Rok se s rokem sešel a nejen blázni z celého světa se sjeli do kultovního areálu Na Bojišti v Trutnově. S tím celým světem je to možná trochu nadnesené, ale o Evropě se dá mluvit určitě, s tím, že minimálně 50 % účastníků festivalu už určitě tvoří cizinci. Na festival jsem vyrazil podruhé v životě, kdy moje první návštěva proběhla loni. A zvěsti o tom, že se tam jezdí za atmosférou opravdu nelhaly. Pravda je taková, že mnoho kapel, při kterých bych zažíval hudební extázi, se na OEF neobjevuje, ale kvalitního materiálu se tam dá objevit dost a té zábavy, ať už v podobě vystupujících kapel nebo jen sledováním festivalového dění, kdy stačí se posadit a dívat se kolem sebe a nuda rozhodně nehrozí (úsměv). Mou hlavní pohnutkou navštívit znovu tento jedinečný festival bylo, krom zmiňované atmosféry, hlavně focení a jelikož jsem nakonec zbyl z redakce sám, dodávám i trochu slov. Ne všechny kapely jsem pochopitelně stihnul, na některé si už ani nevzpomenu, tak málo byly pro mne zajímavé a některé známější mě třeba ani nebaví a tak berte tento report spíše jako fotoreport s textem.
Čtvrtek, 14:00, a na místě se už sešla pořádná hromada nadržených, nejen, grinderů. Čest otevřít letošní ročník se dostalo jihočeským BUT, ty jsem nedávno dostal na recenzi a jejich splitko Cover se mi zalíbilo tuze moc a dostatečně seznámen s tvorbou jsem očekával kvalitní výkon. A taky že jo. Nyní v kompletní sestavě (viděl jsem je před 14 dny na Leacaumia festu a tam byli bez basy), ale s basou nebo bez, to je pořádný rozdíl. S prvním bouchnutím do virblu se vytvořil kotel a netrvalo to ani minutu a začal i stagediving. But nezklamali a byli důstojným otvírákem festu.
Následujících pět kapel by se dalo nazvat jako krok do neznáma a nutno uznat, že kvalita po But šla dolů. IDIOT CONVENTION z Belgie zaujali především tím, že byli ve třech a díky zpěvákovi udrželi ještě trochu pozornost. Hudba to byla jednoduchá, na pomezí punku a dost jednoduchého thrashe. ZEITGEIST z Itálie mě nebavili. Jelikož jsem byl neseznámen s tvorbou, jejich crust/grind mě nechal klidným. Exkurze do Maďarska mě taktéž neoslovila a to jak v podobě HC/grindových JACK, tak i fastcoreových ANOTHER WAY, kteří jenom v tříčlenné sestavě působili lehce suchým dojmem, což dokumentoval i ten den nejslabší ohlas u publika. Tuto slabší pětku kapel uzavírají HEADCRASH, jejichž terror grindcore s automatem za zády, jednou kytarou a s dvěma zpěváky mohl uspokojit leda notorické hledače.
Slovenští ATTACK OF RAGE převýšili předešlé kapely o pořádný stupeň. Neustále se zlepšující grindovka s šikovným zpěvákem, dobrým materiálem a navíc jako první kapela na letošním OEF vyrukovali s dívkou, která obsluhovala baskytaru. Pod pódiem začalo být pořádně těsno, vše šlapalo podle plánu a tak vymezená necelá půlhodinka utekla jak voda. Povedený výkon.
DOBYTČÍ MOR přispěchal letos po 18 letech se svojí druhou deskou (úsměv), která vyšla jako příloha časopisu Pařát a hned na to se jim dostalo cti vystoupit na prknech, co znamenají šílenství. Ze začátku fanoušci spíše jen přihlíželi a vypadalo to, že Dobytci moc fans nezajímají, ale v druhé polovině setu se vše překlopilo na správnou kolej a začal šrumec pod pódiem i na něm. Na Dobytčím Moru nejvíc zaujal zápal s jakým hráli, nejmarkantněji to dával najevo kytarista a hlavně zpěvák, který byl z vystupování na OEF evidentně nadšený a to se mi líbilo.
A honem směr sever, konkrétně do Finska, za v Čechách již dostatečně známou pilou FEASTEM. Poslední fošnu vydali u Čurbyho, tudíž je víc než logické, že je letošní OEF nemohl minout. Holohlavý frontman Petri a jeho družina rozpoutali podvečerní drtící peklo. Grindcoreový válec dost podobný krajanům Rotten Sound šlapal výborně, naprosto luxusní byla klipovka Working Man Blues.
Ještě větší chaos než se děl doposud, se rozhodli naložit pořadatelé do všech ušních bubínků. A tím zmatkem byli NAPALMED, kontroverzní to společenství. Dvojici maníků v monterkách jsem dával čas, jen co pořídím pár fotos, ale nakonec jsem vydržel o trochu déle než jsem měl v plánu. Nicméně ani ta zhruba ¼ hodinka mě nezlomila a dál trvám na tom, že Napalmed a jim podobní jsou blbost. Po návratu z festivalu jsem v neděli něco nafukoval kompresorem, který hučel jak kráva, zhruba takové pocity jsem zažíval při „tvorbě“ českých hlukových veteránů.
Vystoupení PANDEMIE jsem se obával a to hlavně kvůli tomu, jak je přijmou pařící grindcoreový fans. Ze začátku to vypadalo, že se mé obavy zhmotní, ale postupem času si i Pandemia našla své skotačivé fans a rozhodně nezklamala. Poslední dva roky stará deska Feet of Anger se mi docela dost líbí a tak důraz na ní kladený mi přišel vhod. Snad jen hecování publika řečmi zpěváka „chcete pořádný metal“ působilo na festivalu typu OEF k pousmání (nejen můj názor).
Po death metalu přichází nejtypičtější forma muziky, vhodná pro tento fest. SQUASH BOWELS ze sousedního Polska mě přes velké očekávání tento večer příliš nezaujali. Postarší páni nevýrazného vzhledu, bráno z pozice fotícího člověka, tou dobou sice už úplně v pohodě rozpumpovali fans k divočině, ale se mnou jejich produkce a fádní pódiová show (především kytarista působil řádně znuděně) nedělala nic.
Chválit GRIDE by bylo nošením dříví do lesa. Jedna z nejlepších českých kapel ve svém ranku, tou dobou vydávající nové album Záškuby chaosu, pokud se nepletu prvně k prodeji právě na OEF. Gride mám rád a jejich hudba mi přijde mnohem zajímavější než ten večer všech zahraničních hvězd. Plnohodnotně využili lukrativní hrací čas, který si za svou činnost na scéně plně zasloužili. Jedna z nejlepších čtvrtečních kapel se sympatickým vystupováním a komenty ke skladbám od řvouna Inyho.
Největším tahákem tohoto dne byli bezesporu švédští ENTOMBED, svědčilo o tom nejen množství triček a kšiltovek s jejich logem u fans, ale i plně zaplněné a natěšené hlediště. Jak to tak ale bývá, vždy se najde nějaký mimoň a v tom to případě jsem to holt já. Entombed jsem nikdy neposlouchal a šli vždy bokem kolem mě, neznalý jejich tvorby jsem tudíž nic moc neočekával. Death metal staré švédské školy, pro který je spíš charakterističtější označení death´n´roll mi začal, zhruba po čtvrt hodince, dost splývat. Publikum vypadalo spokojeně a to je důležité.
Amíci s krkolomným názvem MAGRUDERGRIND ukázali, že udělat pořádný hluk jde zvládnout i o dvou nástrojích a jednom hlasu, když na to máte a oni na to mají. Energická muzika ve stylu HC/grindu se songy kolem dvouminutové stopáže působila jako dobrý předěl mezi old school deathmetalovými Entombed a Benediction.
BENEDICTION se na poměry festivalu připravovali o trochu déle než je zvykem. Aby se jim na konci nechtělo z podia a přetahovali hrací čas. Důvodem byl fakt, že Benediction nebyli na to, co se dělo v kotli a na podiu připraveni. Během první songu se strhla mela a celá kapela nevěřila svým očím, co že se to děje, vytřeštěný výraz basáka Franka Healyho byl dost výmluvný. Jenže zbytek show si vyloženě užívali. Mám takové tušení, že pro Benediction byl letošní OEF větší zážitek než pro diváky jejich vystoupení (úsměv). Hodinový průřez tvorbou starého, dřevorubeckého death metalu až na kost, byl profi prácí, ke které nemám výhrad.
Po hudební stránce bylo hotovo ale stejně jako v minulých letech dostávají na konci prvního dne prostor šílenci z HELL SHOW. Myslím, že tuto atrakci netřeba představovat. Pro mě jako člověka, který má panickou hrůzu z injekční stříkačky a při odběru krve padá do mdlob, je tato show jak dělaná (úsměv). Jenže díky vytvoření koridoru pro fotografy jsem si nemohl tuto příležitost na focení nechat ujít. Nefotit, už by mě tam neviděli, ale znáte to, je to pro vás hnus, bojíte se toho, dáváte si dlaň před oči a mezi prsty se díváte, co že se to děje (úsměv). Psychicky připraven a z minulého ročníku dostatečně seznámen s děním jsem očekával nastávající muka. A musím konstatovat, že po minulém ročníku to byl letos o dost slabší odvar. Zhruba třetinové vystoupení oproti loňsku nešokovalo až tak jako dřív. Zkráceně - ve vzduchu viseli za háky dvě slečny a tři pánové. Vše dostatečně bláznivé, ale tak nějak jsem, nejen já, čekal víc.
