Festivalový den číslo dva pro mě začal až po obědě, v klidu svého dočasného azylu mi bylo dobře a s vidinou celého dne stráveného na nohách jsem dopolední program s klidným srdcem vypustil. Do areálu vstupuji ve chvíli, kdy svůj set dohrávají NOMINAL ABUSE ze Srbska. Po nich nastupuje, v Čechách již několik týdnů pobývající, mexická kapela s přiblblým názvem PORNO INFANTIL. Tříčlenná sebranka mexických machos, jimž vévodí kytarista a zpěvák Pedro, kteréhom je radost sledovat. Když zpívá, mění hlasy a skřeky, k tomu přidává obličejové grimasy, po každém songu uctivě poděkuje a neustále komunikuje a to španělsko-anglicko-česky, a můžete hádat jaká že slova se tu u nás za těch pár dní naučil. Co se týče hudební produkce, tak se jednalo o klasický sranda grind, který mi ovšem v odpoledním parnu sednul... prostě byla legrace.
To RAZOR RAPE mě dokázali zaujmout pouze kytaristovým nafukovacím oblekem, jinak to ale taková prča nebyla. Grind s příměsí gore, lehce šmrncutý deathem metalem, na mě nijak zajímavě nezapůsobil. Ne tak ale na fans, protože i při takové hodině jako je jedna odpolední dokázali udělat slušný bordel.
O ENTHRALLMENT jsem věděl pouze to, že hrají death metal a jsou z Bulharska, což pro nás smrdí exotikou. Ale to bylo tak všechno, co mi na nich přišlo zajímavé. Celkem běžný death sound, s přísnými výrazy ve tváři, mě neměl, brzy odpoledne, šanci zaujmout. Zdálo se, že takových nás bylo víc.
To Švédové LAUTSTRUMER hráli v podstatě punk, jen s metalovým soundem. Bicmen neměnil tempo a tak jsem se zhruba po deseti minutách přestal chytat. Zajímavě působil běžný hrubý vokál kytaristy, kterého doplňoval growlem basák s dredy téměř ke kolenům.
O následujících deathových FLESHROT a opět punkem načichlých D.I.S. moc referovat nelze, na to byla pro mě jejich tvorba málo výrazná.
To od RECTAL SMEGMA jsem očekával dost. A možná to bylo špatně. Ne, že by jejich vystoupení byla nějaká nuda ,ale já čekal trochu něco lepšího. Jak nebodovali u mě, tak u fans měli podporu víc než velkou. A tak odpolední gore taneček proběhl asi tak jak měl.
Zcela vědomě mě míjí vystoupení ENTRAILS a EXTREME SMOKE 57 a plně se vracím k pódiu při holanďanech LAST DAYS OF HUMANITY. Opět ta fungující rovnice gore grind a Holandsko. Tak ňák jsem v koutku očekával něco velkého, jako se povedlo loni Rompeprop, kteří pobláznili celé Bojiště. Nerad, ale musím konstatovat, že LDOH jsou oproti zmiňovaným kolegům ne druhá liga, ale okresní přebor. Pravda je, že největší koncentrace uchylů a masek se sešla při jejich vystoupení, ale troufám si říct, že jen kvůli jejich jménu, protože hudebně to byla hodně slabá káva.
Čurby asi moc rád jednočlenné projekty a tak stejně jako loni je do programu zařazen maník vystupující pod názvem PUTRID PILE, mastící si svůj „udělej si sám death metal“. Osobně s těmito one man projekty nemám problém, co se týká studiové produkce, ale naživo? Dej pokoj. Já to jako odvaz nevnímám, když na pódiu stojí jeden chlapík mastící hmatník na kytaře a to je asi tak všechno. Může být nejlepší šutér ve svém oboru ale pro mě je to naživo nuda.
THE VARUKERS byli pro mě tak moc klepací punk bez kompromisů, že jsem před nimi radši utekl a s klidným srdcem jsem prokecal i následující SKITSYSTEM, zdravím do Plzně (úsměv).
Aniž bych to dopředu mohl tušit, s následující čtyřkou kapel přichází můj soukromý vrchol festivalu. Zajímavé na tom je, že při charakteristice jejich hudby se u každé z těchto čtyř kapel objevuje slovo grind a přitom každá kapela je úplně jiná.
To, že ROTTEN SOUND budou dobří, se dalo předpokládat. Poslední fošna Cursed je pořádně nabroušený materiál, který ovšem netěží jen z prvoplánovité brutality hnané za každou cenu. Ale lze v ní najít i melodie a skvělý cit pro komponování skladeb. Za vše mluví pecka Ritual z posledního alba, která by rozhýbala i pařez. Vytoupení na OEF byla prostě jízda od začátku do konce ve stylu death grindu první ligy s charakteristickým zvukem kytary. Vzduchem lítaly ruce, nohy a nejen kotel se náramně bavil.
To ovšem ještě nebylo nic proti tomu, co se strhlo na BRUJERII. Před vystoupením této, nejen mexické, bandy dávám své foto věci do úschovny a nechávám se vtáhnout davem a chvíli na to začíná vřava. První polovinu setu dávám jako jeden z pařících šílenců, ano i skok z pódia proběhl, zatímco druhou část už jen sleduju z povzdálí. Ten večer mi hudba Brujerie sedla parádně, neměli to až tak těžké. Po sérii předchozích klepaček mi jejich produkce, v níž je grind jen jednou z mnoha ingrediencí, hrála svou rozmanitostí do noty. Dva frontmani komunikující téměř jen španělsky, za zády podpořeny hvězdnými jmény jako Shane Embury a Jeff Walker se bavili stejně tak jako my. Poslední song byl v podobě disco hitu Macarena, kde se místo slova macarena zpívalo, o něco méně přakvapivě, marihuana. Na pódium byli pozváni všichni co se vejdou a tak se během minuty změnila OEF stage na disco parket, kde fans ale i muzikanti ukázali, že v mládí poctivě navštěvovali diskotéky (úsměv).
O američanech IMPALED jsem do této doby věděl kulový. Ve festivalovém průvodci se dozvídám, že se v jejich tvorbě objevuje odkaz na rannou tvorbu Carcass a death metal švédského střihu ale i jim bližšího zaoceánského vyznění. Nástup kapely v zelených chirurgických pláštích potříštěných krví dával tušit, že tady končí veškerá legrace a dalo se předpokládat kruté vystřízlevění po discohrátkách alá macarena. A taky že jo. První song byla taková palba, že bych jim dal i status nejbrutálnější kapely letošního festu. Mocná kytarová jízda, drtící bicí, atraktivní střídání vokalů všech tří drtičů strun. Tak ,jak se začátek setu odvíjel na vlně krutých šleh, postupně Impaled odkrývali i svojí druhou tvář, v které musím dát za pravdu průvodci, - odkaz Carcass byl hodně cítit, což není výtka. A tak hudba byla víc variabilní a stravitelná, no a pro mě jedno z nej vystoupení na letošním OEF.
Mou top čtveřici uzavírají blázniví Francouzi GRONIBARD. Známí svou nahou pódiovou show a svým statusem gay kapely. Jak to je s jejich orientací a do jaké míry je to jen „lapák na vejry“ bych ponechal stranou, pravda je taková, že bordel ,jaký se jim povedl vytvořit, byl na jedničku. Dvojice frontmanů v převlecích, kytarista také. Zatímco basák a bubeník zcela nazí. Pro někoho možná až příliš laciná image, ale na OEF 100% pasující a navíc v podání těchto pěti pošuků vůbec ne trapná. Navíc co se týká hudby, ani ta nebyla vůbec špatná. Úplný funny grind to taky nebyl a jako fajn zpestření působilo střídání hlasů dvou vokalistů a jejich komunikace.
Po čtyřech skvělých zážitcích to balím. Noc byla sice ještě mladá, ale já už měl ten den dost a tak poslední čtyři kapely vynechávám a šetřím síly na sobotu, kterou mám v plánu dojet až do konce.
