Sobotní večer v plzeňské Šeříkovce zahajovala mladá heavymetalová kapela SECOND CHANCE. Celkem slušný power s prvky progresivního metalu si našel v plzeňském publiku určitě pár nových fanoušků a dle mého názoru má slušnou šanci se prosadit i v naší malé zemičce. Co ovšem malinko kazilo dojem z jejich velmi dobrého hraní, byl nešvar, který se projevuje u živého vystupování většiny českých kapel, a to je pódiová prezentace. Nezlobte se na mě, ale stát na místě a za celou půlhodinku dvakrát přejít po pódiu je sakra málo. Jediný, kdo měl snahu tento fakt změnit, byl vysoký dlouhovlasý kytarista Tom, který dával jasně najevo svoji radost z hraní.
DARK GAMBALLE měli v Plzni řadu svých věrných fans. Kdo tuto kapelu sleduje, ví co od ní může očekávat. Dobrá show, ulítlé texty a extravagantní zpěvák dávají této vyškovské bandě punc originality a jejich elektro rockový crossover rozhoupal publikum celkem slušně. K povedeným kusům patřil i cover od Pražského výběru „Zubatá“, kterou Dark Gamballe zremixovali, zrychlili a dotvořili k obrazu svému – velmi povedená předělávka.
Tlučmistr, Pán škopků, Indiánský šaman ševelících činelů a Velmistr řádu rotujících paliček Pan Mike Terrana usedl kolem 22. hodiny za svoji bicí artilerii a své vystoupení v rámci propagačního tour „Classic for the new Word“ zahájil skladbou od Antonína Dvořáka, jehož devátou symfonii obohatil o své skvělé bubenické umění. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých skladbách, které Mike přehrával. Jednalo se hlavně o prezentaci alba SinFonica, na kterém podpořil klasické skladby mistrů vážné hudby (Dvořáka, Bacha, Mozarta, Čajkovského, atd.) svým excelentním bubenickým uměním. Kdo se malinko orientuje v metalovém podhoubí ví, že Terranovo dynamické vystoupení se moc kritizovat nedá a slova chvály na něj nestačí. O čem tedy psát ? Podíval bych se na jeho projev malinko z jiného úhlu. Asi mě teď mnozí z vás budou posílat do pr***e, ale můj názor je ten, že si nejsem tak zcela jistý, jestli je Terrana ten „úplně nejlepší“ bubeník na světě jak mnohokrát slýcháme. Možná jsou techničtější bubeníci, ale... Ano, je tu to slovíčko ALE! Mike má oproti svým kolegům bicmenům mnoho nesporných plusů. Za prvé je to jeho nezaměnitelné sexy charisma, za druhé, a to berte prosím jako poklonu nikoliv jako urážku, umí své kvality dobře prodat. Řekněte sami, který bubeník kdy vyjel na samostatné turné? Kolik znáte bubeníků, kteří natočí CD na kterém by hrály prim bicí (neberu ty instruktážní, nýbrž regulérní nosič). Už když jsem vešel do sálu, byl jsem překvapený, kolik se sešlo lidí na tuto podívanou – na jednoho člověka který „JEN“ hraje na bubny. Jeho další devízou je fakt, že umí dělat perfektní show, která nenudí. Víte sami dobře, že při koncertech kapel kolikrát dochází k tomu, že když má bubeník sólo a trvá moc dlouho, je to celkem opruz, ale Mike hraje hodinu a půl a lidi to nenudí. Je to asi tím, že Mika hraní baví. Když usedne za své extravagantní bicí, jako by přestal vnímat svět. A především je to skvělý bavič, který si umí dělat legraci sám ze sebe. To dokázal už při druhém kousku, kdy mu vypověděl službu „šroták“. Nejdříve to kvitoval klasickými slovy jako „fuck a bullshit“ a když zjistil, že oprava potrvá malinko déle, spustil: „Mé jméno je Mike Terrana, jsem nejkrásnější bubeník, mám hezké tělo a krásné vlasy a taky pěknou tvář, která je podobná mé prdeli – smích“ (berte prosím s rezervou můj volný překlad). Další jeho excelentní kus přišel ve skladbě „Eine kleine nachtmusik“ (Malá noční hudba od W. A. Mozarta), kdy si Mike nasadil bílou paruku a představil se Wolfgang Terrana. Tuto skladbu odehrál s takovými grimasami a vtipkováním, že se musel bavit opravdu každý. Na závěr zazněl nesmrtelný kus s názvem „Detonator“ z DVD Rythm Beast a to, že i Terrana je jen člověk, jsme poznali, když mu v tomto kuse ulítla palička. Ale Mike je třída a profík, takže to přešel s humorem sobě vlastním.
Na závěr bych ještě pochválil Terranovo chování k fanouškům. Dlouho jsem neviděl muzikanta, který se ke svým fans chová tak jako on. Po vyčerpávajícím výkonu tento jednapadesátiletý rodák z amerického Buffala přijde a má tolik sil, že se podepisuje, fotí a rozdává dobrou náladu všem, kteří mají zájem si s ním alespoň potřást rukou. DÍKY MISTŘE TERRANO!
Fotky: Petr Chlumecký
