Album Dancing Depression otvírá celkem klišovité intro, na nějž navazuje už trochu vkusněji skladba Sentence To Perdition. Líbí se mi thrashový nástup a následné sklouznutí k melodickému death metalu, z jehož objetí se deska až do závěru nevytrhne.Ani následující věc s názvem Antichrist nevybočuje ze zajetého stylu. Nicméně je třeba říct, že právě tato skladba je to nejlepší, co lze na albu najít a to hlavně díky zajímavému refrénu a celkově potemnělé atmosféře.
Dále mi album přijde už docela průměrné. I po několika posleších mě dokázaly zaujmout pouze a jen dvě výše jmenované skladby. A nic na tom nezmění i občasné celkem povedené klávesové party, dobře zahrané bicí či nějaký ten povedený kousek na kytaru. Těžko totiž hledám nějaký záchytný bod. Nebýt povedených prvních dvou kousků, tak se v Dancing Depression úplně ztratím.
Co s tím? Podle mého názoru to chce více netradičnosti, nebát se experimentovat a trošku zamakat na kytarách. Ty jsou hodně strnulé a jen málokdy na sebe upozorní. Nějaké to sólo by nahrávce určitě neuškodilo a určitě by nezranilo její potemnělou tvář. Naprosto ojedinělé je ve skladbě Forbidden Sin a hned je tato skladba povýšená nad ostatní. Někdy stačí opravdu málo a výsledek je o poznání lepší.
Zvuk nahrávky by mohl být šťavnatější, ale není to zase žádná katastrofa. S obalem už je to trošku horší, ale ten pro změnu zachraňuje pěkné logo kapely. Suma sumárum bych to viděl za šest. Dancing Depression není špatné album, jen trpí tím, že takových alb už byly nahrány stovky. Dají se na něm vystopovat silné momenty, ale je jich zatraceně málo. Podle mě je tohle ten hlavní důvod, proč album jen lehce vystupuje z průměru.
Čas: 42:30
Tracklist:
- The Beginning
- Sentenced To Perdition
- Antichrist
- The Revenge
- The Queen Of Pain And Betrayal
- Forbidden Sin
- La Monstre
- Dancing Depression
- The Way To Hell And Back
