Vchod do nejtemnější jeskyně lemovaný kresbami mnoha postav s rohy a bradkou. Divné šlápoty v prachu mezi kamením směřující z jejího nitra směrem ven na náš svět. A někde tam, daleko v děsivé tmě, je slyšet v suchém vzduchu plném síry sténání a nářek. Dlouhou dobu si nikdo netroufl vejít za hranici světla, aby zde provedl důkladný průzkum. Neboť většina z těch, kteří se na tuto dobrodružnou cestu vydali, se už buďto nikdy nevrátila, nebo vrátila, ale v příliš zbědovaném stavu na to, aby o všem mohli podat svědectví. To neplatí pro srbské duo, slyšící na jméno PAIMONIA. Ti nejen že dokázali vejít do nitra jeskyně, aby zde studovali a čerpali z černých spisků psaných gotickým písmem, ale především se vrátili zpět jako samotní vyslanci pekla. A přes všechny ty děsivé scény lidského bytí, které tu viděli a na které by ostatní raději zapomněli, si dokázali udržet rozum a posléze všechen ten hnus, co byl po staletí uchováván v horké tmě, začali prostřednictvím své hudby a textů šířit mezi bezbranný lid.
Vznik kapely se datuje od roku 2011. V roce následujícím pánové vydali EP v nákladu padesáti kusů, aby v tom dalším natočili „Disease Named Humanity“ nejprve na kazetu a letos i v podobě CD. Pro škarohlídky je nutné dodat, že ani jedna skladba se zmiňovaného EP se neobjevila na tomto CD, čehož si já osobně hodně cením. Že si muzikanti dali na albu záležet, je patrné ihned po otevření sešitku s texty, kde je ke každým dvěma skladbám přiřazený jeden katastrofický obrázek. Tímto obal naprosto perfektně koresponduje s texty. V těch mají muzikanti, respektive B. V., celým jménem Bojan Vukoman, naprosto jasno. Všechny se opírají o neschopnost člověka žít v souladu s přírodou. Nejčastěji je lidstvo zmiňováno jako rakovina či mor této planety. Což je patrné už ze samotného názvu alba.
Samotná hudba je pak procházkou po vypálených pláních, kde už život vůbec nic neznamená. Jen prach a kamení na vyprahlém povrchu, kde ale jde při hlubokém zkoumání najít i malé kousky naděje v podání akustických kytar nebo houslí. Jako například ve čtvrté skladbě. I přes veškerou hudební nenávist a textový nihilismus se skladba v pasáži s houslemi přehoupne přes jistou mez a představuje odlehčení od veškeré naléhavosti, aniž by se upustilo od navozených pocitů. Naopak právě tyto vsuvky v podobě akustických kytar a houslí posilují atmosféru. Ta je přesně taková, jak jsem psal výše. Tedy plná síry, beznaděje a duševní destrukce. Každý z jednotlivých vyhlazováků je hřebíčkem do pomyslné rakve lidské populace, až se při poslechu trochu stydím, že jsem její součástí. Vždy, když si doma udělám čas a v pohodlí pohovky vstřebám celou tu ukrutnost až do konce, tak mám pocit, že jsem zažil hodně rychlou, ale úspěšnou jízdu bez zapnutých bezpečnostních pásů. Prostě ten pocit, adrenalinu v krvi.
Zvuk sice není nikterak valný a výbušný, ale ani tak to není žádný propadák. Přeci jen se pohybujeme v undergroundu. Za sebe musím říct, že jde o moc pěknou práci dvou černokněžníků, kteří svou hudební vizi postavenou na mixu black a death metalu mají jasně definovanou. Nebudu tu tvrdit, že PAIMONIA přišla s něčím novým a neotřelým, ale snad každý musí uznat, že na „Disease Named Humanity“ odvádí moc dobrou práci a mě to i po několika týdnech poslechu stále baví. A právě to je pro mě důvod sáhnout po krásné osmičce.
Seznam skladeb:
Čas: 41: 29
Sestava:
Hosté:
https://myspace.com/paimoniaband
https://www.facebook.com/paimonia
https://soundcloud.com/paimonia
https://twitter.com/Paimonia_666
Vznik kapely se datuje od roku 2011. V roce následujícím pánové vydali EP v nákladu padesáti kusů, aby v tom dalším natočili „Disease Named Humanity“ nejprve na kazetu a letos i v podobě CD. Pro škarohlídky je nutné dodat, že ani jedna skladba se zmiňovaného EP se neobjevila na tomto CD, čehož si já osobně hodně cením. Že si muzikanti dali na albu záležet, je patrné ihned po otevření sešitku s texty, kde je ke každým dvěma skladbám přiřazený jeden katastrofický obrázek. Tímto obal naprosto perfektně koresponduje s texty. V těch mají muzikanti, respektive B. V., celým jménem Bojan Vukoman, naprosto jasno. Všechny se opírají o neschopnost člověka žít v souladu s přírodou. Nejčastěji je lidstvo zmiňováno jako rakovina či mor této planety. Což je patrné už ze samotného názvu alba.
Samotná hudba je pak procházkou po vypálených pláních, kde už život vůbec nic neznamená. Jen prach a kamení na vyprahlém povrchu, kde ale jde při hlubokém zkoumání najít i malé kousky naděje v podání akustických kytar nebo houslí. Jako například ve čtvrté skladbě. I přes veškerou hudební nenávist a textový nihilismus se skladba v pasáži s houslemi přehoupne přes jistou mez a představuje odlehčení od veškeré naléhavosti, aniž by se upustilo od navozených pocitů. Naopak právě tyto vsuvky v podobě akustických kytar a houslí posilují atmosféru. Ta je přesně taková, jak jsem psal výše. Tedy plná síry, beznaděje a duševní destrukce. Každý z jednotlivých vyhlazováků je hřebíčkem do pomyslné rakve lidské populace, až se při poslechu trochu stydím, že jsem její součástí. Vždy, když si doma udělám čas a v pohodlí pohovky vstřebám celou tu ukrutnost až do konce, tak mám pocit, že jsem zažil hodně rychlou, ale úspěšnou jízdu bez zapnutých bezpečnostních pásů. Prostě ten pocit, adrenalinu v krvi.
Zvuk sice není nikterak valný a výbušný, ale ani tak to není žádný propadák. Přeci jen se pohybujeme v undergroundu. Za sebe musím říct, že jde o moc pěknou práci dvou černokněžníků, kteří svou hudební vizi postavenou na mixu black a death metalu mají jasně definovanou. Nebudu tu tvrdit, že PAIMONIA přišla s něčím novým a neotřelým, ale snad každý musí uznat, že na „Disease Named Humanity“ odvádí moc dobrou práci a mě to i po několika týdnech poslechu stále baví. A právě to je pro mě důvod sáhnout po krásné osmičce.
Seznam skladeb:
- As Plague Scourge This World Apart
- Contagion Through Aeons
- Ruined Form Catharsis
- Depth Within Nothingness Called Life
- Resurgence of Malice
- Funeral of Decaying World
- Opus VII (Through the Endless Phantasmagoria)
Čas: 41: 29
Sestava:
- B. V. – veškeré kytary, basová kytara, zpěv
- N. P. V. – bicí
Hosté:
- Paolo Bruno – zpěv v posledním verši ve druhé skladbě
- Dagoth – kytarové sólo v sedmé skladbě
- Andrijana Rajic – housle ve čtvrté skladbě
https://myspace.com/paimoniaband
https://www.facebook.com/paimonia
https://soundcloud.com/paimonia
https://twitter.com/Paimonia_666
