Nová deska Issue VI vystřeluje mozky, nutí pohybovat ztuhlými údy a vůbec je hodně povedená, takže jsem čekal, jestli němčouři dokážou všechnu tu agresi a nasranost z desky přenést i na pódium. A taky že jo. Cirkulárkové kytary řezaly jeden riff za druhým, kopáky sbíjely o sto šet. Krásná masáž. Ve srovnání se Slayer, vychází Dew ? Scented vítězně a pomyslně si u mě vydobyli korunu pro nejlepší trash bandu víkendu. Na Hardbowlu se začala připravovat partička Fear My Thougts. Do jejich Death/ HC produkce se příjemně podupávalo.
Po chvíli na mainstage začali hrát kontroverzní Die Apokalyptichen Reiter, to jsem si nemohl nechat ujít. Tancovačková směsice všeho možného vyvolává mezi posluchači velké vášně. Někteří kapelu milují až za hrob, druzí na nich nit nenechají suchou. Mě je to upřímně jedno:-). Ale sledovat jejich show je celkem prdel ? a to doslova ? protože asi v půlce vylezl na pozvání zpěváka nějaký skopčák na pódium a začal všem ukazovat řiť. Někdo ho tam na oko mlátil důtkami, do všeho hrála píseň nevalné úrovně. Sranda:-) Ale na prostranství bylo plno, to musím uznat.
Následující Nuclear Assault byli nudní až hrůza. Takový heavy ? ani nám netleskejte? thrash, radši jdu okukovat stánky. Raging Speedhorn jsem z důvodu velkého hladu neviděl a docela mě to štve, jsem si nějak popletl hodiny nebo co:-).
Ale americké veterány hardcoreu kříženého s metalem Pro-Pain by si nechal ujít jenom blázen. Novinka Prophets Of Doom zabíjí, přináší naprosto aktuální hudbu a i kdyby měli Pro-Pain jenom tuhle desku, tak by to vystačilo na super koncert. Na začátku přišel nějaký typ se španělkou v ruce a zahrál asi španělskou lidovku. Kdo by čekal, že začne hrát Hates Marches On byl na omylu. Nevím sice čím se zahajovalo, na to jsem byl zase ve víru událostí:-), ale zazněly Neocon, Un ? American, Fuck ? it, moje favoritka Stand Tall, In For The Kill další klasiky, na které si, jak na sviňu, nemůžu teďka vzpomenout:-). Tihle hoši mě nikdy nezklamali a byli jednoznačným vrcholem celé neděle. Fucking Great!!
Nic na tom nezmohli ani Anthrax v původní sestavě. Všichni fandové furt mrčeli, že Belladonna nejlepší, desky (hudba možná s velkým otazníkem) byly nejlepší a podobné kydy. Ani hovno. Jsem se celkem těšil, aniž jsem tušil, že vymodlený Belladonna udělá z Anthraxu normální, tancovačkovou heavymetalovou kapelu. Skladby v jeho podání se s tím, co nazpíval bývalý frontman Bush na vzpomínkovém The Greater Of Two Evils nedají srovnat. To je snad jediný případ, kdy se mi nový (novější) zpěvák líbí více než původní. Set jsem dokoukal jen z povinnosti a byl jsem rád, že už je té trapnosti konec. Za celým reunionem pořádně smrdí prachy a já osobně na Anthrax už nepáchnu. Ale fans byli jiného názoru a Anthrax si u nich vyhráli velké ovace a triumf. Ach jo. Vzhledem k tomu, že Motorhead nedorazili, došlo i na přídavek. Jediným světlým momentem ve vystoupení Anthrax bylo zahrání úryvku panterovské New Level. Tím celý With Full Force téměř skončil a nás čekala jízda domů. Super víkend.
