Pražští heavy/thrasheři STRANGEFEELINGS se po delší době připomněli novinkovým materiálem „Drown“, na kterém se představují v trochu jiném hudebním rozpoložení než v minulosti (kdy hráli thrash/death metal), což je dáno i výměnou za mikrofonem, kde muže nahradila dáma, která si vzala slovo v následujícím rozhovoru.
Ahoj Alieno. Dokud se mi Petr neozval s nabídkou CD na recenzi, netušil jsem, že se kolem STRANGEFEELINGS něco děje. Sejde z očí, sejde z mysli… takže jsem ani nevěděl, že došlo ke změně v sestavě na nejviditelnějším a nejslyšitelnějším místě – za mikrofonem. Jak se to seběhlo, že jsi v kapele zakotvila?
Ahoj, ke změně došlo vlastně už dost dávno, v roce 2014. Kluci byli bez zpěváka a můj manžel je dobrý kamarád celé sestavy. Já doma kňučela, že nemám kde zpívat, a protože můj muž rád leccos organizuje, hned mě nabídl do SF. Myslím, že jsme si s klukama docela padli do oka, takže mě potěšilo, že to se mnou zkusili. I když bylo jasné, že s mým hlasem dojde k razantní změně. Předtím měli vždy zpěváka s growlem.
Než přejdeme ke kapelnímu dění, můžeš se krátce představit? Zpívala jsi dříve v nějaké skupině? Nebo jsi se na hudební scéně pohybovala v jiné roli? Jak ses vůbec dostala k metalu – a jaký metalový subžánr je ti nejbližší?
Muzika mi byla vždycky hodně blízká, takže v podstatě jsem v nějaké kapele byla od 17 let. Ale nikdy v žádné proslavené… :) Všechno ale byly rockové kapely. K tvrdší hudbě jsem se dostala pravidelnou docházkou a konzumací v kultovních Hells Bells. Pak jsem měla dost dlouho pauzu, protože jsem na plný úvazek pracovala v Německu, a s tím se zkoušení a koncertování těžko skloubí.
Osobně je mi asi nejbližší ten hevík, ale nebráním se třeba hardcoru nebo nu metalu. Momentálně jedu na DiISTURBED.
Na nové album si museli fanoušci STRANGEFEELINGS počkat dlouhých osm let. Když jsi v roce 2014 do kapely přišla, v jaké fázi byla příprava nových skladeb? A když začaly vznikat další, podílela jsi se na jejich vyznění, mluvila jsi do komponování, nebo jsi „jen“ psala texty? Jsou STRANGEFEELINGS zkušebnová kapela, nebo využíváte při přípravě materiálu moderní technologie, posíláte si nápady přes net?
Po mém příchodu jsme nejdřív pracovali na tom, abychom mohli vystupovat, takže se předělávaly staré věci do mnou zpívatelných podob. Jsme převážně dinosauři, takže moderních technologií nejvíc využívá kytarista Robert, též hlavní komponista, který posílá nápady. Hlavní tvůrčí proces ale spíš probíhá ve zkušebně. Jo, do skládání krafu, ale spíš jen lehce do aranží. Svoji linku si v zásadě dělá každý sám. A píšu teda ty texty, ve spolupráci s basákem Petrem.
Starší alba zněla tvrději, STRANGEFEELINGS se pohybovali na pomezí death a thrash metalu, teď bych řekl, že na „Drown“ jste se posunuli spíše k heavy metalu. Čím to?
Řekla bych, že to bude asi moje vina. :) Kapela mi skladatelsky vyšla vstříc, současná tvorba sedne víc k tomu, jak zpívám. Ale asi bychom se bránili vysloveně označení hevík, ten zpěv k tomu možná svádí, ale podhoubí je thrashové.
Patří STRANGEFEELINGS do nějaké scény? Pohled na plakáty z koncertů, které jste odehráli (když se ještě mohlo hrát…), nedávají zřejmou odpověď – jednou je to s heavymetalovou partou, jindy s death či black tvrďáky, pak s progresivisty či metalcoristy… Je výhoda, že můžete hrát s kýmkoliv z tvrdšího hudebního spektra, nebo naopak nevýhoda, že nejste pevně ukotveni v nějaké komunitě?
Úplně upřímně? My prostě rádi hrajem a těch příležitostí pro kapelu našeho formátu tolik není. Čili si rádi zahrajeme s kýmkoliv. Koneckonců otevírá to nové obzory. :) Většinou je to s kamarády, dokonce hrajeme s naší spřátelenou kapelou GOATBASTARDS, která hraje grind. A naše fanouškovská základna se díky kamarádství s nimi dost prolíná.
Kolik koncertů do roka považuješ za optimum? Kluci už nejsou úplní mlaďoši, asi mají kapelu spíš jako relax, než aby řešili nějaké ambice a hrnuli koncerty každý týden… Priority se časem mění, ale, pokud by nebyla pro kulturu debilní doba, měli byste s novým albem ambice se nějak aktivněji naživo prezentovat?
Je fakt, že momentálně je pro kulturu fakt hodně debilní a smutná doba.
Jak píšeš, už nejsme nejmladší, takže kapela je pro nás spíš koníček. Čili o nějaké agresivní propagaci nemůže být řeč, co kdybychom měli hrát víc než jednou za půl roku? :D Ale vážně, myslím, že koncert jednou za měsíc dva by byl ideální, aby člověk nevyšel ze cviku.
Můžeš v krátkosti uvést, o čem jsou texty na „Drown“? Vine se jimi nějaká nitka, jednotící myšlenka, nebo nemají souvislosti a každý je o něčem jiném?
Většina textů, až na jisté poetické úlety, pramení z takového kritického pohledu na současné světové dění, ať už se to týká politiky, kultury nebo ekologie. V zásadě takové – jde to tu všechno nějak do kopru. To bude asi takový leitmotiv.
Přemýšleli jste o změně jazyka textů? Ono se sice říká, že k metalové muzice nejlépe pasuje angličtina, ale řada tuzemských kapel česky zpívá, některé se k mateřskému jazyku přesunuly od angličtiny a většinou jim to nečekaně dobře sedlo, fanoušci taky změnu kvitovali s nadšením. Angličtinou se určitě připravujete o takové to okamžité sdělení, hlavně na koncertech… není to škoda?
Česky píšou talenti, kterých je minimum, nebo odvážlivci, a tam to ne vždycky dobře dopadá. Ta angličtina je benevolentnější, napíšeš kdejakou blbost a vyzní to dobře. Čeština tohle neodpustí. A já se nepovažuju za kdovíjakého textaře, abych se pouštěla do češtiny. Angličtinu miluju, studovala jsem chvíli v Americe, takže za mě bych u ní ráda zůstala.
Jak se vám nahrávalo v Hostivaři? Musím ocenit zvuk, líbí se mi, jak jsou všechny nástroje čitelné, jak krásně zní baskytara, která je rovnocenným partnerem kytar, jak mají bicí přirozený zvuk… žádná moderní ohlušující koule. Byl to záměr – odlišit se od dnešní hlasité a zahuštěné produkce?
Vzhledem k tomu, že pro mě to bylo vlastně první studiové nahrávání a ani kluci nenahrávají každý týden, nejsme úplní experti a v lecčems jsme si nechali poradit. Zdeněk Šikýř je profík na svém místě, takže za spoustu tipů vděčíme jemu. Ale představu jsme měli a myslím, že se to povedlo ke spokojenosti všech členů.
Kromě hudebního obsahu mě vždy u hudebních nosičů zajímá obal. Kdo je autorem grafiky digipacku a kdo fotografií? Nemyslím jen kapelní fotku, ale i ty, které dokreslují texty (pod každým textem je v bookletu nějaká fotka, většinou přírodní motivy, ale i nějaké znepokojující obrázky).
Autorem skupinové fotky a grafiky je fotograf Radek Adámek, fotografie jsou legálně stažené z obrazové knihovny, tak, aby odpovídaly náladě písniček.
Máte z přípravy obalu a focení nějaké zajímavé zážitky? Viděl jsem nějaké obrázky na FB, jak si dáváte přes obličeje igelit…
Focení byla zábava, fotili jsme v březnu ve vypuštěném bazénu pod Barrandovem. Byla celkem kosa, takže válet se po zemi v těch asi 8 stupních bylo zajímavý. Igelit přes xichty suploval led. Na zadní straně CD jsme všichni jakoby pod ledem - DROWNed...
CD jste si vydali sami. Shánět vydavatele jste nezkoušeli? Ono dnes samozřejmě není problém si vše obstarat sám, ale znamená to potom více práce s propagací, o kterou by se jinak postaral label. Opíráte se nějak cíleně do promotion – jaké volíte prostředky?
Vlastně jsme se ani nepokoušeli, nějak jsme si nemysleli, že by nám to někdo vydal. :) S propagací je to v současné době bída. Sice můžeme propagovat album, ale rádi bychom k tomu plánovali nějaké koncerty a to je teď prostě všechno v rukou koronaviru. Takže jsme CD rozeslali, tady i v zahraničí, a teď čekáme, jestli se někomu bude líbit a napíše nám nějakou pěknou recenzi (mrk mrk). To se pak bude propagovat zase o něco líp. :)
Jaké teď máte s kapelou plány? Bookujete koncerty, když se neví, co bude možné, nebo vyčkáváte, až se doba srovná? A kdybych se zeptal na koncertní sen (místo, akce, spoluúčinkující), jaká by byla odpověď? Díky za rozhovor.
Plány máme takové, že prostě doufáme, až se tenhle blázinec přežene a budeme moci zase aspoň občas hrát. Koncerty ale zatím nebookujeme. Rádi bychom každopádně, až pandemie dovolí, to naše děťátko pořádně pokřtili, protože kdo ví, jestli se nám podaří ještě něco vydat, než nám odejdou játra, záda nebo elán.
Koncertní sen? Ten by asi u nás byl hodně individuální, máme v kapele myslím dost odlišné preference. :)
Taky díky!
