IN MOURNING - Monolith

Řekl bych, že nejsem sám, kdo s napětím očekával nové album kapely ze švédského Falunu, která v roce 2008 rozčísla vlny svým debutovým, věru povedeným albem „Shrouded Divine“. O dva roky později kluci staví svůj Monolith, aby všem přítomným ukázali, že jsou stále skvěle sehranou smečkou, jež nakope zadek nejednomu zavedenému melodic deathovému jménu (nezapomínejme však, že jejich první demo vyšlo již v roce 2000). Ale nepředbíhejme.

Již při úvodní rychlovce „For You To Know“ si posluchač jistě povšimne, že In Mourning poněkud změnili styl. Skladba vykopne větším množstvím melodií, přičemž chybí doteky disharmonie, na které jsme z minulého záseku byli zvyklí. Všeho do času, chtělo by se říci. Kapela předvede po třech minutách disharmonický, nasraně death metalový progresivní zlom, aby se posléze s čistými chorusy a melodikou, jež máte dokonale naposlouchanou z děl novějších Swallow The Sun, Insomnium, či Enter My Silence, s pohotovou vyhrávkou a death/doomově znějícími, přesnými bicími party Christian Netzella vrátila zpět tam, kde začala.  

Druhý track „Debris“, to jsou Tool jak vyšití – vyhrávky, progresivní časování, tlumené riffy, alespoň do té doby, než se vlivem breaku skladba změní na spanilou jízdu. Ta je pak vystřídána téměř orientálně znějící, kosmickou ústřední melodií, do které In Mourning lámou, kopou, mlátí. Tobias má strhující vokál, a když se do toho opře, oblaží posluchače naprosto skvěle zvládnutým frázováním. Inu, Švédsko má prostě efektní growlery, o tom žádná. Skladba mne neskutečně baví, téměř celou stopáž mám tendenci mlátit hlavou jak zběsilý, a když v polovině skladby přijde „Insomniakovská“ akustická pasáž, skáču radostí do stropu.  S povděkem také kvituji vokální rozměry, jež se od minulé nahrávky podstatně posunuly, a jak harsh, tak growl znějí prostě parádně. Ke konci skladby jsou to již klasičtí In Mourning, se svými nápady, zvukem a stylem, jenž ty dva roky již nedokáži zaměnit. Vše je na svém místě, basa Pierre Stama krásně čitelná, mám radost.

Jen to nejlepší očekávám od trojky „The Poet And The Painter Of Souls“ jež začíná disharmonickým výjezdem, aby se opět zlomila do bezuzdného progressive groovu (neprotiřečí si to trochu?), ve kterém dokonale vyniknou orgasmické riffové struktury, jež si na nás tito severští přemýšliví bojovníci protentokrát připravili.  Blastující bicí, sem tam takřka melodic black metalový drive, dokonalý cit pro zlom, chorusy, a nenásilný dobře padnoucí „refrén“. Akustická pasáž ve stylu finských melodic deathových band (trochu připomněla postarší Fall Of The Leafe), jež jednoduše posluchače posadí na zadek, naprosto organicky navazuje na „The Black Lodge“, a já jsem rád, že čekání na toto album je konečně u konce. Je mi jasné, že tohle jen tak hned z přehrávače nepustím!

Druhá půlka alba evokuje Opeth mnohem více, než ta první, In Mourning sem tam ztrácejí svůj ksicht, jenž si vybudovali, a přehrávají Åkerfeldtovy vize. Přesto tak činí s bravurou sobě vlastní, a to, co si dovolují například v "With You Came Silence", je neskutečné. Po čtyřminutové jízdě minutové pomalé broušení doomových riffů? Nemám slov, super!

In Mourning nás napínali dva roky, do světa pouštěli jen kusé informace o novince, sem tam nějaký náhled, ovšem to, co přišlo, když jsem pustil tento kotouč, je skutečně neuvěřitelné. Smršť – melodická, progresivní, brutální, přemýšlivá, náladotvorná – Monolith, jež kluci na vyschlém jezeru postavili, ční do výšky a svým purpurovým svitem láká každého, kdo je dost pošetilý, aby se nechal uzavřít do jeho stěn.

Pro fanoušky severského melodic (doom) deathu, starších Opeth (Deliverance) a progresivního metalu všech tvarů a barev. Jednoznačně doporučuji!