Uspořádat koncert metalové královny v městečku jako je Čkyně a ještě k tomu na benzínové pumpě, to chce opravdovou kuráž a pravé rockové srdce. Ani jedna tato vlastnost nechybí hlavnímu organizátoru Ivanovi, který si jednou ročně udělá radost a pozve více či méně slavnou kapelu (takže se v minulých letech na pumpě ve Čkyni objevila taková esa jako např. Nazareth, The Sweet, Smokie či Slade. Sám za sebe musím říci, že mi bylo potěšením seznámit se s takovým člověkem jako je on, kterému nejde ani tak o to, jestli na akci vydělá nebo ne, ale o to, aby v takovém (nezlobte se na mě) „zapomenutém kraji“ zněl pořádný rock´n´roll.
Onu osudnou sobotu lilo jako z konve, takže nebylo divu, že na Doro se mi v tomto počasí moc nechtělo. Ale co se dalo dělat, akreditace byly vyřízené a kolega fotograf Pítrs se na Doro velmi těšil. Dokonce si pořídil limitovanou vinylovou edici, kterou jak pevně věřil, mu Doro podepíše (tak se také stalo - úsměv). Na akci jsme tedy dorazili kolem 18. h a u vstupu (nebo spíše vjezdu ) se netrpělivě pod deštníky a pláštěnkami choulilo pár nedočkavců, kteří marně doufali, že je organizátoři pustí dovnitř dříve. A nebo, že se ohřejí a usuší v budově čerpací stanice. Ale ta byla určena jen jako V.I.P a press zóna (musím pochválit organizátory, jelikož jsme všichni jen lidé, nakonec se jim fanoušků zželelo a po skupinkách je pouštěli dovnitř alespoň na horký nápoj, WC...). Mimo jiné se na benzíně už notný čas před koncertem posilovali i chlapci z Doro bandu, kteří měli velmi dobrou náladu a všem, kdo měl zájem o fotku či podpis, vyšli vstříc. V příjemné a přátelské atmosféře jsme tedy vyčkali začátku koncertu, který měla rozjíždět česká legenda CITRON.
Tihle ostřílení harcovníci už mají ledacos za sebou.Takový Standa Hranický vypadá nyní jak “nějaký strejc od vedle od sousedů“, kterého si v davu sotva všimnete (smích). Ovšem těmhle pardálům to pořád šlape a na zahájení akce to byl celkem slušný tah. CITRON projeli jak nové pecky z alba Bigbítový Pánbů, které na živo znějí lépe než z placky, tak i osvědčené hity jako Zahradní slavnost nebo Ocelové srdce. Bylo sympatické, že se chlapi nebáli do svého repertoáru zařadit i věci z období s Láďou Křížkem. Například takový Hon na Bluda nebo Moravská děvčátka mají náboj i po dlouhých letech. Pravdou je, že Hranický sice nemá takový rozsah jako Láďa, ale písním rozhodně ostudu neudělal. Na závěr bych se chtěl pozastavit u jediného neznámého člena (nikde jsem bohužel nenalezl jeho jméno), který zaskakoval za škopkama místo Radima Pařízka. Mít takového úderníka v kapele, to je požehnáním od Bigbítového Pána.
Krátce po 21. h. se nad šumavskými hvozdy rozeznělo krátké intro, které vzápětí rozsekla přes pětadvacet let stará pecka Earthshaker Rock a na podium jako blesk vtrhla stále nádherná Doro Pesh se svým bandem. Na přímočarou tvrdou pecku vzápětí navázal první hit I Rule The Ruins z nejslavnějšího alba Triumph and Agony. To, jak to tato germánská kovová královna dokázala rozjet, pravděpodobně ocenil i náš slovanský bůh Perun a odvolal svůj déšť z nebes, za což mu vzdejme velké díky. Doro poté obrátila kurz trošku více do současnosti a to k albu Warrior souls (2006) a poslednímu Fear of Evil (2009). Tyhle dvě alba u nás fanoušci sice znají, ale patrně je nemají tak dokonale naposlouchaná, protože kotel pod podiem mírně ochladl. Mohlo to být i tím psím počasím, které vládlo. Obdivuji Doro, že v takovém nečase dokázala odzpívat koncert jen v koženém korzetu bez rukávů. Ať tak či onak, kotel potřeboval trošku rozehřát a Doro servírovala další starý fláky Night of the Warlock, Burning the Witches a také dala vzpomenout na velikána R.J.Dia, když zařadila jeho hit Egypt. Aby si Šumaváci vychutnali nostalgickou náladu plnými doušky, po vzpomínce na Ronnieho přišla balada Fur Immer. Po celý čas dávala Doro do koncertu vše, stejně jako celá kapela, všichni jeli na 100 %, což abych řekl pravdu, mě příjemně překvapilo. Protože co si budeme nalhávat, hrát pro cca 500 – 600 lidí v nějaké české vísce nebude pro kapelu tohoto formátu zrovna velký kauf. Ale Doro potvrdila to, co o ní prohlásila její přítelkyně a reportérka Karla Černá: „Doro jede vždy na plný plyn a nedělá žádný rozdíl jestli přijde pět set nebo pět tisíc lidí“.
Kapela si hraní očividně užívala a nedělalo jí žádný problém vtěsnat se na menší podium, kde předváděla skvělé show. Když už jsem nakousl partu, kterou má Doro po svém boku, ta je věru mezinárodní. Služebně nejmladší je kytarista Bas Mass – Nizozemec, jenž po rozpadu After Forever zakotvil právě zde. Itala Lucu Princiota jste mohli vidět po boku ex-maidenovce Blaze a Američan Nick Douglas je pravděpodobně největší showmann celé kapely a u Doro je už od roku 1990. Posledním kdo zbývá, je druhý „Amík“ – bubeník Johnny Dee, který své náčiní u Doro prohání přes deset let. Tento tlučmistr je vskutku persona. Po celou dobu co jsem ho viděl, nepustil mobilní telefon z ruky – dokonce i při svém solu v Haunted Hearth si stačil vyfotit pár snímečků z podia (úsměv). Doro sázela jednu pecku za druhou – Metal Racer, Metal Tango True as Steel atd. Na řadu přišla i předělaná Breaking the law od Judas Priest a nesmrtelná All we Are. To, že královna je ke svým poddaným laskavá, potvrdila i přídavkem, který čítal rovných sedm pecek!!! Mezi nimi se objevila i We are the Metalheds, kterou si vzal za svou hymnu jeden z největších evropských festivalů Wacken open air. U nášupu s názvem Unholy Love mě trošku mrzelo, že na podium jako host nebyl pozván Honza Běhunek ze Seven, který tuto věc odehrál jako host Doro na výročním koncertu v Dusseldorfu k jejím pětadvaceti letům na scéně. Mohlo to být velmi milé zpestření, zvláště když byl Honza po celou dobu koncertu přítomný. Třeba zaspal jen management. Odchod z jeviště a odjezd královny jsem měl tu možnost pozorovat přímo v zákulisí a musím říct, že to bylo velmi hektické. Doro totiž hned druhý den (19.6.) hrála na festivalu Hellfest ve Francii (cca. 1400 km od Prahy) a tak zbyla chvilka času jen na pár podpisů, foteček a pak rychlý přesun na Ruzyň. Odlet byl totiž naplánován už na 5. hodinu ranní. Být totiž Queen of Metal není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát!
Set List: Earthshaker Rock, I Rule The Ruins, You’re My Family, Running from the Devil, Night of the Warlock, Burning the Witches, Egypt (cover Dio), Fur Immer, Metal Racer, Metal Tango, Tru as Steel, Haunted Heart (solo na bicí), Burn it Up, Breaking the Law (cover Judas Priest), All we Are + Love Me in Black, Above the Ashes, Hellbound, Unholy Love, Fight for Rock, We are Metalheads (Wacken Hymne), East Meats West.
Závěrem prosím přijměte naší velkou omluvu Vy, kteří jste využili služeb našeho fotografa Pítrse – např. hlavní organizátor Ivan, Honza „Kirk“ Běhunek, Kissák a další. Pravděpodobně vlivem vlhkého počasí došlo k tomu, že karta, na kterou byl celý koncert včetně soukromých fotek s Doro dokumentován, bohužel, lidově řečeno, „odešla“. Věřte, že nás tato skutečnost mrzí daleko více nežli Vás a doufáme, že to nenaruší naší spolupráci a přátelství. Touto omluvou Vás také prosíme o radu. Kdyby kdokoli věděl, jak fotografie z poškozené karty dostat takříkajíc na světlo, dejte nám prosím vědět. Díky.
http://www.rockovapumpa.cz/
http://www.doromusic.de/
Onu osudnou sobotu lilo jako z konve, takže nebylo divu, že na Doro se mi v tomto počasí moc nechtělo. Ale co se dalo dělat, akreditace byly vyřízené a kolega fotograf Pítrs se na Doro velmi těšil. Dokonce si pořídil limitovanou vinylovou edici, kterou jak pevně věřil, mu Doro podepíše (tak se také stalo - úsměv). Na akci jsme tedy dorazili kolem 18. h a u vstupu (nebo spíše vjezdu ) se netrpělivě pod deštníky a pláštěnkami choulilo pár nedočkavců, kteří marně doufali, že je organizátoři pustí dovnitř dříve. A nebo, že se ohřejí a usuší v budově čerpací stanice. Ale ta byla určena jen jako V.I.P a press zóna (musím pochválit organizátory, jelikož jsme všichni jen lidé, nakonec se jim fanoušků zželelo a po skupinkách je pouštěli dovnitř alespoň na horký nápoj, WC...). Mimo jiné se na benzíně už notný čas před koncertem posilovali i chlapci z Doro bandu, kteří měli velmi dobrou náladu a všem, kdo měl zájem o fotku či podpis, vyšli vstříc. V příjemné a přátelské atmosféře jsme tedy vyčkali začátku koncertu, který měla rozjíždět česká legenda CITRON.
Tihle ostřílení harcovníci už mají ledacos za sebou.Takový Standa Hranický vypadá nyní jak “nějaký strejc od vedle od sousedů“, kterého si v davu sotva všimnete (smích). Ovšem těmhle pardálům to pořád šlape a na zahájení akce to byl celkem slušný tah. CITRON projeli jak nové pecky z alba Bigbítový Pánbů, které na živo znějí lépe než z placky, tak i osvědčené hity jako Zahradní slavnost nebo Ocelové srdce. Bylo sympatické, že se chlapi nebáli do svého repertoáru zařadit i věci z období s Láďou Křížkem. Například takový Hon na Bluda nebo Moravská děvčátka mají náboj i po dlouhých letech. Pravdou je, že Hranický sice nemá takový rozsah jako Láďa, ale písním rozhodně ostudu neudělal. Na závěr bych se chtěl pozastavit u jediného neznámého člena (nikde jsem bohužel nenalezl jeho jméno), který zaskakoval za škopkama místo Radima Pařízka. Mít takového úderníka v kapele, to je požehnáním od Bigbítového Pána.
Krátce po 21. h. se nad šumavskými hvozdy rozeznělo krátké intro, které vzápětí rozsekla přes pětadvacet let stará pecka Earthshaker Rock a na podium jako blesk vtrhla stále nádherná Doro Pesh se svým bandem. Na přímočarou tvrdou pecku vzápětí navázal první hit I Rule The Ruins z nejslavnějšího alba Triumph and Agony. To, jak to tato germánská kovová královna dokázala rozjet, pravděpodobně ocenil i náš slovanský bůh Perun a odvolal svůj déšť z nebes, za což mu vzdejme velké díky. Doro poté obrátila kurz trošku více do současnosti a to k albu Warrior souls (2006) a poslednímu Fear of Evil (2009). Tyhle dvě alba u nás fanoušci sice znají, ale patrně je nemají tak dokonale naposlouchaná, protože kotel pod podiem mírně ochladl. Mohlo to být i tím psím počasím, které vládlo. Obdivuji Doro, že v takovém nečase dokázala odzpívat koncert jen v koženém korzetu bez rukávů. Ať tak či onak, kotel potřeboval trošku rozehřát a Doro servírovala další starý fláky Night of the Warlock, Burning the Witches a také dala vzpomenout na velikána R.J.Dia, když zařadila jeho hit Egypt. Aby si Šumaváci vychutnali nostalgickou náladu plnými doušky, po vzpomínce na Ronnieho přišla balada Fur Immer. Po celý čas dávala Doro do koncertu vše, stejně jako celá kapela, všichni jeli na 100 %, což abych řekl pravdu, mě příjemně překvapilo. Protože co si budeme nalhávat, hrát pro cca 500 – 600 lidí v nějaké české vísce nebude pro kapelu tohoto formátu zrovna velký kauf. Ale Doro potvrdila to, co o ní prohlásila její přítelkyně a reportérka Karla Černá: „Doro jede vždy na plný plyn a nedělá žádný rozdíl jestli přijde pět set nebo pět tisíc lidí“.
Kapela si hraní očividně užívala a nedělalo jí žádný problém vtěsnat se na menší podium, kde předváděla skvělé show. Když už jsem nakousl partu, kterou má Doro po svém boku, ta je věru mezinárodní. Služebně nejmladší je kytarista Bas Mass – Nizozemec, jenž po rozpadu After Forever zakotvil právě zde. Itala Lucu Princiota jste mohli vidět po boku ex-maidenovce Blaze a Američan Nick Douglas je pravděpodobně největší showmann celé kapely a u Doro je už od roku 1990. Posledním kdo zbývá, je druhý „Amík“ – bubeník Johnny Dee, který své náčiní u Doro prohání přes deset let. Tento tlučmistr je vskutku persona. Po celou dobu co jsem ho viděl, nepustil mobilní telefon z ruky – dokonce i při svém solu v Haunted Hearth si stačil vyfotit pár snímečků z podia (úsměv). Doro sázela jednu pecku za druhou – Metal Racer, Metal Tango True as Steel atd. Na řadu přišla i předělaná Breaking the law od Judas Priest a nesmrtelná All we Are. To, že královna je ke svým poddaným laskavá, potvrdila i přídavkem, který čítal rovných sedm pecek!!! Mezi nimi se objevila i We are the Metalheds, kterou si vzal za svou hymnu jeden z největších evropských festivalů Wacken open air. U nášupu s názvem Unholy Love mě trošku mrzelo, že na podium jako host nebyl pozván Honza Běhunek ze Seven, který tuto věc odehrál jako host Doro na výročním koncertu v Dusseldorfu k jejím pětadvaceti letům na scéně. Mohlo to být velmi milé zpestření, zvláště když byl Honza po celou dobu koncertu přítomný. Třeba zaspal jen management. Odchod z jeviště a odjezd královny jsem měl tu možnost pozorovat přímo v zákulisí a musím říct, že to bylo velmi hektické. Doro totiž hned druhý den (19.6.) hrála na festivalu Hellfest ve Francii (cca. 1400 km od Prahy) a tak zbyla chvilka času jen na pár podpisů, foteček a pak rychlý přesun na Ruzyň. Odlet byl totiž naplánován už na 5. hodinu ranní. Být totiž Queen of Metal není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát!
Set List: Earthshaker Rock, I Rule The Ruins, You’re My Family, Running from the Devil, Night of the Warlock, Burning the Witches, Egypt (cover Dio), Fur Immer, Metal Racer, Metal Tango, Tru as Steel, Haunted Heart (solo na bicí), Burn it Up, Breaking the Law (cover Judas Priest), All we Are + Love Me in Black, Above the Ashes, Hellbound, Unholy Love, Fight for Rock, We are Metalheads (Wacken Hymne), East Meats West.
Závěrem prosím přijměte naší velkou omluvu Vy, kteří jste využili služeb našeho fotografa Pítrse – např. hlavní organizátor Ivan, Honza „Kirk“ Běhunek, Kissák a další. Pravděpodobně vlivem vlhkého počasí došlo k tomu, že karta, na kterou byl celý koncert včetně soukromých fotek s Doro dokumentován, bohužel, lidově řečeno, „odešla“. Věřte, že nás tato skutečnost mrzí daleko více nežli Vás a doufáme, že to nenaruší naší spolupráci a přátelství. Touto omluvou Vás také prosíme o radu. Kdyby kdokoli věděl, jak fotografie z poškozené karty dostat takříkajíc na světlo, dejte nám prosím vědět. Díky.
http://www.rockovapumpa.cz/
http://www.doromusic.de/
