POSTEA není žádné nové jméno, ale že by patřilo mezi nejskloňovanější, to se zrovna tvrdit dvakrát nedá. Východočeská parta realizovala loni svou druhou nahrávku, přičemž ta první, pojmenovaná „Demo“, vyšla už v roce 2014. Je tedy evidentní, že se tady nikam nespěchá. Otázkou je, tak jako u většiny kapel, do jaké míry za to můžou vnější okolnosti patřící k běžnému životu, nebo se jedná o záměr.
Potěšitelný fakt je ale ten, že POSTEA si s albem „Město“ evidentně pohrála. Můžou za to jak samotné skladby, tak i utěšený zvuk, kterým se kapela rozhodla prezentovat. Sound je udělaný poměrně šetrným způsobem, při poslechu nic neruší a přiznaná nevyumělkovanost, příslušnost ke stylu DIY a pocit, že kapelu posloucháte ve zkušebně, jejich výrazu sluší.
V pětici skladeb se ohýbá hardcore na všechny strany, ale jen s tímto termínem si nevystačíme, tohle je potřeba rozvést a upřesnit. V první řadě se na ploše „Města“ odehrává velké množství post hardcoreových, případně emo postupů, které jsou celkem s úspěchem prokládané crustovými a punkovými sypanicemi, přičemž i přes intenzitu provedení v oněch rychlejších pasážích zní „Město“ docela krotce, což není bráno jako výtka. Ne vždy je nutné, aby kytary řezaly jako pila. Díky předešlým slovům je jasné, že se songy většinou postupně rozvíjejí a nabízejí vždy několik zápletek, kdy z logiky věci vyplývá, že nabobtnává i stopáž a tak ani jediná skladba neklesne pod pět minut.
Mezi nejsilnější skladby patří hned úvodní „Řev němých“, která se pyšní refrénem, jenž má díky užitým slovům „opilí vlastní malostí...“ sílu na to zakořenit v mozkových závitech na dlouhou dobu. Celkově se tady ale najde dost vkusně poskládaných pasáží/momentů, stejně tak se ale občas objeví i ty méně zajímavé, jako je třeba úvod čtvrté „Popros Bestii“, kde kytary zavánějí až post rockovým patosem.
K už tak dost barevné paletě nálad, kterou disponuje hudební složka, se přidává i ta vokální. Samozřejmě se v tomto případě jedná hlavně o řev, natolik typický pro tento žánr, ale v případě této skupiny se mezi sebou střídají hlasy dva a to mužský a ženský, který obstarává basačka Věra, které jsou lépe rozumět slova, na nichž si kapela dala záležet a to, že je hlásá v češtině, je jen plus.
Samozřejmě se tu nabízí paralela se známějšími pojmy, které se v domácích UG vodách pohybují a tak jestli vám výše zmíněné připodobnění připomíná popis tvorby, jakou hraje třeba taková GATTACA, klidně z toho vycházejte. Díky nabytým zkušenostem jsou zmínění matadoři o něco přesvědčivější, nicméně snaha POSTEI je celkově sympatická.
Seznam skladeb:
- Řev Němých
- Proces
- Hodina Hyen
- Popros Bestii
- Síla Davu
Čas: 30:34
Sestava:
- Jonáš – bicí
- Petras – texty, grafiky
- Sáloš – kytara
- Věra – basa, vokál
- Zdenda – kytara, vokál
