Před necelými dvěma roky jsme v českobudějovickém Světadílu zažili koncert tří plus minus blackmetalových kapel, na který nezapomeneme. A na dejme tomu pokračování nejspíš taky ne. Proč pokračování a proč nezapomeneme? Pokračování, protože akce měla podobného ducha, nezapomeneme, protože i prostor Žižkárny je poměrně originální. Provozovatelé jej představují těmito slovy: „Jsme nový kulturně-kreativní prostor v Českých Budějovických pro všechny generace. Snažíme se oživit areál bývalých Žižkových kasáren a nabídnout občanům Českých Budějovic místo pro setkávání, zábavu a kreativitu. Jsme otevření všem umělcům a kreativcům.“
Žižkova kasárna byla vybudována v letech 1890–1892 a část, v níž se kulturně-kreativní prostor nachází, částečně podle toho vypadá. (úsměv) Je rozdělený na dvě místnosti, přičemž první slouží jako bar a druhá jako koncertní sál. Vybavení baru je specifické, využité jsou třeba tvarovky ztraceného bednění, v místnosti je nashromážděná různá veteš, např. kus výtahu, nad barem svítí vývěsní štít supermarketu Coop, nábytek co kus to originál, prostě něco mezi squatem a alternativní nálevnou. Koncerty probíhají v neomítnutém snad bývalém skladišti, relativně malém, ale proti Světadílu naopak velkém. Odhadem pojme 60 lidí a zhruba tolik jich myslím dorazilo na trio BAHRATAL, PARASITE DREAMS a KRINGA.
Naše tříčlenná výprava, aneb DéPéHá, zajela do dvora kasáren, kde se dalo dobře zaparkovat, kolem půl osmé. Po krátkém průzkumu jsme ochutnali čepovaného samsona za solidních 45 korun; ani jsem nevěděl, že tahle značka ještě funguje, protože v minulosti neměla zrovna výstavní pověst, ale časy se asi změnily a pivo bylo dobré.
Program zveřejněný na FB uváděl, že ve 20.00 začnou BAHRATAL, ve 21.00 PARASITE DREAMS a ve 22.00 KRINGA. Tenhle plán se nám zamlouval, protože sliboval konec v cca 23 hodin a tudíž návrat domů před půlnocí. A začátek nenasvědčoval, že by něco mělo haprovat. BAHRATAL to rozjeli krátce po osmé a během třiceti minut přehráli jednou „Kladivo intolerance“ a šestkrát „Legii ubožáků“. (smích) Tak alespoň mohly působit zpěvákovy meziskladbové vstupy, kdy pokaždé řekl „BAHRATAL“ a dodal uvedená spojení, přičemž evidentně nemyslel názvy songů, ale spíše popisoval přístup kapely, respektive ji připodobňoval k té legii… A legie to je zkázonosná, hudba BAHRATAL je řezničina toho nejčernějšího kalibru, hrubá, nelítostná a špinavá. Přitom vlastně docela chytlavá, takže narvaný sálek si vystoupení užíval celkem aktivně, v prvních řadách to vřelo podobně jako na pódiu, kde se muzikanti nezastavili a set odehráli s obrovským nasazením. Když BAHRATAL dohráli, napadlo mě, že tohle je cesta… Malý klub, kapela napůl v mlze, pološílený zpěvák v kroužkové kukle, ostatní s jednoduchými warpainty, zdánlivě bordel a zmar. Ale oni to mají pánové zmáknuté i po kompoziční a instrumentální stránce. Skladby nejsou tupé hoblovačky, ale dobře vystavěné výplachy s občasným zvolněním, s kvílivými kytarovými party a dramatickými pasážemi podpořenými dusotem bicích. Zpěvák navíc artikuluje tak, že z dekadentních a svérázných textů je něčemu i rozumět.
PARASITE DREAMS fungují jako duo, snad usazené v Rakousku, ale tvoří jej Čech Dominik (kytara, zpěv) a Rakušan (doufám) Raph (bicí, zpěv). Kapely tvořené menším než obvyklým počtem lidí/nástrojů to nemívají lehké zejména s ohledem na plnost zvuku, protože většinou něco chybí. Tady baskytara, ale její absence mi nepřišla jako kardinální problém, i ve dvou se dařilo zvuk solidně zahustit. Těžší to bylo se zařazením kapely, ale asi se dá vystačit s lakonickým black metal / punk. Chvíli načernalý nářez, chvíli punkové zjednodušení, v daném prostoru i čase mě to vlastně bavilo a udrželo to mou pozornost celou hrací dobu. Na druhou stranu v paměti nic moc nezůstalo, jen to, že to hráli dva lidé.
KRINGA asi dost lidí v sále srala nekonečným zvučením, takže plánovaný harmonogram vzal za své. I mně to přišlo moc, a hlavně jsem se dokázal vcítit do pocitů kluků z Písku, kteří přijeli vlakem a počítali s dodržováním programu; jenže KRINGA ne a ne nazvučit, takže se jejího setu vůbec nedočkali a vzteky odešli na ten vlak. Myslím, že pořadatelé by měli dbát na to, aby vše jelo tak, jak je přislíbeno, nebo dopředu počítat s tím, že něco bude déle trvat a program tomu dopředu přizpůsobili. Kdyby bylo psáno, že KRINGA začne ve 22:38, asi by Koty a jeho kámoš přizpůsobili svou účast tomuto času – a buď by přijeli autem, nebo vůbec. Dost lamentací, protože vystoupení KRINGY si zaslouží pozitivně laděný text. Ono zvučení se v okamžiku, kdy pánové hrábli do strun, ukázalo jako pozitivum, protože zvuk měla KRINGA na klubové poměry velmi dobrý. Výkon kapely bych se pak nebál označit slovem výborný. Parta zahalená v červené mlze bez jediného slova mezi songy. Totální vyhlazovačka, která působila zničujícím dojmem. Excentrický a cholerický vokální projev basáka. Ještě divnější vokální projev kytaristy. A podobně jako u BAHRATAL měly skladby vlastně docela řád, v jednom případě (jsem ignorant, který vůbec netušil, co vlastně KRINGA hraje, před koncertem jsem neslyšel jediný song) šlo o regulérní megahit plný skvělých chytlavých partů. KRINGA hrála 49 minut a jak beze slova nastoupila, tak beze slov ustoupila. A zanechala silný dojem.
Silný dojem zanechala celá akce, nejen kvůli skvělým setům skupin BAHRATAL a KRINGA, ale i díky prostoru Žižkárny, který, ač nonkonformní, určitým kouzlem disponuje.
Fotky: Zbytečné fotky
