Poměrně služebně(!) mladou slovenskou bandu Darchaic jsem na recenzi dostal již zhruba před měsícem a od té doby jsem jednoduše nebyl s to napsat alespoň krátké pojednání o jejich tvorbě, což už o něčem značí. Nejde snad o to, že by Darchaic natočili něco, čeho jsem se nechtěl dotknout ani klackem, spíše šlo o jakousi hudební nekompatibilitu s mými slechy, jelikož „progresivně“-thrash metalově laděná formace na první pohled hraje nenáročnou, ovšem rytmickou a notně šlapavou muziku ze staré školy, kdy to na vás postupně vybalí jak s blyštivými kytarovými riffy, zdvojenými harsh zpěvy, orientálními motivy (které se jakožto spojovací nit vinou celou deskou), skvěle vypočítanými seky a rytmickými exhibicemi, ovšem zároveň jakousi nerozhodností a nedotažeností hlavních melodických motivů, které často zabrousí až někam do vod říznějšího melodeathu.
Počáteční motiv ve druhé „We Are The Gods“ je tributem Nile jako vyšitý a je mi jasné, že kluci jakoby snad počítali s tím, že se jméno těchto amerických velikánů musí chtě nechtě v recenzi jejich desky objevit. Poté se skladba rozjede v nasraný bicími hradbami masivně podporovaný kolotoč, jehož melodie jsou však opět jen líně převalujícími se vlnami, které v dnešní době velmi namlsaného posluchače prostě nemohou uspokojit.
O poznání lépe z toho vychází „Euphoria“, jež vše dopředu žene alespoň suprovými „core“ řevy a postupy v refrénech. Jediný problém jinak skvělé skladby je ten, že je nejlepší, pokud si ji pouštíte jako jedinou z celého alba. Jinak až příliš splyne s monolitickým celkem, ve kterém jsou si všechny skladby dosti podobné a jakoby to snad smečka věděla, přináší uvolněnější kus v podobě klávesami podporované „My Demons“.
Tedy abych svůj poslech shrnul – v tom, abych si nahrávku užil, mi brání hned dva aspekty – za prvé – nevýraznost hlavních melodických linek, jež tam sice jsou, ovšem pouze do počtu a nikterak rozvíjeny, jakoby byly pouze narychlo splácanými můstky bez nějakého širšího základu. A za druhé a to je ještě větší problém – úmorná monotónnost celého materiálu, jenž je sice technicky zvládnut poměrně dobře a hlavně z rytmického hlediska se jedná o poměrně zajímavé, leč nijak přelomové dílo, ale co se týče rozeznání jednotlivých skladeb, s tím má posluchač částečně i vlivem přítomnosti východních motivů v každé skladbě poněkud problém.
Je zvláštní, že díla Septic Flesh, Melechesh a podobných skvader podobnými problémy zpravidla netrpí.
Já alespoň mohu být rád, že „Spirit Black Heretic“ prozatím sklízí poměrně vysoká hodnocení a ačkoliv já se k nim tentokrát nepřidávám, přeji kapele hodně štěstí do budoucna a ať se daří. 66%
Počáteční motiv ve druhé „We Are The Gods“ je tributem Nile jako vyšitý a je mi jasné, že kluci jakoby snad počítali s tím, že se jméno těchto amerických velikánů musí chtě nechtě v recenzi jejich desky objevit. Poté se skladba rozjede v nasraný bicími hradbami masivně podporovaný kolotoč, jehož melodie jsou však opět jen líně převalujícími se vlnami, které v dnešní době velmi namlsaného posluchače prostě nemohou uspokojit.
O poznání lépe z toho vychází „Euphoria“, jež vše dopředu žene alespoň suprovými „core“ řevy a postupy v refrénech. Jediný problém jinak skvělé skladby je ten, že je nejlepší, pokud si ji pouštíte jako jedinou z celého alba. Jinak až příliš splyne s monolitickým celkem, ve kterém jsou si všechny skladby dosti podobné a jakoby to snad smečka věděla, přináší uvolněnější kus v podobě klávesami podporované „My Demons“.
Tedy abych svůj poslech shrnul – v tom, abych si nahrávku užil, mi brání hned dva aspekty – za prvé – nevýraznost hlavních melodických linek, jež tam sice jsou, ovšem pouze do počtu a nikterak rozvíjeny, jakoby byly pouze narychlo splácanými můstky bez nějakého širšího základu. A za druhé a to je ještě větší problém – úmorná monotónnost celého materiálu, jenž je sice technicky zvládnut poměrně dobře a hlavně z rytmického hlediska se jedná o poměrně zajímavé, leč nijak přelomové dílo, ale co se týče rozeznání jednotlivých skladeb, s tím má posluchač částečně i vlivem přítomnosti východních motivů v každé skladbě poněkud problém.
Je zvláštní, že díla Septic Flesh, Melechesh a podobných skvader podobnými problémy zpravidla netrpí.
Já alespoň mohu být rád, že „Spirit Black Heretic“ prozatím sklízí poměrně vysoká hodnocení a ačkoliv já se k nim tentokrát nepřidávám, přeji kapele hodně štěstí do budoucna a ať se daří. 66%
Čas: 42:48
Seznam skladeb:
- Self-Sacrificed
- We Are The Gods
- Euphoria
- My Demons
- Languedor
- Saint Respect
- Seven
- Dust To Dust
