Nejhorší věc, která může potkat dopisovatele, je, když má psát objektivní reportáž z koncertu své nejoblíbenější kapely. Zakka Wylda jsem měl rád už od vydání jeho sólového alba Book Of Shadows (96). Když v květnu roku 1999 vyšlo album Sonic Brew jeho nově založené kapely Black Label Society, byl to pro mě nefalšovaný hudební orgasmus. BLS mě uchvátili natolik, že jsem si dokonce nechal vytetovat jejich znak na lýtko pravé nohy (úsměv). Jak vidno, zůstat objektivní v tomto případě nelze. Proto prosím berte následující řádky spíše jako popis osobních zážitků.
V celkem povznesené náladě (úsměv), kterou podpořilo pár piv a seznámení s prima lidičkami, jsem dorazil před KC Vltavská. Byl jsem celkem zaražený počtem příznivců BLS. Přišlo jich mnohem víc, než jsem očekával, ale zase bylo v sále pěkně veselo. Jednu neblahou věc ovšem pražský koncert přichystal. Předkapela Godsized kvůli technickým potížím na trase z Polska bohužel nedorazila.Tím se začátek koncertu posunul až na 21 hod 15 min. Mně to náladu pokazit nemohlo, ale pro jistotu jsem to podpořil jedním točeným. Pak už jsem raději popíjel pivo nealkoholické, neboť jsem došel k závěru, že bych ty své oblíbence rád viděl (úsměv).
Přesně patnáct minut po deváté se sálem něžně rozeznělo piano. Předehra, vlastně začátek písně New Religion z alba Shot To Hell, a pak nás mohutný a hřmotný hlas přivítal na BLACK LABEL SOCIETY!!!! První tóny a mně se zježí snad i chlupy na pr... tedy na zadku. Dámy a pánové, to je erupce čisté nefalšované síly! Zakk vpadne na pódium ve své černé buřince. Přesně v takové, ve které čechral struny u velkého Ozzyho. Black Label zvolili na úvod velmi starou skladbu z alba Sonic Brew – The Beginning... At Last. Mistr Wylde je skoupý na slovo a pálí další pecku Crazy Horse, což je úvodní flák na posledním počinu Order Of The Black. Po úvodní euforii se začínám malinko vzpamatovávat a rozkoukávat se kolem sebe. Zakk odhodil buřinu a ve své typické džínové vestě stojí před stojanem mikrofonu, kterému vévodí na sebe naházené lebky, do kterých je zabodnutý dřevěný kříž. Na pódiu jsou obrovské stěny Marshallů a na stěně obrovská plachta, jíž vévodí typická lebka, kolem které je vymalován jakýsi čínský drak. V tomto stylu je ozdobena i bicí artilerie, které vládne Johnny Kelly (Type Of Negative, Seventh Void). Po Zakkově pravici pobíhá šílený bassový kytarista JD DeServio. O tom, jak skvělý a všestranný tenhle černovlasý a fousatý maník je, se můžete přesvědčit třeba poslechem alba To The Core, které nahrál kytarista Vinnie Moore (UFO). A zbývá poslední člen, ten který je po boku velkého kytaristy skoro od počátku vzniku „černé známky společnosti“ a ten kdo nesundá svůj typický kulich s lebkou ani ve čtyřiceti stupňovým vedru, věčně usměvavý Nick Evil Twin Catanese. Tenhle nenápadný maník si svou roli druhého kytaristy velmi užívá. Rozdává úsměvy na všechny strany, posílá pozdravy nadšeným fanouškům a je jakýmsi protipólem velkého Zakka. Ten je, jak se zdá, velmi odměřený, ale tahle role mu sedí dokonale. Občas předvede macho pózu jako King Kong, kdy stoupne na odposlech a začne se bít do prsou a my mu to žereme plnou hubou. Musím říci, že Zakkovo pózy mi celkem imponují a, na rozdíl třeba od Manowar, je to mnohem přesvědčivější a určitě upřímnější.
Ale zpět ke koncertu. BLS pálí od samého začátku jednu rychlou pecku za druhou, střídají se nové songy jako What's In You, Parade Of The Dead a Overlord (k té je mimo jiné natočen velmi vtipný klip) se skladbami staršího data. Set list je celkem vyvážený. Jede se bez zbytečných proslovů pořád na plný plyn. Uvolnění nastane až v půlce koncertu, kdy má mistr malý proslov a mě zaskočí onen pověstný knedlík v krku. Přes hradbu Marshallů se rozvinou portréty tragicky zesnulého Dimebaga Darrella, Zakk zasedne za piano a zazní In This River. Fans pod pódiem se na malou chvilku zklidní a všichni posloucháme tuto nádhernou baladu. Ovšem nic netrvá věčně, píseň dozní a Zakk se chopí kytary a rozjede se Fire It Up z alba Mafia. Většina lidí tuto pecku zná a tak se dostává kotel znovu do varu. Během téhle písně nám Wylde představí své spoluhráče a na konci píseň přejde v sólo ala Zakk. Koncert nabírá opět na síle a nedá nám vydechnout, už nezazní žádná pomalá skladba až na The Blessed Hellride, na kterou si Nick i Zakk berou dvoukrké kytary a která jede v příjemném poloakustickém stylu. Koncert se chýlí pomalu ke konci a na set listu zbývají jen největší hity BLS – Suicide Messiah, Concrete Jungle a Stillborn. Během těchto závěrečných vypalovaček to pod poódiem vypadalo skutečně jak v kotli pekelném. Zakkovo komando dohrálo, Nick ještě stačil rozhodit pár trsátek, mistr Wylde zamával a koncert končí. Bohužel bez přídavku... ale podle slov polského fanouška, který Black Label viděl den před tím ve Waršavě, se ani tam nepřidávalo, takže nemusíme být smutní. Nakonec Zakk Wylde je přece jen jeden a měl by se brát takový, jaký je!
V celkem povznesené náladě (úsměv), kterou podpořilo pár piv a seznámení s prima lidičkami, jsem dorazil před KC Vltavská. Byl jsem celkem zaražený počtem příznivců BLS. Přišlo jich mnohem víc, než jsem očekával, ale zase bylo v sále pěkně veselo. Jednu neblahou věc ovšem pražský koncert přichystal. Předkapela Godsized kvůli technickým potížím na trase z Polska bohužel nedorazila.Tím se začátek koncertu posunul až na 21 hod 15 min. Mně to náladu pokazit nemohlo, ale pro jistotu jsem to podpořil jedním točeným. Pak už jsem raději popíjel pivo nealkoholické, neboť jsem došel k závěru, že bych ty své oblíbence rád viděl (úsměv).
Přesně patnáct minut po deváté se sálem něžně rozeznělo piano. Předehra, vlastně začátek písně New Religion z alba Shot To Hell, a pak nás mohutný a hřmotný hlas přivítal na BLACK LABEL SOCIETY!!!! První tóny a mně se zježí snad i chlupy na pr... tedy na zadku. Dámy a pánové, to je erupce čisté nefalšované síly! Zakk vpadne na pódium ve své černé buřince. Přesně v takové, ve které čechral struny u velkého Ozzyho. Black Label zvolili na úvod velmi starou skladbu z alba Sonic Brew – The Beginning... At Last. Mistr Wylde je skoupý na slovo a pálí další pecku Crazy Horse, což je úvodní flák na posledním počinu Order Of The Black. Po úvodní euforii se začínám malinko vzpamatovávat a rozkoukávat se kolem sebe. Zakk odhodil buřinu a ve své typické džínové vestě stojí před stojanem mikrofonu, kterému vévodí na sebe naházené lebky, do kterých je zabodnutý dřevěný kříž. Na pódiu jsou obrovské stěny Marshallů a na stěně obrovská plachta, jíž vévodí typická lebka, kolem které je vymalován jakýsi čínský drak. V tomto stylu je ozdobena i bicí artilerie, které vládne Johnny Kelly (Type Of Negative, Seventh Void). Po Zakkově pravici pobíhá šílený bassový kytarista JD DeServio. O tom, jak skvělý a všestranný tenhle černovlasý a fousatý maník je, se můžete přesvědčit třeba poslechem alba To The Core, které nahrál kytarista Vinnie Moore (UFO). A zbývá poslední člen, ten který je po boku velkého kytaristy skoro od počátku vzniku „černé známky společnosti“ a ten kdo nesundá svůj typický kulich s lebkou ani ve čtyřiceti stupňovým vedru, věčně usměvavý Nick Evil Twin Catanese. Tenhle nenápadný maník si svou roli druhého kytaristy velmi užívá. Rozdává úsměvy na všechny strany, posílá pozdravy nadšeným fanouškům a je jakýmsi protipólem velkého Zakka. Ten je, jak se zdá, velmi odměřený, ale tahle role mu sedí dokonale. Občas předvede macho pózu jako King Kong, kdy stoupne na odposlech a začne se bít do prsou a my mu to žereme plnou hubou. Musím říci, že Zakkovo pózy mi celkem imponují a, na rozdíl třeba od Manowar, je to mnohem přesvědčivější a určitě upřímnější.
Ale zpět ke koncertu. BLS pálí od samého začátku jednu rychlou pecku za druhou, střídají se nové songy jako What's In You, Parade Of The Dead a Overlord (k té je mimo jiné natočen velmi vtipný klip) se skladbami staršího data. Set list je celkem vyvážený. Jede se bez zbytečných proslovů pořád na plný plyn. Uvolnění nastane až v půlce koncertu, kdy má mistr malý proslov a mě zaskočí onen pověstný knedlík v krku. Přes hradbu Marshallů se rozvinou portréty tragicky zesnulého Dimebaga Darrella, Zakk zasedne za piano a zazní In This River. Fans pod pódiem se na malou chvilku zklidní a všichni posloucháme tuto nádhernou baladu. Ovšem nic netrvá věčně, píseň dozní a Zakk se chopí kytary a rozjede se Fire It Up z alba Mafia. Většina lidí tuto pecku zná a tak se dostává kotel znovu do varu. Během téhle písně nám Wylde představí své spoluhráče a na konci píseň přejde v sólo ala Zakk. Koncert nabírá opět na síle a nedá nám vydechnout, už nezazní žádná pomalá skladba až na The Blessed Hellride, na kterou si Nick i Zakk berou dvoukrké kytary a která jede v příjemném poloakustickém stylu. Koncert se chýlí pomalu ke konci a na set listu zbývají jen největší hity BLS – Suicide Messiah, Concrete Jungle a Stillborn. Během těchto závěrečných vypalovaček to pod poódiem vypadalo skutečně jak v kotli pekelném. Zakkovo komando dohrálo, Nick ještě stačil rozhodit pár trsátek, mistr Wylde zamával a koncert končí. Bohužel bez přídavku... ale podle slov polského fanouška, který Black Label viděl den před tím ve Waršavě, se ani tam nepřidávalo, takže nemusíme být smutní. Nakonec Zakk Wylde je přece jen jeden a měl by se brát takový, jaký je!
