraťasech to přece jen kazilo náladu, ale držel jsem statečně. MOTÖRHEAD jsou přece jen jedni. Po železný pěsti bez jediného slova další pecka ze stejného alba Stay Clean. Po této klasice nám Lemmy poděkoval, že i v takovémto počasí milujeme rock´n´roll a že je moc vděčný za naši přízeň. Lemmy a spol. měli skvěle namontovaný set list. Prokládali staré osvědčené hity s novými skladbami, čímž dali celé show celkem svižný spád. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých písních, pod článkem si konec konců můžete přečíst celý set list a pro zajímavost si třeba na Brutal Assaultu z něj odškrtávat (úsměv). Při kytarovém sólu Phila Campbela začal ustávat déšť – že by tento Welšan svojí hrou dokázal usmířit i germánského boha hromu? Je pravda, že tento kytarista je velmi nedoceněný. Podívejte se pořádně na jeho sólo na Brutalu, doporučuji to všem rádoby kytaristům.
Po malé zklidňující chvilce rozjede Dee svoji mašinu a Lemmy chrlí jednu novější skladbu za druhou, až dojde na In the Name of Tragedy z alba Inferno, při níž dostane prostor muž s nejtvrdším bubenickým úderem – Mike Dee. Nedá se popsat slovy, jak hraje na bicí, je to jednoduše řečeno „blonďatý ďábel“ (smích), který svým počínáním asi pěkně nasral toho nahoře. A ten nám ukázal, že je to on a ne nějaký Dee, co umí vydávat hromy, a spustil takový liják, že zůstali opravdu jen ti ortodoxní. Zůstal jsem taky a závěr mi byl zadostiučiněním, neboť pecky jako Going to Brazil, Ace Of Spades nebo Overkill můžu slyšet pořád a to i prochcaný na kost (smích).
Doufám a věřím, že MOTÖRHEAD si na Brutall Asalutu užijete stejně jako já, se stejně kvalitním zvukem, ale s krásným slunným počasím.
Set list MOTÖRHEAD:
Iron Fist
Stay Clean
Get Back In Line
Metropolis
Over the Top
One Night Stand
Rock Out
The Thousand Names of God
I Know How to Die
The Chase Is Better Than the Catch
In the Name of Tragedy
Mikkey Dee Solo)
Just 'Cos You Got the Power
Going to Brazil
Killed by Death
Ace of Spades
Overkill
