Vždyť jen výčet hostů, kteří se na tomto projektu podílí, by zabral půl této stránky.
Tobias Sammet stál před nesnadným úkolem. A to vybrat skladby ze čtyř svých alb, které tvoří ucelené koncepční dílo, tak, aby příběh na pódiu dával aspoň trošku smysl a ještě zazněly písně, jež chtějí slyšet pravověrní fanoušci. Nicméně tento problém byl zdárně vyřešen a Avantasia se vydala na menší světové tour s názvem The metal opera comes to Down.
Na jednu se zastávek Avantasie jsem se vypravil i já s reportérkou Evou H. a jedním s nejlepších fotografů rockové scény u nás – kamarádem Jirkou Roglem. Do 600 km vzdáleného místa konání jsme dorazili kolem 19 h. a před halou Esperantho už bylo narváno. Důvod byl zcela jasný. Městečko Fulda je rodným městem domovské Sammetovo kapely Edguy a už týden před koncertem bylo na stránkách skupiny hlášeno: VYPRODÁNO.
Po vyřízení potřebných akreditací jsme se usadili na balkoně, odkud byl skvělý výhled jak na pódium, tak i na plný sál fanoušků pod námi. Chvilku po 20 h. se rozhrnula opona a my spatřili scénu, které vzadu dominovala obří plachta s kostlivcem z obalu desky The Scarecrow.
Jako první věc do nás Tobi pustil trošku progresivnější powermetalovou věc Twisted mind, kterou na albu The Scarecrow zpívá Roy Khan. Tobi ji pěl poměrně v nižší tónině, než jsme u něj zvyklí, ale řekl bych, že mu tato poloha hlasu celkem sedí. V sále to začíná vřít a je vidět, že Tobi si domácí atmosféru vychutnává. Ve druhé skladbě The scarecrow vtrhne na scénu můj oblíbenec Jorn Lande a svým ječákem alá motorová pila scénu zcela okupuje. Následuje vypalovačka z alba Angel of Babylon Promised Land. Duet mezi Sammetem a Jornem – výborná rychlá záležitost. Fanoušci pod námi se proměňují v pulsující a jásající masu. Po tomto štychu následuje malé uvolnění v podobě legrace, když Tobi začne mluvit německy na své rodné publikum a dělá různé narážky na Jorna, který je značně v rozpacích a netuší, o čem že to ten potrhlý Sammet vlastně mluví. Takže aspoň začne vrážet hlavou do kytaristy (a producenta) Saschy Paetha. Následuje další rychlá skladba z prvního dílu metalové opery Serpents in paradise – opět duet Jorna a Sammeta. Je vidět, že tahle skladba je velmi oblíbená, neboť fanoušci zpívají skoro celou skladbu společně s protagonisty. Zvolnění následuje až s The story ain’t over, která se objevila jen na EP Lost in Space. Tuto píseň Tobi napsal snad přímo pro Boba Catleyho (Magnum). Podmanivý začátek a uhrančivý Catleyho výkon, pak se přidává hlas Amandy Sommerville, Jorna a Tobiho a skladba nabírá na obrátkách a graduje.
Na scéně nastane klid a spustí se intro Prelude, následováno jednou z nejrychlejších a velmi melodických skladeb z prvního dílu opery Reach out for light. Na pódium vstupuje zapomenutý velikán německé scény Michael Kiske (ex-Helloween). Možná i proto struktura této skladby připomíná legendární „Keepery“ .Kiske zůstává na pódiu a sál skanduje Michi-Michi-Michi. Spustí se hymnická The Tower a Sammet v duetu s Kiskem předvedou, v čem je síla německého melodického kovu. Je zřejmé, že ačkoliv Kiske pozbyl svých dlouhých blond vlasů a přibral pár kilo, zpívat ve výškách nezapomněl. Scéna trošku potemní a vychází malý čaroděj s cylindrem na hlavě a ve fraku, v ruce drží hůlku… Začíná Death is just a feeligh, kterou na albu Angel of Babylon zpívá Jon Oliva, ale na živo jí interpretuje Kai Hansen (Gamma Ray). A jde mu to výborně. V příběhu, který Tobi složil, má tato postava zápornou roli a Kai se v ní doslova vyžívá. Lost in space je hitová skladba a mnoho lidí ji zná i díky pěknému videoklipu, a tak samozřejmě nemohla chybět. Pomalý začátek a nastupuje opět Bob Catley v písni In Quest for. Úvod písně evokuje kapelu Magnum, ale je možné, že to působí ten charismatický Bobův hlas na začátku. Catley rozjíždí i další pecku - svižnou Runaway train. Přidává se i Jorn, Kiske, Tobi a Amanda. V této písní exceluje i mistr bubeník Felix Bohnke – Tobiho parťák z Edguy. Dying for a angel – tuhle věc zpívá na albu The wicked symphony Klaus Meine (Scorpions), ve Fuldě se tohoto nelehkého úkolu zhostil s grácií M. Kiske. Stargazers – střednětempá skladba, v níž dostal prostor mimo jiné i kytarista Oliver Hartmann – slušný zpěvák a ještě lepší kytarista. Doporučuji všem jeho sólová alba.
V pomalé baladě Farewell se k mikrofonu vrací Amanda Somerville. Velmi krásná dáma s nádherným hlasem dává písni, kterou známe z prvního dílu metalové opery, až mystickou atmosféru. Koncert se řítí jak střela. The wicked symphony – speedovka z posledního stejnojmenného alba. The Toy master se opět představí Kai Hansen se svým cylindrem jako záporňák (na The Scarecrow tuto roli odzpíval Alice Cooper). Shelter from Rain – další svižná vypalovačka, ve které zpívají Catley, Sammet, Kiske a na pódium vtrhne i Kai Hansen, tentokrát se svou kytarou. Následná skladba Avantasia dostává lidi do transu. Zpívají ji převážně Kiske se Sammetem, Hansen dovádí na pódiu se Saschou Paethem a je vidět, že si to oba dva užívají. Sign of the cross a The seven angels – dvě poslední vypalovačky, v nichž se objevují všichni zúčastnění. Tak tomu říkám finále. Fanoušci ječí a snaží se odezpívat celé skladby a vcelku se jim to i daří. Je prostě vidět, že Tobi je tu doma. Poslední poklona a světla pomalu pohasínají, zůstává jen krásná vzpomínka.
Před dlouhou cestou k domovu nás však ještě čekalo krátké setkání v recepci hotelu Esperantho. Jorn Lande je tak trošku známý fotografa Jirky a byl se setkání s ním velmi potěšen. Záhy dorazila i půvabná Amanda Somerville, Sascha Paeth, Oli Hartmann, Kai Hansen a další. Mně osobně velmi zaujalo setkání s Bobem Catleyem. Tento bard britského rocku je ve skutečnosti ještě menší než se zdá. Jeho vrásčitá a věčně usměvavá tvář připomíná dobráckého skřítka s pohádky. Co se týká ostatních protagonistů, ti se usmívali, fotili a podepisovali vše, co jim pod ruku přišlo. Takže doufejme že se ve světě Avantasia ještě někdy potkáme.
Fotky: Jirka Rogl
