Někdo dává od podobných hvězdných spojení automaticky ruce pryč a vidí v nich pouhopouhé vysavače posluchačovy šrajtofle, někomu nevadí a dovede si vybrat, no a někdo je vyloženě vyhledavatelem a u každého nového takového projektu radostně zavýskne. Sám sebe řadím do prostřední kategorie, i když tam lehké podezření vždycky je. U Neala Morse (TRANSATLANTIC, SPOCK’S BEARD, FLYING COLORS…) nejde tak ani o to, že bych ho vinil ze ziskuchtivosti, jako spíš z mírné ztráty soudnosti. Tento borec má prsty v desítkách nahrávek (přesné číslo nedám, ale tuším, že pod padesát nepůjdeme) a dá se říct, že jeho rukopis je bezpečně rozpoznatelný. Což je na jednu stranu věc chvályhodná, na stranu druhou, trpíte-li takto nadměrnou plodností, je velká pravděpodobnost, že vytrvalého posluchače vlastních písní časem otrávíte. Mně se to stalo někde v období vyjití druhého alba FLYING COLORS „Second Nature“ (2014) a trvalo více než deset let, než jsem v sobě probudil znovu zájem o jeho tvorbu.
U aktuálního projektu zvědavost nebudila ani tak osobnost samotného Neala Morse, jako spíš muzikantská esa, která si do COSMIC CATHEDRAL přizval. Kytaru a zpěvy dodal jeden z nejžádanějších studiových hudebníků Phil Keaggy (jinak též GLASS HARP), tlusté struny vymačkává Byron House (Robert Plant, Dolly Parton) a za bicí soupravou se usadil Chester Thompson (Frank Zappa, GENESIS…)
Proč tak předlouhý úvod na úkor detailnějšího rozboru jednotlivých písní? Protože ač se to může zdát podivné, „Deep Water“ je albem, kde tak trochu vítězí forma nad obsahem. Ne nutně v negativním smyslu slova. Doprovodné materiály hovoří o tom, že velká část desky vznikla ze společných jam sessoins, kdy Morseův zvukový partner Jerry Guidroz skládal nejlepší části dohromady a pak je hudebníci dál rozvíjeli do písní a eposů. A to je přesně ono! Nevítězí pocit, že poslouchám klasický hudební příběh rozdělený do jednotlivých kapitol, ale nějakým řízením osudu jsem se ocitl na zkoušce světoznámých mistrů a s hubou otevřenou dokořán jen stěží stačím vnímat dění kolem sebe. Jak píšu o pár řádků výš, jestli jste v minulosti slyšeli cokoliv od Morse, budete mít už po pár vteřinách úvodní „The Heart Of Life“ naprosto jasno. S radostí ale musím jedním dechem dodat, že i když se hraje s principálovými kartami, taktika a styl jednotlivých profi karbaníků dodávají hře osobitou tvář a šmrnc.
Kapitolou samou pro sebe je středobod celého díla, 38minutová skladba „Deep Water Suite“, rozdělená do devíti částí. Kapela se v ní tu více tu méně točí kolem základního motivu a cílí na širokou paletu posluchačových nálad. Umí být klidná a jemná jak pírko, umí být dramatická a napínavá, ale když je třeba, umí brnknout i na ostřejší notu. K této emocionální erupci značně přispívá i Morseův zpěv, na kterém zub času nejen že nezanechává výraznějších stop, ale je snad ještě silnější, než tomu bylo v minulosti. Bez větších nesnází lezou do ušisek i sbory a velkolepé refrény, jež nejednou připomenou gospel, což není v případě křesťana Morse až takové překvapení, vezmeme-li v potaz, že se jeho texty biblickými motivy jenom hemží.
Ne, tohle dílko ve mne nezanechá tak hlubokou stopu, jako se to povedlo debutu FLYING COLORS, ale jeho poslech (zvlášť poslech instrumentálních výkonů) ve mne probouzí veskrze pozitivní vibrace, díky nimž se k němu budu vracet často a rád.
Seznam skladeb:
- The Heart Of Life
- Time To Fly
- I Won’t Make It
- Walking In Daylight
- Deep Water Suite I: Introduction
- Deep Water Suite II: Launch Out, Pt. One
- Deep Water Suite III: Fires Of The Sunrise
- Deep Water Suite IV: Storm Surface
- Deep Water Suite V: Nightmare In Paradise
- Deep Water Suite VI: Launch Out, Pt. Two
- Deep Water Suite VII: New Revelation
- Deep Water Suite VIII: Launch Out, Pt. Three
- Deep Water Suite IX: The Door To Heaven
Čas: 71:29
Sestava:
- Neal Morse – zpěv, klávesy, kytary
- Phil Keaggy – kytary, vokály
- Bryon House – baskytara
- Chester Thompson – bicí
https://nealmorse.com/
Facebook
Instagram
YouTube
