Kapela, kterou registruje od začátku její existence, najednou slaví 20 let. A protože je to kapela slušně vychovaná, k výročí nám i sobě naděluje hned dva dárky – profilové DVD Muka Existence s bonusovým Bešt Of CD (recenze je v edičním plánu) a speciální koncert.
Koncert tak speciální, že marně pátrám v paměti, kdy naposled čtyři lidé odehráli za jeden večer více než 40 skladeb. Pravda, v klatovském klubu Střelnice se představily kapely dvě, ale v obou případech ve stejném personálním složení, neboť předkapela A+ je vedlejší projekt Asmodea.
A právě krátký set A+ sobotní večer otevřel. Zaznělo 6 songů, dva z prvotiny A+ a čtyři z A+2 a jako rozjezd to fungovalo moc dobře. Miloš si nechal vlasy svázaný do ohonu (asi aby obě kapely od sebe odlišil – smích) a pánové zahráli promyšlený hard rock s melodickým zpěvem. Zpočátku trochu haproval zvuk, kolísala síla zpěvu, basa byla nad kytarama, ale naštěstí se po chvíli vše srovnalo a vydrželo celý večer.
Po krátké pauze, výměně triček a rozpuštění vlasů začíná dechberoucí představení kapely, která momentálně hraje v takové formě, že v oblasti melodického thrash metalu u nás nemá konkurenci. Jistě, tohle tvrzení je tvrzením zarytého fanouška skupiny, ale vzhledem k ohlasům „odjinud“ si troufám tohle své přesvědčení zevšeobecnit. A kdybych si měl vybrat mezi Arakainem a Asmodeem (kapely jsou často srovnávány), tak jednoznačně volím Klatováky a jejich sofistikovaný, inteligentní, a technicky náročný thrash metal.
Na úvod jedna ze tří nových skladeb, Zánik domu Thrasherů, ke které vznikl i videoklip. A poté procházka historií od Pravěku po současnost. Pravěku s velkým Pé, skladbou z prvního období existence kapely. Do doby dávno minulé patří i Dědictví a Dopis. Dopis je tedy hodně „tvrdá“ záležitost, složená kdysi na festival politické písně jako úlitba soudruhům. A pak už přichází čas prvního alba a časů, kdy Asmodeus hodně tlačil na pilu. Tvrdý a agresivní thrash metal (Prosincovka, Panoptikum, Muka existence) záhy střídá kvartet skladeb z dalších čtyř nahrávek, po jedné skladbě z každé. Možná trochu škoda, že hitový Příjezd krále je zastoupen jen jedenkrát. Od Kořenů času po Žraločí oči nastává doba Sabatu v Carnegie Hall. Skladby s mocným hitovým potenciálem dohání fanoušky k rozpoutání kolotoče pod pódiem a mě a mého tradičního spolucestovatele Davida k prozpěvování chytlavých refrénů. Po 24 skladbách přichází slavnostní chvilka – nahoru míří někdejší člen kapely (do roku 1989), pozdější textař (do alba Příjezd krále) a známý publicista Petr Korál, který má tu čest pokřtít doubox Muka existence. Přinesen je i dortík s dvaceti svíčkami, šampus teče proudem a kapele je tím pádem oficiálně 20 let.
Po přestávce tak na jedno pivko (který jsem si jako řidič odepřel) následuje druhá novinka Ellen a šelmy a poté blok poskládaný z poslední řadovky Řetěz kritických událostí, který mě opět dostává do euforického stavu. Údolí králů, Kruh nebo Hodina štíra zabírají i na mé okolí a veselice pokračuje v parádní atmosféře. K závěru přichází trocha nelogismu – skladba Kroky, i když je to vcelku nářez nelišící se od tvorby Asmodea, měla zaznít v setu předkapely. Pak ještě dvě ohlédnutí do dávné minulosti, třetí novinka Toccata Da Orléans a má se končit. Toť ale zpráva, kterou fanoušci vůbec nehodlají brát na vědomí a tak se napřed přidává „podle plánu“ – Oheň a Zánik domu Thrasherů... Jenže lidé jsou neodbytní a tak je Asmodeus donucen ještě k dalším třem přídavkům. Celkový počet skladeb se tak zastavuje na čísle 41!!! Poté ještě následuje autogramiáda, takže si necháváme komplety podepsat a krátce poté vyrážíme k domovu. David mě cestou „radí“, abych report vyřešil jednou větou přibližně tohoto znění: „Bylo to super, kdo tam nebyl, je vůl“. No, nedalo mi to, zase jsem se rozepsal, i když Davidova poznámka v podstatě výše uvedené věty shrnuje. Takže: „Bylo to super...“.
