Mám „rád“ kapely typu Chthonic, tedy formace, které nejdříve do zblbnutí poslouchaly své vzory a pak je napadlo, že by také mohly založit něco vlastního a cestou jakéhosi neoficiálního revivalu proniknout po bok svých vyvolených. Přesně to se povedlo taiwanské smečce Chthonic a jejich extreme/symphonic gothic metalu, který se ze všeho nejvíce podobá odkazu Suffolských Cradle of Filth hlavně z období jejich posledních (1998-2004) alb. Odstartovavše před celou dekádou v roce 1995, pilnou prací a pečlivým kopírováním všeho, co činilo starší Cradly unikátními, vypracovali se Chthonic pozvolna do pozice kvalitních epigonů COF, kteří v době, kdy jejich vzor propadl lákavému volání světa hudebního průmyslu a pohádkových zisků, zůstali někde u alba „Cruelty and the Beast“, ozvláštněného o vlivy taiwanské lidovky.
Sakury od té doby mnohokrát shodily své listy, máme rok 2009 a taiwanští extrémní gothic metalisté pořád valí to samé. Na „Mirror of Retribution“ vás jednoduše čeká totožné, co na předchozích deskách kapely. Vysoké riffy, které připomenou starou black metalovou školu, husté klávesové a synthové spodky, extreme gothic/black metalový skřekot, doplňovaný o thrash/death metalový hrublák. Hybné, šlapající pasáže s recitacemi, při kterých si mnozí COF odkojení fanoušci mohou hlavy uházet. Ano, od samého začátku je nahrávka jeden velký headbang, při němž je jasně patrné, že Chthonic vždy při psaní nového materiálu ani náhodou nezapomínají na prezentaci materiálu naživo. Thrash metalové sólo v rychlém kvapíkovém opusu „Hearts Condemned“ potěší, následující vzpomínková pasáž poháněná old school thrash metalovým riffem ve skladbě „Venom in my Veins“ taktéž.
Na to, jak jsem čekal, že si na těchto napodobovatelích kriticky smlsnu, celkem solidní práce, která přináší přesně to, co byste od kapely jejich zařazení čekali a kromě východních (velmi umělecky a jemně ztvárněných) motivů je opět rok 1998 a vy posloucháte Cruelty.. Ihned srozumitelné slidy, evropský styl muziky, žádné východní divnosti, jednoduše to, na co jsme si od Chthonic zvykli. Oproti dotaženému, leč snad až příliš tradičnímu albu „Seediq Bale“ z roku 2005 se kapela tentokrát rozhodla alespoň trochu experimentovat a to nejvíce ve zvuku. Tklivý folk, který se do vašich slechů rozezní při „1947“ pak geniálně uvolní již tak dost uvolněnou atmosféru a připraví posluchače na náklep ve „Forty-Nine the Urgy Chains“ s blasty, atmo klávesami a melo blackovými riffy. Vcelku standartní vokální vystoupení páně Freddy Lima (jenž zároveň obsluhuje východní „housle“ Erhu) je podporována šlapavými riffy a hlavně velmi příjemnou prací již zmíněného východního nástroje, který mně osobně do tvorby Chthonic vyloženě sedí a jejich tvorbu vždy alespoň o jeden až dva body vylepší. Přidává to alespoň malý nádech originality do té jejich perfektně napsané a zahrané, ale ve výsledku vcelku šedivé (leč zábavné) kopírky již zmíněných stylotvůrců.
Inu, nerad to říkám, ale Chthonic se i přes své showmanství a notný kus pózy, jež k podobnému stylu muziky neodmyslitelně patří, opět dokázali s delší stopáží poprat se ctí a těch padesát minut je nacpaných až k prasknutí. Pokud jsou i pro vás noví Cradle naprostou ztrátou času a chtěli byste vyzkoušet něco ve stylu nových Graveworm, ovšem s dotekem východního folku, není nad čím dlouho spekulovat – novou nahrávku tohoto taiwanského zázraku si obstarejte. Cradle made in Taiwan znovu udeřili a nikoliv špatně. Jsou sice opět snadno předvídatelní, nezapomínají na nic, co by je mohlo zbrzdit v úspěchu a kde to jde, nasadí k ozvláštňujícímu prvku (ženské beztexté „aááaááá“ ve skladbě „Blood Waves of Sorrow“) a vůbec celá nahrávka působí velmi snaživým dojmem. Koneckonců, Asiaté jsou svou snaživostí proslulí a nelze tak očekávat, že by na tom Cthonic byli o moc jinak.
Nejdůležitější ovšem je, jak se celý ten mišmaš poslouchá, a já za sebe mohu říci, že dobře. Není originální ani stylotvorný, bože chraň, ale dobře se u něj relaxuje a především pro něžné pohlaví bude jistě dosti bestiální. Pro nás primárně death/grindové prasáky tohle označení samozřejmě nepřichází v úvahu, ale i tak – líbilo se. Když už COF hrají takový nesmysl, proč si občas neulétnout na extreme gothicu z jiných, lepších luhů a hájů? Já jsem pro. Co vy?
Čas: 50:52
Seznam skladeb:
Sakury od té doby mnohokrát shodily své listy, máme rok 2009 a taiwanští extrémní gothic metalisté pořád valí to samé. Na „Mirror of Retribution“ vás jednoduše čeká totožné, co na předchozích deskách kapely. Vysoké riffy, které připomenou starou black metalovou školu, husté klávesové a synthové spodky, extreme gothic/black metalový skřekot, doplňovaný o thrash/death metalový hrublák. Hybné, šlapající pasáže s recitacemi, při kterých si mnozí COF odkojení fanoušci mohou hlavy uházet. Ano, od samého začátku je nahrávka jeden velký headbang, při němž je jasně patrné, že Chthonic vždy při psaní nového materiálu ani náhodou nezapomínají na prezentaci materiálu naživo. Thrash metalové sólo v rychlém kvapíkovém opusu „Hearts Condemned“ potěší, následující vzpomínková pasáž poháněná old school thrash metalovým riffem ve skladbě „Venom in my Veins“ taktéž.
Na to, jak jsem čekal, že si na těchto napodobovatelích kriticky smlsnu, celkem solidní práce, která přináší přesně to, co byste od kapely jejich zařazení čekali a kromě východních (velmi umělecky a jemně ztvárněných) motivů je opět rok 1998 a vy posloucháte Cruelty.. Ihned srozumitelné slidy, evropský styl muziky, žádné východní divnosti, jednoduše to, na co jsme si od Chthonic zvykli. Oproti dotaženému, leč snad až příliš tradičnímu albu „Seediq Bale“ z roku 2005 se kapela tentokrát rozhodla alespoň trochu experimentovat a to nejvíce ve zvuku. Tklivý folk, který se do vašich slechů rozezní při „1947“ pak geniálně uvolní již tak dost uvolněnou atmosféru a připraví posluchače na náklep ve „Forty-Nine the Urgy Chains“ s blasty, atmo klávesami a melo blackovými riffy. Vcelku standartní vokální vystoupení páně Freddy Lima (jenž zároveň obsluhuje východní „housle“ Erhu) je podporována šlapavými riffy a hlavně velmi příjemnou prací již zmíněného východního nástroje, který mně osobně do tvorby Chthonic vyloženě sedí a jejich tvorbu vždy alespoň o jeden až dva body vylepší. Přidává to alespoň malý nádech originality do té jejich perfektně napsané a zahrané, ale ve výsledku vcelku šedivé (leč zábavné) kopírky již zmíněných stylotvůrců.
Inu, nerad to říkám, ale Chthonic se i přes své showmanství a notný kus pózy, jež k podobnému stylu muziky neodmyslitelně patří, opět dokázali s delší stopáží poprat se ctí a těch padesát minut je nacpaných až k prasknutí. Pokud jsou i pro vás noví Cradle naprostou ztrátou času a chtěli byste vyzkoušet něco ve stylu nových Graveworm, ovšem s dotekem východního folku, není nad čím dlouho spekulovat – novou nahrávku tohoto taiwanského zázraku si obstarejte. Cradle made in Taiwan znovu udeřili a nikoliv špatně. Jsou sice opět snadno předvídatelní, nezapomínají na nic, co by je mohlo zbrzdit v úspěchu a kde to jde, nasadí k ozvláštňujícímu prvku (ženské beztexté „aááaááá“ ve skladbě „Blood Waves of Sorrow“) a vůbec celá nahrávka působí velmi snaživým dojmem. Koneckonců, Asiaté jsou svou snaživostí proslulí a nelze tak očekávat, že by na tom Cthonic byli o moc jinak.
Nejdůležitější ovšem je, jak se celý ten mišmaš poslouchá, a já za sebe mohu říci, že dobře. Není originální ani stylotvorný, bože chraň, ale dobře se u něj relaxuje a především pro něžné pohlaví bude jistě dosti bestiální. Pro nás primárně death/grindové prasáky tohle označení samozřejmě nepřichází v úvahu, ale i tak – líbilo se. Když už COF hrají takový nesmysl, proč si občas neulétnout na extreme gothicu z jiných, lepších luhů a hájů? Já jsem pro. Co vy?
Čas: 50:52
Seznam skladeb:
- Autoscopy (Intro)
- Blooming Blades
- Hearts Condemmed
- Venom In My veins
- The Aroused
- Sing-Ling Temple
- 1947
- Forty-Nine Theurgy Chains
- Rise Of The Shadows
- Bloody Waves Of Sorrow
- Spell Of Setting Sun: Mirror Of Retribution
- Unlimited Taiwan (Bonus track)
