V předvečer oslav osvobození Prahy a ukončení II. světové války se na žižkovské Chmelnici schylovalo k metalcoreovému peklu.
Poněkud paradoxně stáli na kapelní špici němečtí Caliban, kterým sekundovali američané As Blood Runs Black, For Today a švédové The Adept.
Od avizovaného začátku na 19:00 toho moc neuplynulo a FOR TODAY hrábli do strun. Hned s prvními tóny získávají fanoušky na svou stranu a pod pódiem se to začíná vařit. Amíci propagují své poslední album „Breaker“, které spatřilo světlo světa minulý rok a s patřičnou pódiovou show ženou teplotu v sále do větších výšek. Velice pozitivně mě překvapuje zvuk, který je dostatečně hutný a masivní. Za zmínku určitě stojí hudebně-náboženské vyznání kapely. Světe div se – křesťanský metalcore zrovna moc naposlouchaný nemám. Mše siouxkých indiánů (Klekí Petra se v mohyle musí obracet) je po půl hodině ukončena a zpocení fanoušci houfně prchají z vydýchané prostory na čerstvý vzduch.
Na podiu se začínají chystat THE ADEPT. No, vlastně je to pidipodium, protože dobré 2/3 zabírá nástrojovka, rámy na bannery a bicí Caliban – zatím zahalené pod plachtou. „Adepti“ útočí na posluchače novým albem „Death Dealers“ a klipovou hitovkou „Ivory Towers“. Mladí hošíci nastoupili ve velkém nasazení, kdy před bezduchou rubanici a zasekávačkami dávají přednost melodice, nicméně kompaktnost jejich setu postrádala patřičný zvuk a suverenitu „zkušenějších“ kapel. Zejména kytarista Jacob Papinniemi si hleděl spíš krku své kytary a zpěvákovi to občas v čistých pasážích dost ujíždělo. Možná se na kapele podepsal čas, který zatím strávila na tour. Záchranou jim bylo to, že zahráli nejlepší fláky ze své nabídky a po 20 minutách se, poněkud nepochopitelně, loučili. Následuje opět úprk na čerství vzduch.
Když AS BLOOD RUNS BLACK přišli se svým albem „Allegiance“, byla to rána mezi oči... paragánská padina, prostě smrt anebo vůbec. :) Ale kdo s čím zachází, s tím taky schází a nová deska „instinkt“ působí poněkud vyčpěle a určitě ne tak zajímavě, jako její předchůdce. Možná za to můžou personální rošády, které kapelu sužovaly jak mor Londýn. Teď se zdá, že vše ustáleno jest a kapela svou tvorbu může prezentovat živě. Stalo se tak zcela neočekávaně. Bez intra, jen s pomocí zvednutých paží, dal zpěvák Sonik Garcia povel k útoku. A začala mela. Příznivci circle pitů vytvořili smrtící kolotoč o rozměrech „pódium-zvukař“ a běda tomu, kdo zůstal v „oku bouře“. Pořád nechápu, jak můžou být všichni po tomhle v pořádku. Sám bych si na prvním metru vyvrknul kotník a přišel minimálně o zuby. :) Hoši ale nenechávají všechnu práci na fanoušcích a jejich pohyb po pódiu plně koresponduje se servírovanou hudební náloží. Basák se svou specifickou technikou hry a mimikou velice dobře doplňuje Garciu, který je naprosto emocionálně přesvědčivý. Tento chlapík by vás v pár sekundách dokázal rozbrečet, přenést do psychiatrické léčebny a převtělit do člověka stiženého záchvatem padoucnice. Servírovaly se samozřejmě osvědčené fláky jako novinka „Resist“ z aktuálního alba „Instinkt“ či kultovky „My Fears Have Become Phobias“ nebo „In Dying Days“. Zvukově se však jednalo o nejslabší článek večera a někdy jsem z pozice „u zvukaře“ měl problém jednotlivé songy určit. Nicméně v prvních řadách bylo prý vše OK. V nejlepším se má prý přestat a tak i ABRB mizí v backstagi a dávají prostor hlavní hvězdě večera.
Hodinové vystoupení CALIBAN byla lekce. Lekce všem, kteří se pohybují v hudebním prostředí. Kapela ke své pódiové prezentaci využívá dvou velkých bannerů, jejichž vertikální strany jsou vybaveny „ledkama“ a tak vše svití a bliká dle stávající nálady. Nejdřív mě toto osvětlení přišlo poněkud kolotočářsky kýčoidní, ale postupem času jsem objevil tu neotřelost a skvělou schopnost sekundovat hudebnímu vyjádření a vytvářet tak celkový, v tomto směru opravdu originální výraz kapely. Zvuk šel neskutečně nahoru a zašlapal tak předchozí sonickou performanci do země zapomnění. Zpěvák neustále nabádal fanoušky ke stage divingu, připomínající, že jsme tu přeci pro „fun“ a do placu se hodilo i hlasování o cover. Z výběru „My Girlfiend's Girlfriend“ od Type'o Negativ nebo „Blinded By Fear“ od At the Gates vyhrála druhá jmenována a nášleh to byl i po těch letech parádní.
Se závěrečnou „Sonne“ od Rammstein mizím z rozpařené Chmelnice k domovu pln pozitivních dojmů. Jeden z nich je určitě patřičný klubový zážitek z vystupujících kapel a druhý povedená návštěvnost, která dle mého skromného odhadu čítala na 250 hlav. Převážně s rovnými kšilty a bílými triky. A když už jsme u těch trik, výběr merchandisu kapel byl vskutku monstrózní a některé modely velice originální. Za 15 €? No, neberte,to. :))
Fotky: sOBE
Fotogalerie:
http://www.photomusic.cz/report/605-caliban-as-blood-runs-black.html
Poněkud paradoxně stáli na kapelní špici němečtí Caliban, kterým sekundovali američané As Blood Runs Black, For Today a švédové The Adept.
Od avizovaného začátku na 19:00 toho moc neuplynulo a FOR TODAY hrábli do strun. Hned s prvními tóny získávají fanoušky na svou stranu a pod pódiem se to začíná vařit. Amíci propagují své poslední album „Breaker“, které spatřilo světlo světa minulý rok a s patřičnou pódiovou show ženou teplotu v sále do větších výšek. Velice pozitivně mě překvapuje zvuk, který je dostatečně hutný a masivní. Za zmínku určitě stojí hudebně-náboženské vyznání kapely. Světe div se – křesťanský metalcore zrovna moc naposlouchaný nemám. Mše siouxkých indiánů (Klekí Petra se v mohyle musí obracet) je po půl hodině ukončena a zpocení fanoušci houfně prchají z vydýchané prostory na čerstvý vzduch.
Na podiu se začínají chystat THE ADEPT. No, vlastně je to pidipodium, protože dobré 2/3 zabírá nástrojovka, rámy na bannery a bicí Caliban – zatím zahalené pod plachtou. „Adepti“ útočí na posluchače novým albem „Death Dealers“ a klipovou hitovkou „Ivory Towers“. Mladí hošíci nastoupili ve velkém nasazení, kdy před bezduchou rubanici a zasekávačkami dávají přednost melodice, nicméně kompaktnost jejich setu postrádala patřičný zvuk a suverenitu „zkušenějších“ kapel. Zejména kytarista Jacob Papinniemi si hleděl spíš krku své kytary a zpěvákovi to občas v čistých pasážích dost ujíždělo. Možná se na kapele podepsal čas, který zatím strávila na tour. Záchranou jim bylo to, že zahráli nejlepší fláky ze své nabídky a po 20 minutách se, poněkud nepochopitelně, loučili. Následuje opět úprk na čerství vzduch.
Když AS BLOOD RUNS BLACK přišli se svým albem „Allegiance“, byla to rána mezi oči... paragánská padina, prostě smrt anebo vůbec. :) Ale kdo s čím zachází, s tím taky schází a nová deska „instinkt“ působí poněkud vyčpěle a určitě ne tak zajímavě, jako její předchůdce. Možná za to můžou personální rošády, které kapelu sužovaly jak mor Londýn. Teď se zdá, že vše ustáleno jest a kapela svou tvorbu může prezentovat živě. Stalo se tak zcela neočekávaně. Bez intra, jen s pomocí zvednutých paží, dal zpěvák Sonik Garcia povel k útoku. A začala mela. Příznivci circle pitů vytvořili smrtící kolotoč o rozměrech „pódium-zvukař“ a běda tomu, kdo zůstal v „oku bouře“. Pořád nechápu, jak můžou být všichni po tomhle v pořádku. Sám bych si na prvním metru vyvrknul kotník a přišel minimálně o zuby. :) Hoši ale nenechávají všechnu práci na fanoušcích a jejich pohyb po pódiu plně koresponduje se servírovanou hudební náloží. Basák se svou specifickou technikou hry a mimikou velice dobře doplňuje Garciu, který je naprosto emocionálně přesvědčivý. Tento chlapík by vás v pár sekundách dokázal rozbrečet, přenést do psychiatrické léčebny a převtělit do člověka stiženého záchvatem padoucnice. Servírovaly se samozřejmě osvědčené fláky jako novinka „Resist“ z aktuálního alba „Instinkt“ či kultovky „My Fears Have Become Phobias“ nebo „In Dying Days“. Zvukově se však jednalo o nejslabší článek večera a někdy jsem z pozice „u zvukaře“ měl problém jednotlivé songy určit. Nicméně v prvních řadách bylo prý vše OK. V nejlepším se má prý přestat a tak i ABRB mizí v backstagi a dávají prostor hlavní hvězdě večera.
Hodinové vystoupení CALIBAN byla lekce. Lekce všem, kteří se pohybují v hudebním prostředí. Kapela ke své pódiové prezentaci využívá dvou velkých bannerů, jejichž vertikální strany jsou vybaveny „ledkama“ a tak vše svití a bliká dle stávající nálady. Nejdřív mě toto osvětlení přišlo poněkud kolotočářsky kýčoidní, ale postupem času jsem objevil tu neotřelost a skvělou schopnost sekundovat hudebnímu vyjádření a vytvářet tak celkový, v tomto směru opravdu originální výraz kapely. Zvuk šel neskutečně nahoru a zašlapal tak předchozí sonickou performanci do země zapomnění. Zpěvák neustále nabádal fanoušky ke stage divingu, připomínající, že jsme tu přeci pro „fun“ a do placu se hodilo i hlasování o cover. Z výběru „My Girlfiend's Girlfriend“ od Type'o Negativ nebo „Blinded By Fear“ od At the Gates vyhrála druhá jmenována a nášleh to byl i po těch letech parádní.
Se závěrečnou „Sonne“ od Rammstein mizím z rozpařené Chmelnice k domovu pln pozitivních dojmů. Jeden z nich je určitě patřičný klubový zážitek z vystupujících kapel a druhý povedená návštěvnost, která dle mého skromného odhadu čítala na 250 hlav. Převážně s rovnými kšilty a bílými triky. A když už jsme u těch trik, výběr merchandisu kapel byl vskutku monstrózní a některé modely velice originální. Za 15 €? No, neberte,to. :))
Fotky: sOBE
Fotogalerie:
http://www.photomusic.cz/report/605-caliban-as-blood-runs-black.html
