Legendární americká formace celkem nedávno (2021) oslavila dvacetileté výročí a rok následující obdarovala novým nosičem nejen sama sebe, ale hlavně roztáhla do úsměvu tlamičky svých věrných, mezi které se hrdě počítám. Kapela získala respekt a uznání svojským uchopením smrtícího kovu a zapovězeným přešlapováním na místě. Každé ze sedmi alb (aktuálního včetně) je trochu jiné, přitom bezpečně rozpoznáte interpreta během několika málo vteřin. Co dalšího jim slouží ke cti, je už od debutu vysoko nastavená laťka kvality, kterou doposud nepodlezli a k výběru nejlepšího nosiče tak slouží vlastní vkus toho kterého fanouška. Někdo přísahá na úplné začátky, jiný nedá dopustit na kousky „Discordia“ s „Traitors“ a co se mne týká, baštím nejraději vše od „Heirs To Thievery“ výš s tím, že momentálním pánem a vládcem osobního řebříčku je předposlední „Rituals Of Power“.
Hovořím-li o svojském přístupu, ten s sebou nese právě ty dobře rozpoznatelné znaky, jež slouží k jednoduché identifikaci. Rozhodně mezi ně patří hrdla obou řvounů, které jsou ke slyšení jak v sólových partech, tak ve společných duetech. Stoprocentně umění Adama Jarvise, jež se v ranku tlučmistrů řadí ke špičce žánru. Ona celkově disciplína instrumentální zručnosti patří k silným stránkám kapely, s přehršlí nápadů v nekompromisních riffech i vzletných sólech.
Aktuální „Complete Control“ si tak neláme hlavu s vlastní historií, klidně ji přiznává fungujícími momenty z předešlých alb, ale zároveň posluchače neokrádá o rostoucí blažení z nového zážitku. Hned úvodní „Administer The Dagger“ je skvělým příkladem souboje tradic s touhou po novotách velikou. Ta je však držena pevně za uzdu a po několika desítkách vteřin se zvrhává v obligátní deathovou rubanici. Aby náročný čtenář nežehral, že je několik sekund k přesvědčení o jakés takés inovaci málo, tahám z klobouku orientální motiv „Conspiracy Of None“ a věřím v jeho alespoň částečné uspokojení. Možná se zatvrzelým tvrďákům nepozdává vývoj a směr posledních tří fošen, kdy lehce ubylo grindových vlivů a je znatelné přístupnější směřování, ale protože sám nepatřím k těm, co žerou štěrk a zapíjí to kyselinou, nestěžuju si a hitovky „Complete Control“, „Rites Of Cruelty“ nebo „Reciprocal Repulsion“ radostně vítám. V případě, že vás u MISERY INDEX bavil agresivní odér punku a hardcoru, jisto jistě potěší vyřvávačka „Infiltrators“. Její refrén ukazuje, že na rčení v jednoduchosti je síla přece jenom něco je. Zvuk mne baví o něco víc na albu předchozím, dvakrát platí o bicích, kdy je každé prohnání kotlů fyzicky cítit. Možná svůj díl nese fakt, že se přes výše zmíněná vybočení drží striktně deathmetalové linie a s ohledem na diskografii spolku se nebojím označení konzervativní. V dobrém smyslu slova.
Čas mezi zlověstným začátkem úvodní „Administer The Dagger“ a posledním hrábnutím do strun v zabijáckém zavíráku „Now Defied!“ uběhne děsně rychle. Jsem velice spokojený, jak se scénáristům (jež se obsadili i do hlavních rolí) daří i v sedmé řadě nekončícího seriálu držet posluchačovu pozornost na stopkách ve všech devíti dílech, a třebaže není nouze o dějové zvraty a zápletky, neztrácím přehled a jednotlivé kousky nesou radostný prožitek. Jedna z mála vyvolených kapel, která špatná alba zkrátka neumí.
Seznam skladeb:
- Administer The Dagger
- The Eaters And The Eaten
- Complete Control
- Necessary Suffering
- Rites Of Cruelty
- Conspiracy Of None
- Infiltrators
- Reciprocal Repulsion
- Now Defied!
Čas: 33:46
Sestava:
- Jason Netherton – bass, vocals
- Adam Jarvis – drums
- Mark Kloeppel – guitars, vocals
- Darin Morris – guitars
Bandcamp
Facebook
Twitter
https://www.miseryindex.com/
YouTube
