Již počtvrté nás skupina kanadských DIY dealerů DOPETHRONE zve do hlubokých kanadských hvozdů, kde uprostřed divočiny stojí mystický drogový trůn, na němž pevně sedí ELECTRIC WIZARD a se zalíbením shlíží na jejich bohulibé počínání při sběru halucinogenních hub, zušlechťování konopného semene a hraní doom metalu. Moralisté se nemusí bát, drogou našeho výběru bude dnes pouze hudba a uvidíme, jak výživný trip nás očekává.
První účinky jsou pozorovatelné téměř okamžitě, kdy se dostavuje určitý druh barvosleposti a moje oko vnímá pouze odstíny žluté a černé. Přesně v takovýchto barvách se ke mně dostává první halucinační přelud trojokého démona s nábojovými pásy místo jazyka vystupujícího z džungle makovic, houbiček a jiných děsivých výjevů. První vize záhy zmizí a místo ní se zjeví obraz tří individuí, jež k nám promlouvají skrze texty objevující se kolem nich. Z nichž se dá vyčíst, že toto jsou ti, jenž jsou zodpovědní za můj současný stav. Naskytne se mi sice ještě jeden výjev pekelné koláže. Tím ovšem vizuální přeludy končí. Další halucinace již pak útočí jen na moje uši. Kolem mě začne bezútěšně skučet vítr a neznámý hlas ke mně začne promlouvat cosi o džungli narkotik. Jsem však už tak mimo, že mi tento hlas zní, jako by byl přehráván ze starého magnetofonového pásku či snad starého filmového záznamu. Nemám však čas o tom dlouze přemítat, neboť záhy se do mých zvukovodů zatínají první těžké a pomalé riffy podladěné kytary podtrhnuté občasnou bluesovější vyhrávkou. Zároveň s tím se u mě projevuje určitá ztráta motorických schopností, když si nejprve moje pravá noha začíná sama podupávat a k ní se následně přidává ztráta schopnosti zastavit hlavu, aby se nezačala kývat do rytmu. A tak to trvá celých čtyřicet minut, projdu sedmi různými stavy naplněnými pomalými údery bicích, zdrcujícími těžkotonážními kytarovými pasážemi, při nichž mi temný démonický hlas zpívá o čarodějnicích, drogách a násilí a to až do doby, než se se mnou rozloučí onen neznámý hlas z úvodu a zazní finální výstřel…
Tak, a teď vážně. Kanadské trio DOPETHRONE nám na své čtvrté nahrávce „Hochelaga“ servíruje o něco přímočařejší hudbu, než na jakou od nich mohl být někdo zvyklý. Ne, že by byla deska špatná, opět se dočkáme kvalitního hutného stoner/doom metalu okořeněného trochou bluesové hry, ale oproti jejich předchozí tvorbě, zvláště pak druhému albu „Dark Foil“, mi přijde taková bez nápadu. Nevím, možná je chyba jen ve mně, neboť jsem nahrávku poslouchal vždy ve zcela střízlivém stavu, přřičemž je v bookletu jasně zmíněno, že se dělat nemá. (úsměv) Tak či tak při poslechu prostě byly chvíle, kdy jsem se začínal mírně nudit, pak ovšem umí „Hochelega“ nabídnout takové pecky jako „Chameleon Witch“ a „Dry Hitter“, které se silou důlního závalu dokáží rozdrtit úplně všechno a vy jste hned v sedmém pekle blahem. Body navíc získává „Hochlega“ taky za perfektní sound, který dokazuje, že nahrávka může působit dostatečně temně i bez zahuhlaného zvuku. Krásně vyvedený přebal alba, považuju za jejich prozatím nejlepší kus v jejich diskografii.
Přesto přese všechno mě album jako celek nenadchlo tak, jak bych si přál. I přesto si ale myslím, že pro každého fanouška doom/sludge/stoner metalu je to rozhodně deska, kterou by si za rok 2015 neměl nechat ujít; už proto, že věřím, že o těchto Kanaďanech v budoucnu ještě uslyšíme. Věřím, že se najde mnoho z těch jež po poslechu nebudou s mým hodnocením souhlasit, ale dumal jsem nad tím dlouho a došel jsem k závěru, že v současné době nemohu hodnotit jinak. Tak ho neberte jako bernou minci a udělejte si raději obrázek sami, ostatně soudím, že šestka není pro metalovou kapelu vůbec špatné hodnocení, někdo by ho mohl brát i za to nejlepší. (úsměv)
Seznam skladeb:
Čas: 41:21
Sestava:
https://www.facebook.com/dopethrone.mthell
https://dopethrone.bandcamp.com/
První účinky jsou pozorovatelné téměř okamžitě, kdy se dostavuje určitý druh barvosleposti a moje oko vnímá pouze odstíny žluté a černé. Přesně v takovýchto barvách se ke mně dostává první halucinační přelud trojokého démona s nábojovými pásy místo jazyka vystupujícího z džungle makovic, houbiček a jiných děsivých výjevů. První vize záhy zmizí a místo ní se zjeví obraz tří individuí, jež k nám promlouvají skrze texty objevující se kolem nich. Z nichž se dá vyčíst, že toto jsou ti, jenž jsou zodpovědní za můj současný stav. Naskytne se mi sice ještě jeden výjev pekelné koláže. Tím ovšem vizuální přeludy končí. Další halucinace již pak útočí jen na moje uši. Kolem mě začne bezútěšně skučet vítr a neznámý hlas ke mně začne promlouvat cosi o džungli narkotik. Jsem však už tak mimo, že mi tento hlas zní, jako by byl přehráván ze starého magnetofonového pásku či snad starého filmového záznamu. Nemám však čas o tom dlouze přemítat, neboť záhy se do mých zvukovodů zatínají první těžké a pomalé riffy podladěné kytary podtrhnuté občasnou bluesovější vyhrávkou. Zároveň s tím se u mě projevuje určitá ztráta motorických schopností, když si nejprve moje pravá noha začíná sama podupávat a k ní se následně přidává ztráta schopnosti zastavit hlavu, aby se nezačala kývat do rytmu. A tak to trvá celých čtyřicet minut, projdu sedmi různými stavy naplněnými pomalými údery bicích, zdrcujícími těžkotonážními kytarovými pasážemi, při nichž mi temný démonický hlas zpívá o čarodějnicích, drogách a násilí a to až do doby, než se se mnou rozloučí onen neznámý hlas z úvodu a zazní finální výstřel…
Tak, a teď vážně. Kanadské trio DOPETHRONE nám na své čtvrté nahrávce „Hochelaga“ servíruje o něco přímočařejší hudbu, než na jakou od nich mohl být někdo zvyklý. Ne, že by byla deska špatná, opět se dočkáme kvalitního hutného stoner/doom metalu okořeněného trochou bluesové hry, ale oproti jejich předchozí tvorbě, zvláště pak druhému albu „Dark Foil“, mi přijde taková bez nápadu. Nevím, možná je chyba jen ve mně, neboť jsem nahrávku poslouchal vždy ve zcela střízlivém stavu, přřičemž je v bookletu jasně zmíněno, že se dělat nemá. (úsměv) Tak či tak při poslechu prostě byly chvíle, kdy jsem se začínal mírně nudit, pak ovšem umí „Hochelega“ nabídnout takové pecky jako „Chameleon Witch“ a „Dry Hitter“, které se silou důlního závalu dokáží rozdrtit úplně všechno a vy jste hned v sedmém pekle blahem. Body navíc získává „Hochlega“ taky za perfektní sound, který dokazuje, že nahrávka může působit dostatečně temně i bez zahuhlaného zvuku. Krásně vyvedený přebal alba, považuju za jejich prozatím nejlepší kus v jejich diskografii.
Přesto přese všechno mě album jako celek nenadchlo tak, jak bych si přál. I přesto si ale myslím, že pro každého fanouška doom/sludge/stoner metalu je to rozhodně deska, kterou by si za rok 2015 neměl nechat ujít; už proto, že věřím, že o těchto Kanaďanech v budoucnu ještě uslyšíme. Věřím, že se najde mnoho z těch jež po poslechu nebudou s mým hodnocením souhlasit, ale dumal jsem nad tím dlouho a došel jsem k závěru, že v současné době nemohu hodnotit jinak. Tak ho neberte jako bernou minci a udělejte si raději obrázek sami, ostatně soudím, že šestka není pro metalovou kapelu vůbec špatné hodnocení, někdo by ho mohl brát i za to nejlepší. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Sludgekicker
- Chameleon Witch
- Vagabong
- Scum Fuck Blues
- Dry Hitter
- Bullets
- Riff Dealer
Čas: 41:21
Sestava:
- Vyk – baskytara
- Big Borman – bicí
- Vincent Houde – kytara, zpěv
https://www.facebook.com/dopethrone.mthell
https://dopethrone.bandcamp.com/
