Zasloužilý mistr v práci s wordem – Šakal – vydal už 36. číslo svého fanzinu Noise Master. Tentokrát došlo ke změně a zin není klasický xerox spojený sešívačkou, ale vytisknutý v tiskárně s pevným hřbetem. Tento fakt vyplynul z nouzové situace a jak sám Šakal píše v úvodníku, neví, jestli u tohoto formátu zůstane nebo se vrátí ke svojí kopírce. Ale tohle je spíš detail a to, že by se Noise Master hnal do jiných vod, než kam patří, je vyloučené. Obsahem a zpracováním je to pořád ten starý total underground Šakal styl.
Tomu odpovídají i články, které se stále věnují hudebnímu bordelu a kraválu. Prim hrají samozřejmě rozhovory a tady se Šakal vytáhnul. Tři ze čtyř tuzemských jsou vydařené. První z nich je s Bilosem. Bilos odpovídá perfektně, není skoupý na slovo a tak vzniknul obsáhlý rozhovor hlavně na téma Bilosovy aktuální kapely SICK SINUS SYNDROME, která má venku čerstvě novou desku. Výborný je rozhovor se třema keckama ze SKIPLIFE aneb nová HC smršť v tuzemském rybníčku. Radek, Aleš a Ondra představují tuhle rychlokapelu, komentují proč a jak vznikla a jelikož jsou to tři lidi, kteří vědí a mají co říct, je tady další skvělé čtení. O něco víc jsem čekal od moravských mlátiček ORBAN, o kterých je poměrně dost slyšet, ovšem to nejlepší se překvapivě skrývá v posledním českém zástupci – Pepovi a jeho Dysphoricam Audio prod. Pepa vydal v loňském roce 2LP pod názvem „Jiná hudba“. Na deskách je osm divných kapel, a tak se témat kolem vydání, plánování, realizace atd. této nevšední nahrávky sešlo hodně. Navíc je Pepa komunikativní a tak se rozkecal až za roh a nakousl sem tam i zajímavá témata, o kterých jsem neměl tušení (zákon o zasílání kopií fyzických nosičů).
Zahraniční rozhovory reprezentují dva pašáci. Jedním z nich je Bob z Malaysie, se kterým se Šakal dokonce zná i osobně a druhým je Ital Michele. Oba rozhovory nejsou špatné, ale těm tuzemským koukají na záda. Další kapitolou jsou profily pro našince neznámých kapel, většinou z pro nás exotických destinací (Írán, Paraquay...), které Šakal objevil v zaprášených zákoutích internetu a natolik ho zaujaly, že se s námi o ně podělil. Mě tyhle profily třeba nebaví vůbec, stejně jako je tomu v Pařátu, ale to je pořád ta stejná písnička o tisíci chutí...
Na závěr je tady Sikiho report z pivní akce, kde se nepřekvapivě chlemtalo. Fakt by mě zajímalo, kolik toho Siki celkově za ten večer urazil. (úsměv) A i když mám pivo u zadní části těla, story je fajn napsaná a s chutí jsem si ji přečetl. Na závěr zinu je umístěný cestopis Línýho čuněte, přičemž tento bravurní nick patří ženě, takže odteď skloňuju slovo čuně v ženském rodu – ta čuně. Čuně se vypravila na pár dní, dokonce i přes Štědrý den, na výlet na Mallorcu. Popis tohoto kratšího tripu je takovou průměrnou cestovní vsuvkou, ale jako zpestření vždy cestopis ve fanzinu vítám a mám to rád.
Celkově se numero 36 Šakalovi povedlo. Jasně, jako vždy se něco posere, i tady se pár věcí minulo cílem, někdo si jako tradičně v pár případech zapláče nad úrovní českého jazyka, my méně gramotní to přežijeme, eventuálně si ani několika nešvarů nevšimneme a život jde dál.
Kontakt: rabies-noise@volny.cz
