V: Probuzení s mírnou kocovinkou do krásného slunného dne. Pak zajet za naším fotografem Pítrsem (ještě že je z Plzně), dát si u něj kávu a použít jeho koupelnu i onu místnůstku. To je totiž problém všech českých festivalů. Po prvním dni už jsou TOI TOIky jaksi plné a čistit je pouze jednou denně, to je opravdu málo. Doporučuji vzít si příklad z našich západních sousedů. Jak je možné, že tam to jde a hajzlíky jsou jakž takž použitelné – že by zas otázka těch zku*vených peněz???
V: Takže vysprchovaný a vyprázdněný, v dobré pohodě, dorazil jsem do areálu na konci setu DYMYTRY. Znám jejich CD Neser celkem dobře, ale naživo to na mne nějak nepůsobí. Tomu vystoupení jako by pořád něco chybělo. Ale jinak jim to šlape dobře a ta image Predátorů se mi celkem zamlouvá.
V: VANDREBUYST. Tahle mladá holandská kapela přijela podpořit své debutové album. Z CD by to nemuselo znít špatně, ale dvě tři věci, co jsem slyšel, mě na živo zrovna nějak nenadzvedly. Klasický „německý“ hard rock.
V: Nenadchla mě bohužel ani moravská SALAMANDRA. Dalo by se říct, že ač jiný žánr, úplně stejný level. Možná, že o krok vyhráli zmiňovaní VANDREBUYST. SALAMANDRA má ovšem tu výhodu, že je v českých zemích celkem známá a tak na ni přišlo o pár desítek lidí více. Nevím, čím to je, že u mě ty české kapely na živo nefungují. Přitom je to dobře zahrané i nazpívané a CD se mi líbí, ale koncert – hmmm nic moc… sorry.
V: CRIMES OF PASSION jsou pro našince téměř neznámým pojmem, a tak není divu, že lidi po SALAMANDŘE dali přednost chlazenému moku. Já jsem opět mrknul zhruba na půl setu. Tuhle bandu už jsem jednou viděl v klubu Exit na Chmelnici v roli předskokanů Rippera Owense (ex-JUDAS PRIEST). Když to porovnám, tak konstatuji, že CRIMES to více šlape v klubu než na velkých podiích. Jejich heavy metal je na velkém podiu jaksi ztracený a nezachrání to ani výborný zpěvák Dale. Mimochodem tihle Angličané se ve své domovině těší celkem slušnému zájmu. Na Metalfestu ovšem takový průměr.
V: Díky své polovičce, která je na ty české rockové kapely, jsem se vypravil i na ARAKAIN. Myslím, že snad každý už někdy někde tuhle stálici českého metalu viděl a nenajde se nikdo, kdo by pochyboval o jejích hudebních kvalitách. Na Metalfestu tahle banda zahrála před zaplněným hledištěm a odvedla profesionální práci. Já se ale nemohu zbavit dojmu, že jim k výbornému výkonu chybělo ono pověstné srdéčko.
V: Komu metalové srdce rozhodně nechybělo, byla americká legenda VICIOUS RUMOURS. Fakt mě dost nasral fakt, že se po ARAKAINECH prostor pod podiem skoro vyprázdnil. I když VR hrají už od roku 1980 a svou první fošnu vydali v roce 1986, u nás je znám spíše jen název kapely než její tvorba. To, co tahle skvadra dokázala v Plzni, mi doslova vyrazilo dech. Takové powermetalové peklo jsem fakt nečekal. VR měli vždy celkem štěstí na zpěváky. Těch se za celou kariéru vystřídalo hned šest, tím sedmým hříšným synem je malý černovlasý ďáblík jménem Brian Allen s hlasem jako R. Halford střižený W. Danem z NEVERMORE, prostě extra třída. VR hned na úvod vystřihli hitovou Murderball z novinkového alba a vzápětí na ní navázali věcí s názvem Razorback Killers. Ta dala název již zmiňovanému CD. Je pravda, že z původní sestavy zbyl už jen kytarista Geoff Thorpe a služebně o něco mladší bicman Larry Howe, ovšem to, co tihle „tatíci“ dovedou na podiu, je neuvěřitelné. No dost chvály, ti co chyběli, věřit nebudou, a ti co zůstali, si užili své. Pro mě rozhodně na Metalfestu absolutní no. 1 (nebýt ACCEPT samozřejmě).
PS: VR zahráli 2.5.2011 v klubu Exit Chmelnice a dle slov dramaturga klubu I. Kněžka bylo vystoupení ještě lepší, i když tam prý bylo jen asi 80 lidí. Tak to jsi mě Ivane naštval, lepší to snad nemohlo být, to už ani nejde – úsměv). Po takovém zážitku jsem se opět jal doplnit tekutiny a kapelu EQUILIBRIUM jsem přenechal opět Alešovi.
A: Dne druhého jsem dorazil krátce před EQUILIBRIUM. Folkmetalová vlna mne nechává chladným, znal jsem jen jejich dva klipy, ale dle nich jsem věděl, že by kapela mohla být naživo opravdu dobrá. Co ale čert nechtěl, zvuk byl zrovna nejhorší ze všech kapel, které jsem od začátku festivalu slyšel. Díky přepáleným samplům nebylo jednoduché rozeznat, co hrají jednotlivé nástroje a celý koncert mne tak díky tomu rychle přestal bavit. Potěšilo mne, že došlo na klipovou Blut im Auge a Heimwärts z téže desky, dle slov přítomných byla atmosféra v kotli vynikající, já ale odcházel s rozpačitými pocity.
V: Na kapelu BLOODBOUND jsem byl celkem zvědavý. V každém hudebním časopise článek nebo reklama, samé dobré recenze atd. Mé konstatování je celkem strohé. Alba jsem slyšel a jsou fakt našlapaná, ale na živo mně tahle banda neoslovila i když hudba, kterou hrají, je celkem podle mého gusta . No kluci měli spíš štěstí na management, který je trošku cpe dopředu, neboť takových skupin je nepřeberné množství. Pravda je, že kapele to celkem šlapalo, a myslím, že si hraní užívali, neboť pod podiem měli celkem slušný dav. Tady je vidět, že reklama pořád ještě funguje.
V: Rychle doplnit tekutiny a šupem na mé velké favority, dánské PRETTY MAIDS. Bohužel to pro mě bylo první zklamání tohoto festu. Pravděpodobně jsem měl špatné místo, protože zvuk byl fakt hrozný. Mohlo to být dáno jak místem, tak i malým větrem, takže zvuk v místě, kde jsem seděl, jako by cestoval. Tahle skutečnost mně docela vzala náladu. To, co PRETTY MAIDS mají zvládnuto za roky dřiny, je podání jejich písní. Ronie Atkins je frontman jak má být i když už není nejmladší. Oči podmalované make-upem mu prostě stále seknou, stejně tak jako ostatním. Bohužel v Plzni nějak nefungovala ona pověstná chemie mezi publikem a kapelou. PRETTY MAIDS prostě řádně odvedli profesionální práci. Nic víc, nic míň. A kdyby k závěru nezazněla pomalejší věc Little Drops Of Heaven z nového alba Pandemonium, které je vynikající a v mém přehrávači se točí dosti často, z lavičky v amfíku by mě nenadzvedlo asi nic. Ale na tuhle pecku jsem si zařvat musel (smích).
V: Dalším z tahounů festivalu byla legendární yorkshirská kapela SAXON. O téhle kapele jsem chtěl psát v superlativech, bohužel to pro mě bylo malé zklamání. Bifordovci zahráli svůj set dobře a s přehledem a kdybych SAXON viděl poprvé v životě, byl bych určitě spokojený. Jenže já je viděl asi třikrát a to na nejprestižnějším evropském festivalu ve Wackenu. A přátelé věřte nebo ne, SAXON v Plzni a ve Wackenu jsou od sebe vzdáleni asi tak 666 světelných let. Tady na Metalfestu uháněl tenhle „Motorcycle man“ jen tak na půl plynu a „Heavy metal thunder“ hřměl hodně zpovzdálí a strach nám nenahnal. Jen „Atila the Hun“ nám trošku pohrozil. Ke konci setu tedy musela zákonitě přijet „Princes of the night“ oděná v „Denim and Leather“ a spustit „Rock n’roll Gypsy“, aby zachránila SAXON od zhanobení. Zaplať všem rohatým za to, že se to částečně podařilo. SAXON dohráli a já si na ně šel dát pár točených, abych nabral sílu na otevření půlnočního inferna s názvem CRADLE OF FILTH.
V: CRADLE OF FILTH jsem přenechal jako každou tvrdší odnož metalu Alešovi. Za mou osobu mohu tvrdit jen to, že se mi show líbila. Přesně tohle jsem asi čekal. Takže jsem si plnými sluchadly užíval Daniho vřískot. Jo abych nezapomněl, na podiu byl i jeden oslavenec a to kytarista Dave Pybus, který slavil narozeniny.
A: Po zbytečně dlouhé zvukovce přišli CRADLE OF FILTH. Příliš jsem se na netěšil po předchozích zkušenostech s nazvučením jejich koncertů, během nichž jsem pokaždé zbaběle prchnul. Skeptický jsem byl tedy i nyní, ale když začalo intro z Dusk... and Her Embrace a po něm logicky i Heaven Torn Asunder, mé obavy se rozplynuly. Kapela podala vynikající výkon, a to hlavně klávesistka Caroline Campbell – jednak obohacením jejich partů o změny oproti původním nahrávkám a druhak jejím vokálem, který byl jistý a skvělý. Samotnou kapitolou je pak Martin Škaroupka, na celém Metalfestu jsem nezaznamenal bubeníka, jehož styl by mi seděl víc. Došlo i na skladby, které mám opravdu rád – Ebony Dressed for Sunset, The Forest Whispers My Name, Her Ghost in the Fog a From the Cradle to Enslaved. Kapela byla ve vynikající formě, totéž už nemohu říci o vedoucím celého cirkusu. Ten člověk mne opravdu baví, i když ne záměrně. Na podiu přiskotačil s novým image ála Johnny Rotten, skákal jako hopík a když vzduch prořízl jeho ječák, nejedni se chytali za hlavu. Celkově mne ale Cradle of Filth překvapili, předvedli vynikající výkon a bavili mne i prostředky, které nebyly zrovna prvoplánovité.
V - Vladimír
A - Aleš
Fotky: Michal Honců, Pítrs, Vladimír
V: Takže vysprchovaný a vyprázdněný, v dobré pohodě, dorazil jsem do areálu na konci setu DYMYTRY. Znám jejich CD Neser celkem dobře, ale naživo to na mne nějak nepůsobí. Tomu vystoupení jako by pořád něco chybělo. Ale jinak jim to šlape dobře a ta image Predátorů se mi celkem zamlouvá.
V: VANDREBUYST. Tahle mladá holandská kapela přijela podpořit své debutové album. Z CD by to nemuselo znít špatně, ale dvě tři věci, co jsem slyšel, mě na živo zrovna nějak nenadzvedly. Klasický „německý“ hard rock.
V: Nenadchla mě bohužel ani moravská SALAMANDRA. Dalo by se říct, že ač jiný žánr, úplně stejný level. Možná, že o krok vyhráli zmiňovaní VANDREBUYST. SALAMANDRA má ovšem tu výhodu, že je v českých zemích celkem známá a tak na ni přišlo o pár desítek lidí více. Nevím, čím to je, že u mě ty české kapely na živo nefungují. Přitom je to dobře zahrané i nazpívané a CD se mi líbí, ale koncert – hmmm nic moc… sorry.
V: CRIMES OF PASSION jsou pro našince téměř neznámým pojmem, a tak není divu, že lidi po SALAMANDŘE dali přednost chlazenému moku. Já jsem opět mrknul zhruba na půl setu. Tuhle bandu už jsem jednou viděl v klubu Exit na Chmelnici v roli předskokanů Rippera Owense (ex-JUDAS PRIEST). Když to porovnám, tak konstatuji, že CRIMES to více šlape v klubu než na velkých podiích. Jejich heavy metal je na velkém podiu jaksi ztracený a nezachrání to ani výborný zpěvák Dale. Mimochodem tihle Angličané se ve své domovině těší celkem slušnému zájmu. Na Metalfestu ovšem takový průměr.
V: Díky své polovičce, která je na ty české rockové kapely, jsem se vypravil i na ARAKAIN. Myslím, že snad každý už někdy někde tuhle stálici českého metalu viděl a nenajde se nikdo, kdo by pochyboval o jejích hudebních kvalitách. Na Metalfestu tahle banda zahrála před zaplněným hledištěm a odvedla profesionální práci. Já se ale nemohu zbavit dojmu, že jim k výbornému výkonu chybělo ono pověstné srdéčko.
V: Komu metalové srdce rozhodně nechybělo, byla americká legenda VICIOUS RUMOURS. Fakt mě dost nasral fakt, že se po ARAKAINECH prostor pod podiem skoro vyprázdnil. I když VR hrají už od roku 1980 a svou první fošnu vydali v roce 1986, u nás je znám spíše jen název kapely než její tvorba. To, co tahle skvadra dokázala v Plzni, mi doslova vyrazilo dech. Takové powermetalové peklo jsem fakt nečekal. VR měli vždy celkem štěstí na zpěváky. Těch se za celou kariéru vystřídalo hned šest, tím sedmým hříšným synem je malý černovlasý ďáblík jménem Brian Allen s hlasem jako R. Halford střižený W. Danem z NEVERMORE, prostě extra třída. VR hned na úvod vystřihli hitovou Murderball z novinkového alba a vzápětí na ní navázali věcí s názvem Razorback Killers. Ta dala název již zmiňovanému CD. Je pravda, že z původní sestavy zbyl už jen kytarista Geoff Thorpe a služebně o něco mladší bicman Larry Howe, ovšem to, co tihle „tatíci“ dovedou na podiu, je neuvěřitelné. No dost chvály, ti co chyběli, věřit nebudou, a ti co zůstali, si užili své. Pro mě rozhodně na Metalfestu absolutní no. 1 (nebýt ACCEPT samozřejmě).
PS: VR zahráli 2.5.2011 v klubu Exit Chmelnice a dle slov dramaturga klubu I. Kněžka bylo vystoupení ještě lepší, i když tam prý bylo jen asi 80 lidí. Tak to jsi mě Ivane naštval, lepší to snad nemohlo být, to už ani nejde – úsměv). Po takovém zážitku jsem se opět jal doplnit tekutiny a kapelu EQUILIBRIUM jsem přenechal opět Alešovi.
A: Dne druhého jsem dorazil krátce před EQUILIBRIUM. Folkmetalová vlna mne nechává chladným, znal jsem jen jejich dva klipy, ale dle nich jsem věděl, že by kapela mohla být naživo opravdu dobrá. Co ale čert nechtěl, zvuk byl zrovna nejhorší ze všech kapel, které jsem od začátku festivalu slyšel. Díky přepáleným samplům nebylo jednoduché rozeznat, co hrají jednotlivé nástroje a celý koncert mne tak díky tomu rychle přestal bavit. Potěšilo mne, že došlo na klipovou Blut im Auge a Heimwärts z téže desky, dle slov přítomných byla atmosféra v kotli vynikající, já ale odcházel s rozpačitými pocity.
V: Na kapelu BLOODBOUND jsem byl celkem zvědavý. V každém hudebním časopise článek nebo reklama, samé dobré recenze atd. Mé konstatování je celkem strohé. Alba jsem slyšel a jsou fakt našlapaná, ale na živo mně tahle banda neoslovila i když hudba, kterou hrají, je celkem podle mého gusta . No kluci měli spíš štěstí na management, který je trošku cpe dopředu, neboť takových skupin je nepřeberné množství. Pravda je, že kapele to celkem šlapalo, a myslím, že si hraní užívali, neboť pod podiem měli celkem slušný dav. Tady je vidět, že reklama pořád ještě funguje.
V: Rychle doplnit tekutiny a šupem na mé velké favority, dánské PRETTY MAIDS. Bohužel to pro mě bylo první zklamání tohoto festu. Pravděpodobně jsem měl špatné místo, protože zvuk byl fakt hrozný. Mohlo to být dáno jak místem, tak i malým větrem, takže zvuk v místě, kde jsem seděl, jako by cestoval. Tahle skutečnost mně docela vzala náladu. To, co PRETTY MAIDS mají zvládnuto za roky dřiny, je podání jejich písní. Ronie Atkins je frontman jak má být i když už není nejmladší. Oči podmalované make-upem mu prostě stále seknou, stejně tak jako ostatním. Bohužel v Plzni nějak nefungovala ona pověstná chemie mezi publikem a kapelou. PRETTY MAIDS prostě řádně odvedli profesionální práci. Nic víc, nic míň. A kdyby k závěru nezazněla pomalejší věc Little Drops Of Heaven z nového alba Pandemonium, které je vynikající a v mém přehrávači se točí dosti často, z lavičky v amfíku by mě nenadzvedlo asi nic. Ale na tuhle pecku jsem si zařvat musel (smích).
V: Dalším z tahounů festivalu byla legendární yorkshirská kapela SAXON. O téhle kapele jsem chtěl psát v superlativech, bohužel to pro mě bylo malé zklamání. Bifordovci zahráli svůj set dobře a s přehledem a kdybych SAXON viděl poprvé v životě, byl bych určitě spokojený. Jenže já je viděl asi třikrát a to na nejprestižnějším evropském festivalu ve Wackenu. A přátelé věřte nebo ne, SAXON v Plzni a ve Wackenu jsou od sebe vzdáleni asi tak 666 světelných let. Tady na Metalfestu uháněl tenhle „Motorcycle man“ jen tak na půl plynu a „Heavy metal thunder“ hřměl hodně zpovzdálí a strach nám nenahnal. Jen „Atila the Hun“ nám trošku pohrozil. Ke konci setu tedy musela zákonitě přijet „Princes of the night“ oděná v „Denim and Leather“ a spustit „Rock n’roll Gypsy“, aby zachránila SAXON od zhanobení. Zaplať všem rohatým za to, že se to částečně podařilo. SAXON dohráli a já si na ně šel dát pár točených, abych nabral sílu na otevření půlnočního inferna s názvem CRADLE OF FILTH.
V: CRADLE OF FILTH jsem přenechal jako každou tvrdší odnož metalu Alešovi. Za mou osobu mohu tvrdit jen to, že se mi show líbila. Přesně tohle jsem asi čekal. Takže jsem si plnými sluchadly užíval Daniho vřískot. Jo abych nezapomněl, na podiu byl i jeden oslavenec a to kytarista Dave Pybus, který slavil narozeniny.
A: Po zbytečně dlouhé zvukovce přišli CRADLE OF FILTH. Příliš jsem se na netěšil po předchozích zkušenostech s nazvučením jejich koncertů, během nichž jsem pokaždé zbaběle prchnul. Skeptický jsem byl tedy i nyní, ale když začalo intro z Dusk... and Her Embrace a po něm logicky i Heaven Torn Asunder, mé obavy se rozplynuly. Kapela podala vynikající výkon, a to hlavně klávesistka Caroline Campbell – jednak obohacením jejich partů o změny oproti původním nahrávkám a druhak jejím vokálem, který byl jistý a skvělý. Samotnou kapitolou je pak Martin Škaroupka, na celém Metalfestu jsem nezaznamenal bubeníka, jehož styl by mi seděl víc. Došlo i na skladby, které mám opravdu rád – Ebony Dressed for Sunset, The Forest Whispers My Name, Her Ghost in the Fog a From the Cradle to Enslaved. Kapela byla ve vynikající formě, totéž už nemohu říci o vedoucím celého cirkusu. Ten člověk mne opravdu baví, i když ne záměrně. Na podiu přiskotačil s novým image ála Johnny Rotten, skákal jako hopík a když vzduch prořízl jeho ječák, nejedni se chytali za hlavu. Celkově mne ale Cradle of Filth překvapili, předvedli vynikající výkon a bavili mne i prostředky, které nebyly zrovna prvoplánovité.
V - Vladimír
A - Aleš
Fotky: Michal Honců, Pítrs, Vladimír
