MELECHESH - Sphynx

Ač to možná bude působit trochu tupě a omezeně, na rovinu říkám, že mi od MELECHESH nejvíc šmakuje jejich agresivní a barbarský debut ?As Jerusalem Burns?Al´Intisar?. Ten byl místy hodně primitivní, ale už na něm se projevovaly izraelské kořeny těchto malefikantů. Druhé album ?Djinn? jsem sice v recenzi taky dosti pochválil, ale s odstupem času se mi přeci jen zdá málo přímočaré. Na druhou stranu tahle deska těžila z použití pro metal netypických dálněvýchodních hudebních postupů. Nejinak tomu je i na novince. Navíc se produkování nových věcí ujal samotný Andy LaRocque a za bicími i nadále operuje Proscriptor z ABSU, jehož přestup do SLAYERu se nakonec nekonal. Mimo tohoto amíka je zbytek kapely rozmístěn po Francii a Holandsku, takže svatá země přežívá už pouze v srdcích a hudbě MELECHESH. S thrashově zabarveným hutným zvukem se tak může rozjet ?Of Mercury And Mercury?. Hudebně se nějaké velké změny neudály. Proscriptor ani tentokrát nerozkmitává své paličky do nejrychlejších temp. Naopak dává prostor technizujícím a melodizujícím kytaristům. Ti dělí své nápady na ty pro ně typické východní melodie a řekl bych staré klasické thrashové riffy. Vše pak završuje blackový skřehot chrlící dávné příběhy ze staré Mezopotámie. A taky hned tahle úvodní věc dává jasně na vědomí, že ani tentokrát se ježíšci nebudou srát se stopáží tracků. Začátek ?Secrets Of Sumerian Sphynxology? je laděný do válečných pochodů, které následují opravdu old schoolové motivy. Po black metalu z debutu tady zbyl opravdu už jen a pouze Ashmediho skřehot, kterému občas vypomůže i basák Al´Hazred. Takhle je to téměř taneční. Je fakt, že u debutu by si asi nejedna břišní tanečnice vyhodila kyčel, ale mně to bylo milejší. Blackové smršti jsem se dočkal až ve třetí ?Annunaki´s Golden Thrones?. A hned je mi líp haha. Skutečně se nedá odehrát celé album v těch středních tempech. Ukrutně a devastačně se rozjíždí ?Apkallu Counsel? aby nakonec zase až tak ukrutný a devastační nebyl. V téhle skladbě mají opět výsostně místo všudypřítomné habešanské melodie, přesvědčivě preludované kytarami Molocha a Ashmediho. Pak už se jede v dosti podobném (ale nijak nudném) duchu až k sedmé skladbě ?The Arrival Ritual?. Tady vynikají kořeny MELECHESH naplno a v rituální instrumentálce se můžete nechat přenést do hudebně podobného světa, kam se vás svými intry snaží dostat třeba takoví NILE. Po tomhle zpestření se všichni opřou do nástrojů, aby namakaným zvukem znovu vtrhli na bojiště se skladbou ?Incendium Between Mirage And Time?. Z mého popisu to může vypadat, že hudba MELECHESH je dosti jednotvárná, ale pozor. Z určitého pohledu to může být pravda, ale nejdůležitější je, že tvorba téhle bandy je sama o sobě velmi originální. Poslední instrumentálka ?Caravans To Ur? hudebně dokonale vystihuje svůj název. Dlouhé minuty ticha před jakýmsi hučivým outrem už mne nepřekvapili, protože to je tradice na všech třech albech izraelců. Ale je fajn, že si tu můžete omrknout, v minulé recenzi slibovaný, videoklip ke skladbě ?Genies, Sorcerers And Mesopotamian Nights? z minulé desky a parádní bohatý CD Rom v němž si můžete přečíst texty, pojednání o tradičních nástrojích dávného východu, dokonce je tu výuka tradičních hudebních postupů, pohnutky proč MELECHESH dělají co dělají, fotky atd.atd.