Do nového roku vkročil Pařát opět o něco interesantněji. Barevná obálka a kvalitní papír už tady byly minule, CD příloha a barevný plakát (Editor a Liveevil) mají premiéru. To vše za směšných káčé sedmdesát. A že si kompilační účast či plakáty zaplatily zúčastněné kapely je čtenáři putna, navíc to Herdron resp. vydavatel Crystal dělá zcela průhledně, takže není důvodu k žádným spekulacím – proč je tam ten a není tam onen…
V úvodníku Herdron vysvětluje ne-změnu grafiky a já mu dávám za pravdu. Proč se pouštět na tenký led směrem k nějaké moderně, když stará dobrá klasika funguje více než dobře. Jedinou výraznější změnu přináší část recenzí, kde místo dvou sloupců najdeme čtyři plus vybrané recenze ve spešl rámečku.
Obsah je tradičně vyplněný především rozhovory a recenzemi, ale nechybí ani tradiční rubriky plus jedna nová. Opět tedy podrobná historie jednoho spolku včetně recenzí všech možných i nemožných nahrávek (tentokrát Avenger), pojednání o masové vražedkyni (brrrr) či střípky z naší minulosti s autentickým přepisem dopisu ďáblem posedlé ženy arcibiskupovi. „V pazůrech“ uvízl Pigeon a je to mimořádně nikoliv psina, ale ptákovina, haha. „Za hudební clonou“ je nová rubrika, ve které sportovec a hudebník Honza z TLOR popisuje zákulisí thai boxu.
Recenze
Recenzí jak máku, ale jeden oříšek – téměř pořád samá chvála. Jakoby ten metál a okolní styly jen a jen vzkvétaly. A protože některé perly jsem měl sám tu čest recenzovat, neodpustím si kousnutí. Opravdu je takový problém napsat trochu ostřejší názor místo omílání takových slov jako „je to zábava a nadhled“, „na nic si nehrají“, „jsou to nové nadějné tváře“ a podobně. Z českých kapel dostaly na prdel akorát Aaen Anima, Hovní puch a Zlö a možná by neškodilo poněkud otupený pařátek trošku přibrousit.
Rozhovory
Titulní rozhovor je proti předchozím zvyklostem trochu kratší a místy by spíše pasoval do rubriky „V pazůrech“. Jinak jsou rozhovory zajímavé a výčet všech si můžete najít na webu časáku. Poměrně hodně prostoru tentokrát zabírají všelijaké grindoviny, ale i když mě tenhle styl moc nebaví, přečetl jsem všechny s chutí. Třeba nemocniční šílenci Deformed vypadají najednou jako slušní chlapci, zpěvačka Lycanthrophy zbaští na posezení kilo rajčat a Extreme Noise Terror nemají mejla a na otázky odpovídali půl roku a hodně zkrátka. K nejlepším patří zpověď milovníků přírody Kampfar nebo pokec s Fredem ze Smashed Facem, který to má v hlavě pěkně srovnané, stejně jako Berry, šéf nového webzinu věnovaného výhradně vinylům. Lahůdkou je bezesporu otevřená výpověď Rudé kostry Petra Morese.
Nebudu to tady zbytečně protahovat, nový Pařát je skvělé čtivo a nic na tom nemění ani mých pár rýpanců. Pro každého plus mínus metalistu grindcoristu je to povinnost a kdo si včas Pařát nepořídí, asi bude mít brzy smůlu... A CD přílohu jsem si nechal na extra pitvu.
