Pro fajnšmekry se vprostřed týdne na pražské Sedmičce udála seance dvou kanadských black/deathových akvizic. Na turné po Evropě vyrazili chaotici ANTEDILUVIAN a více přímočaří, war metalem načichlí CEREMONIAL BLOODBATH. Posluchačsky dosti okrajová záležitost, která přilákala na Strahov něco málo přes třicítku platících, kteří ale odcházeli se zajímavým hudebním zážitkem.
Krátce před osmou to rozjela nesourodě vypadající banda CEREMONIAL BLOODBATH, vprostřed basák/vokalista s kapucí a inspirací v tradičním war metalu, vlevo kytarista s vizáží spíše oldschoolového fandy včetně trika MORBID ANGEL, vpravo kytarista stylově zapadající spíše do crust punku a za bicími bubenice Anju, která asi nejvíc ladila s basákem, aby aspoň rytmická sekce vypadala soudržně.
Hudebně to ale čtveřici sedělo dohromady dobře, dřevní tupačky střídaly občas nasypanější pasáže, kytarista Graham, jehož můžete znát například z GRAVE INFESTATION, v leadech a zejména typických Ross Bay slidech přidával hodně výrazně na volume, oba borci hmatníky proháněli velmi umně, zároveň se ale směřovalo zejména na syrovost a prohnilou bestialitu. V závěrech některých skladeb bylo znát, že mírné nesoulady se objevily, ale nic výrazně rušivého.
Nicméně časová dotace pro CEREMONIAL BLOODBATH byla více než výživná (nabídnuto bylo 40 minut) a po nějakých 20 minutách už to bylo spíše opakování slyšeného stále dokola. Pozornost se postupně vytrácela a ačkoli poslední deska „Genesis of Malignant Entropy“ (2023) se mi poslouchala dobře, naživo by mi fakt stačil menší časový prostor. Ale v pořádku, u daného stylu netřeba hledat bůhvíjakou variabilitu.
Hlavním důvodem návštěvy ale pro mě byli následní ANTEDILUVIAN, trojice aktuálně pobývající v Edmontonu. Na scéně už jsou téměř dvacet let, různých počinů mají na kontě nespočet, dlouhohrající desky ale pouze tři. Asi nejraději jsem měl debut „Through the Cervix of Hawaah“ z roku 2011, následná o dva roky mladší „λόγος“ byla taky dost solidní, poslednímu albu „The Divine Punishment“ (2021) už jsem tolik na chuť nepřišel.
ANTEDILUVIAN zprvu zaujali vzezřením, v jakýchsi bílých šálech se vzory, stejně vypadal i jejich backdrop. Zpoza šátků vpředu vykukovali dva černou barvou potřísnění maniaci, Haasiophis se zkušenostmi z veličin CONQUEROR či REVENGE, který při hře na kytaru kromě vokálů stíhal také neustále cenit zuby, a basák Aedh Zugna, který se prezentoval skvělým výkonem, neustále lítal po hmatníku a prstama si to dával naprosto na pohodu. Škoda, že basa se trochu více celkovým chaosem neprořezala, to byla fakt radost pohledět.
Vzadu to pořádně pravěce sype další dáma, Mars Sekhmet, která co možná trochu chybí na technice, naprosto nahrazuje ultimátní energií a švihem. V pomalejších pasážích měli ANTEDILUVIAN skutečně sílu, pěkně vyzněly i různé vyhrávky (jestli se to tak dá nazvat), v rychlých marastech se dalo občas hůře orientovat, přeci jen trojice opravdu neplodí hudbu, která by byla lehce uchopitelná a stravitelná. Alespoň tedy pro posluchače, protože kapela se v ní očividně orientuje velmi dobře – po minutovém chaosu nastane najednou stopka, všichni tři se sejdou naprosto bez problémů, rozjezd opět kompaktní, fakt respekt za to, jak jsou si ANTEDILUVIAN v takovém mišmaši jistí.
Nálož si připravili Kanaďané vskutku slušnou, vzhledem k brzkému začátku dokonce měli čas hrát o pár minut déle než 60 minut, nasázeli do nás pořádnou dávku průřezu diskografií. A přestože to je skutečně záhul a měl jsem den poté solidně vyhoukáno (zvukově to bylo taky docela nakouřené), odcházel jsem velmi spokojen. Navíc, přes zlo na pódiu se u obou kapel jedná o velmi příjemné lidi, další plus. Středeční zasyflený večer tedy vydařený, škoda jen, že nedorazilo víc maniaků.
