V. T. MARVIN datují své založení do roku 1990, tudíž se velice lehce počítá, kolik let už se na punkové scéně pohybují. Hezké narozeniny zapsané dvěma trojkami sice oslaví až v červnu, ale Papagáj jim přispěchal s gratulací už teď a vydal v reedici debut „DSPSN“ z roku 1995. Album tehdy vyšlo u Mlejn Records na CD a kazetách, nyní došlo na gramofonovou desku.
Ta má klasickou černou barvu, vložena je do černého sáčku, přiložen je papír neobsahující texty, ale zato obsahující spoustu dobových fotek, vzpomínky na soustředění ve Finkendorfu a působení v klubu Mlejn či proslov Jardy Svobody ze křtu desky konaném 1. 9. 1995. Přední strana přebalu je stejná jako na prvním vydání, zadní nevím, ale nejspíš taky, samozřejmě je jiné logo vydavatele a rok vydání.
Ač jde o debut, je album „DSPSN“ řadou fanoušků dodnes považováno za nejlepší nahrávku kapely. Svou roli v tom samozřejmě hraje nostalgie, ale na druhou stranu se ani dnes nelze těmto názorům divit, ostatně nejsem jim taky dalek, nahrávku rovněž řadím spolu s „Namaluj čerta na zeď“ na kapelní piedestal.
Může za to nejen rozvernost prakticky všech skladeb, ale i silný hitový potenciál, který lze přiznat většině položek a pak taky slušné muzikantské výkony, které se v následujících letech ještě rapidně zlepšovaly, ostatně muzikanti se později objevili i v řadě dalších kapel, hlavně bicmen PBM (neboli Petrajda B. Mír, neboli Marvin, civilním jménem Petr Svoboda), který tloukl např. v ZUBY NEHTY, ALAVERDI, THANX nebo JOLLY JOKER & PBU. Ale zpět k těm chytlavostem, po krátkém intru následuje první chytlavá věc, „Kurvadrát“ ale zatím jen naznačuje, jaký potenciál v kapele dřímá – hlavně kytarové melodie jsou povedené, ale nezaostává ani rytmika – o bubeníkovi už jsem něco naznačil, ten to řeže pěkně zostra, výrazná baskytara pak tvrdí muziku. Zpěvák většinou pěje civilním hlasem a do produkované hudby jeho spíše měkčí hlasové polohy sednou ideálně, stejně tak i ty mírně křičené. Text první zpívané písně taky naznačuje, že kapela nechce řešit tíhu světa, ale chce se(be) i fanoušky bavit, což platí i o následujících textech. Po nenápadné „Hip-hej“ přichází megahit „Punk je když“ a klidně by se mohlo mluvit o nejsilnější věci kapely ever. Většinu hracího času song sype a sype, jeden silný motiv střídá druhý, refrén je návykový, tudíž koncertní tutovka, k tomu spousta pěkných partů nejen kytary. Pasáž „klidně by se mohlo mluvit...“ z předchozí věty by se dala použít i na další tutovku „Letíme Dakotou do Buenos Aires“; ta sice není tolik do skoku, ale taky okamžitě zasekne drápek, což mohu zopakovat ještě jednou, k autobiografické „Tady jede V.T.Marvin“, vtipně popisující strasti a slasti muzikantského života. A do čtvrtice všeho dobrého – „Sláva, léto“ má opravdu letní atmosféru a pozitivní nálada z ní doslova sálá.
Uvedený čtyřblok z druhé poloviny strany A už se na béčku překonat nedaří. Což není myšleno tak, že je béčko slabota – mně se prostě A4 až A7 líbí z alba nejvíc. On i ten „Klobouk“ odsýpá slušně, hudebně mně taky přijde povedený, ale refrén o pažravci, který žere chipsy, mi do uší moc neleze, na druhou stranu najazzlá pasáž překvapí. U některých skladeb se negativně projevuje jejich stopáž – V. T. M. obecně skládali písničky delší, většinou tři až čtyři minuty, v případě „Operetky“ i minut pět, což je na punkové poměry víc, než bývá běžné. Jenže „Operetka“ je okořeněna a tím pádem nastavena „Pekelným kvapíkem“ („Galop infernal“) z Offenbachovy operety „Orfeus v podsvětí“, což možná na monitoru vypadá vznešeně, ale jde o notoricky známou melodii, na kterou se tančí kankán. Závěr obstarává, předpokládám, „óda“ na B. J. Hunnicutta (ze seriálu M*A*S*H), v níž si pánové v textu vystačí s omezeným počtem slov (dokola se opakuje právě jméno zřejmě dívčího idolu).
Nahrávalo se ve studiu Spin v Liberci v červenci 1995. A ač se na adresu zvuku starších nahrávek kapela nevyjadřovala zrovna nadšeně, ve srovnání se některými jinými starými záznamy je „DSPSN“ v pohodě poslouchatelná záležitost – možná i díky remasteringu, který obstaral Zdeněk Šikýř v Hostivaři.
Resumé: Áčko je pecka strana, béčko neobsahuje tolik výrazných věcí, ale jako celek je „DSPSN“ povedená záležitost, dnes právem řazená do zlatého fondu našeho punku.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Inter
- Kurvadrát
- Hip-hej
- Punk je když
- Letíme Dakotou do Buenos Aires
- Tady jede V.T.Marvin
- Sláva, léto
- Strana B
- Klobouk
- Čertova průkazka
- Párek bez chleba
- Operetka
- B.J.
Čas: cca 43 min.
Sestava:
- Čedok – basovka, zpěv
- Kuláč – zpěv
- Eda Peclík – sólice
- PBM – bubny
