Vítejte na dnešním setkání nedělní brutálně technické chvilce poezie. Tentokrát se podíváme na prohnilý zub maniakům z Virginie, divokým SOLACE OF REQUIEM. Ti letos přicházejí se svým již čtvrtým řadovým albem. Opět se jedná o propracovaný, těžkotonážní death metal, notně říznutý blackem. Vše je hráno bestiálně, nelidsky a výsledný dojem je až industriálně chladný. Přispívá k tomu jak krásně vyvedený obal s kostrou ovládající různé nástroje určené k zabíjení, tak celkové studené aranžmá. Mezi songy jsou vpouštěny občas různé zvuky, šumy a skřehotání, které dodávají desce na ještě větší mrazivosti. Kapela se snaží (a nutno říct, že s úspěchem) i o progresivně technické prvky, které vyznívají někdy velmi brutálně a jindy vás zase stáhnou do pořádně černé hlubiny.
Velice variabilní je vokál basáka Jeffa, který je obdařen opravdu pestrými výrazovými prostředky. Jednou se tak skřehotá, kvílí, pak brutálně growluje a někdy mám dojem, že zaslechnu i thrashové sekání. Deska je sice chvílemi trošku roztříštěná, SOLACE OF REQUIEM se někdy dle mého dojmu snažili do skladeb narvat až příliš velké množství nápadů, ale to nemění nic na tom, že tihle šílenci z Virginie působí značně originálním a zajímavým dojmem. Pro připodobnění uvedu několik kapel, jejichž vlivy jsem byl schopen v tvorbě těchto maniaků zaslechnout, ale berte je spíše jen jako vzdálené vodítko, inspiraci. V některých momentech slyším jasné odkazy na GORGUTS, OBSCURU, SPAWN OF POSSESSION, IMMOLATION, ARKHON (Kypr), THE FACELESS. Samozřejmě je nutné zmínit i blackovou školu, tentokrát bych si dovolil slyšet spíš tu švédskou, melodičtěji pojatou (snad DISSECTION, NECROPHOBIC). Vše samozřejmě berte jen jako lehkou inspiraci, o kopírování se zde rozhodně nejedná.
Album je obdařeno velmi dobrým zvukem, produkcí a působí vcelku uceleným dojmem. Kapela přesně ví, co a jak chce hrát a my tak máme možnost vstoupit mezi ozubená kola nekompromisního stroje na zabíjení. Přijdu si jako v nějakém šíleném sci-fi filmu, kdy chodím po vesmírné lodi, v ruce mám bazuku a střílím na mrňavé zelené příšerky. Jejich mozky se na mě smějí ze zdi a předtím, než sjedou k podlaze, tak vydávají zvuky podobné těm, které vydávají krysy na útěku. SOLACE OF REQUIEM občas sklouzávají možná k až příliš dlouhým preludiím, která někdy působí při dalším a dalším přehrání, čím dál tím víc nezáživněji. Těchto momentů není zase tolik, aby mi vyloženě kazily celkový dojem z desky, ale bohužel zde jsou.
Dovedu si představit, že pokud se lidstvo samo neubije svojí tupostí a vzlétne v budoucnu opět ke hvězdám, že budu podobnou muziku poslouchat v kokpitu své vlastní vesmírné lodi. Deska sice asi nebude příliš stravitelná pro dnešního „běžného“ konzumenta (pro její vstřebání je nutné pečlivě a trpělivě jednotlivé nápady vyhledávat - přebírat), ale myslím, že své fanoušky si najde. Osobně jsem se rád nechal mnohokrát strhnout a vtáhnout do světa SOLACE OF REQUIEM. Bylo mi tam převážně dobře, i když v některých chvílích jsem měl chuť se vrátit zpět, domů, do své kobky. Přesto považuji nahrávku za velmi zajímavou, neotřelou. Možná mi chybí víc živočišnosti, ale to se zdá být spíš mým problémem. Odlidštěný technický death metal s pořádně prohnilou černou slupkou.
Seznam skladeb:
- Defiling The Spectrum
- Casting Ruin
- Soiling the fields Of Putridity
- Song Of Shards
- Wading Into Mire
- Eroded Absolution
- Heaving Bile And Ash
- Pools Of Ablation
- Bio-Alchemy
Čas: 44:38
Sestava:
- Jeff Sumrell – zpěv, basa
- Dave Tedesco – bicí
- Richard Gulczynski – kytara
http://www.solreq.com/
https://www.facebook.com/solaceofrequiem
http://www.vicisolum.com/
