Na otázky odpovídají Aleš (kytara), Marek (kytara, zpěv) a Zdeněk (zpěv).
Ahoj. Kde se vzali SOMNIATE? Kdo přišel s nápadem na založení kapely a jak krystalizovala sestava? Bylo jasno hned, nebo se muzikanti přidávali postupně? Případně – měli jste v hledáčku i další muzikanty? Případně – odmítl někdo účast?
Aleš: Zdravíme též! Před časem jsem měl období, kdy jsem cítil, že mě doom/black svazuje. Zkusil jsem stvořit pár skladeb, kde jsem se neomezoval ničím a nikým a nevědomky vytvořil základ pro naši debutovou desku. Markovi se ty nápady líbily, a jelikož je větší aktivista než já, přebral organizační činnosti a začali jsme se potkávat pravidelně a dál už tvořili společně. Původní plán mít tři kytaristy a atmosférické klávesové plochy vykrystalizoval samovolně – oba se totiž vyhodili sami. Ostatní oslovené jedince již sám znáš z aktuální sestavy. A nutno podotknout, že jsme si nemohli vybrat lépe.
Máte vskutku raketový start, ještě než jste vydali album a odehráli první koncert, bylo o vás hodně slyšet, po vydání CD/LP/MC pak dvojnásob. Dá se říci, že jste měli skvělé zvládnuté PR. Kdo se o ně staral? Času to muselo sebrat hodně...
Marek: Děkujeme. Za sebe si myslím, že sebelepší PR nepomůže, pokud materiál v základu neobstojí sám o sobě, ale svůj díl práce jsme si samozřejmě odvedli. Výkonná rozhodnutí řešíme povětšinou v triumvirátu s Alešem a Zdeňkem. Komunikace se subjekty mimo kapelu a na sociálních sítích probíhá nejčastěji přes mou osobu. Pokud jde o četnost recenzí, informací v zinech apod., to je především zásluha Lavadome Productions. V analogovém kontextu operuje kvalitně Cloven Hoof, který šíří slovo jeskynními technologiemi pro ještě hlubší UG suterén.
Hudba na „The Meyrinkian Slumber“ nezapře francouzskou blackmetalovou školu. V souvislosti se SOMNIATE padá celá řada jmen – AOSOTH, VI, TEMPLE OF BAAL, ANTAEUS… Které je pro vás (ne nutně z uvedených) z inspiračního hlediska tím nejdůležitějším?
Marek: Nevycházíme čistě jen z francouzské školy. Každopádně z výčtu výše je nejbližší paralela s VI a AOSOTH. ANTAEUS jsou pro mě „Blood Libels“, nejsem kovaným fanouškem. Pokud se ptáš na výhradně tamní zdroje, doplnil bych za sebe, dejme tomu, ještě pozdní tvorbu ARKHON INFAUSTUS. Úmyslně nezmíním ty-víš-jaké jméno z komentářů pod každým BM videem, kde kapela hobluje něco jiného než kvinty a kvarty.
Čím si vysvětlujete, že u nás žádná kapela na francouzský atak nezareagovala dříve?
Marek: Já bych si nedělal iluze, že tento subžánr v rámci subžánru je obecně tak populární, že se k němu v každé zemi musí nutně někdo vyjadřovat. Je to stejné jako s jakýmkoliv jiným stylem komplexnějšího extrémního metalu. Kromě zájmu tento styl vůbec za sebe tvořit je asi záhodno mít schopnosti to reálně pofackovat a trochu se ctí složit. V neposlední řadě mít k dispozici sestavu schopnou repertoár důstojně zahrát s lidskou tváří.
Nejen hudba, ale i zvuk evokuje Francii. Náběry proběhly v Česku u Honzy Kapáka v Hellsoundu, mix a mastering jste svěřili BST (THE ORDER OF APOLLYON, VI, ex-AOSOTH ad.). Šli jste za oběma studiovými techniky s jasnou zvukovou vizí, třeba i referenčními nahrávkami? Dopadl výsledek podle vašich představ?
Marek: Dopadl. Vize byla jasná. Kdo zná mixy od BST, ví, že zvuková povaha debutu byla definována samovolně již samou volbou Sébastiena a jeho produkční estetiky. S výsledkem jsme naprosto spokojeni. Žádné referenční nahrávky neproběhly. Za sebe nejsem přítelem tohoto stále rozšířenějšího jevu. Jedna věc je verbálně diskutovat plánovaný charakter desky a zvukové odstíny nástrojů, druhá věc je zaslat někomu mp3 a takhle to míchej. Ze stran kapely pro mě posílačka šablonek studiu odhaluje nedostatek invence autora a absenci důvěry ve člověka za pultem. Pokud si o ně řekne samo studio, dává tím nepřímo najevo, že „neumí“ či nechce promyslet věci po svém a musí opakovat už opakované, či si prostě neví s mixem rady.
Jak náročné je nechat si udělat finální sound u člověka typu BST, renomovaného muzikanta i zvukaře? Probíhalo s BST složité vyjednávání, nejen o financích, ale i o termínech, počtu pokusů atd.?
Marek: Se Sébastienem jsme byli v kontaktu již před tím, než jsme měli desku vůbec nahranou. Konkrétně skrze tehdy plánované live aktivity BRUTALLY DECEASED a THE ORDER OF APOLLYON. Bylo mu známo již před první zmínkou o SOMNIATE, co produkujeme v ostatních našich bandech – tedy to nebylo tak, že bychom ho kontaktovali od nuly jako naprosto neznámá entita a museli obšírně „vyjednávat“. Finanční a interní organizaci věcí bych sem s dovolením nepsal na sklo – každý svého štěstí strůjcem.
Texty jsou inspirovány románem Golem od Gustava Meyrinka. Knihu jsem nečetl, ale obsah jsem si samozřejmě na internetu dohledal, což může udělat každý, takže se nebudu ptát na děj, ale na to, proč jste si vybrali právě toto dílo a nakolik texty odpovídají příběhu?
Marek: Texty alba jsou tu přímým lyrickým odrazem, onde subjektivní interpretací Meyrinkova příběhu. Dějová linka je čtenáři knihy kontinuálně čitelná, bez znalosti románu to bude velmi abstraktní čtení. Nepřišlo mi nutné slabikovat každý detail děje, akcentovali jsme hudebně náladu nosných témat. Golem mě před mnoha lety oslovil jako jedna s nejzajímavějších knih, které jsem do té doby četl. S odstupem času jsem poté na GM psal diplomovou práci. Při hledání konceptu pro nově vzniknuvší band se ke mně téma oklikou po dalších několika letech vrátilo zpět. Příjemně mě překvapilo, kolik lidí se k Meyrinkovu dílu a odkazu skrze diskuze, recenze a komentáře k našemu debutu přihlásilo.
Zastavil bych se u zpěvu. Zdeňkův projev je poměrně atypický (v recenzi jsem si dovolil uvést, že „Zdeněk neskřehotá, nekrákorá ani neječí, ale zvláštním způsobem řve, snad jako kdyby měl angínu“) a asi nebude každému lézt do uší hned napoprvé. Považujete to za dobré poznávací znamení, něco, co vás odliší od jiných podobně znějících kapel?
Zdeněk: Nejprve musím podotknout, že jak během nahrávání, tak během vystoupení jsem nebyl nijak nemocen, ani jsem neléčil problémy s dýchacími cestami, takže tu angínu ti musím bohužel vyvrátit. Nicméně jinak v tom nevidím nějakou strašně atypickou věc.
Vzhledem k tomu, že vody DSBM jsou mi celkem blízké, s podobnými vokály se setkávám celkem často. Tyhle zpěvy posluchač dokáže potkat i mimo depresivní blacky. Fakt, že podobné vokály ovládám, byl také důvod přizvání do SOMNIATE, ale jelikož jsme si podobný hlas do tvorby nepředstavovali, museli jsme trochu experimentovat. No, a výsledek jednoho naštvaného podvečeru jsi už slyšel.
Jak jste spokojení s prvním odehraným koncertem na festivalu ETEF ve Volyni? Jak se samotným vystoupením z vlastního pohledu a jak s reakcemi fanoušků, prodejem hudebních nosičů, oblečení? Viděl jsem spoustu lidí v trikách s vaším logem, řada jich měla v ruce LP nebo CD…
Marek: Stran prodejnosti i ohlasů fanoušků velká spokojenost. Ačkoliv máme všichni něco odehráno, nebudeme zastírat, že první koncert jsme sami řešili se zdravým respektem. Jistý díl publika určitě překvapila absence komunikace mezi jevištěm a hledištěm. Nejeden našinec už akceptoval model „A japa se dneska máte?“, případně „Hej! Hej! Hej! K´mon, Volyně!“ jako standard. My nejsme povídavá kapela. Naše minus, ale budeme žít.
Zdeněk: Nějaká menší výtka o uzavřenosti na pódiu či absence komunikace s publikem se nám nejenom osobně dostala, na druhou stranu, jak už zmínil Marek, povídavá kapela asi nikdy dobrovolně nebudeme, a první koncert udělá své. Osobně jsem byl svědkem skvělých vystoupení, kde nepadlo ani slovo navíc, a byly to kolikrát ty nejlepší koncerty, co jsem kdy zažil. Věřím a vlastně i chci, abychom se dostali do stejné situace, a za správných podmínek to nevidím nereálně.
Vizuál triček, desek, cédéček, kazet a samolepek vypadá promyšleně, totéž se dá říci o logu. Kdo stojí za grafikou? Z kapely se v tomto směru nejčastěji zapojuje kdo?
Marek: Art direction diskutujeme nejčastěji v téže trojici, jaká byla zmíněna výše. Autorem loga / sigilu je talentovaný Raoul Mazzero alias View From The Coffin, kterého možno znát z prací pro mnoho elit žánru. Pracoval na základě našeho zevrubného zadání a dovedl v detailech do konce k naší plné spokojenosti. Grafiku pocházející od nás nejčastěji tvaruje Zdeněk, který je i autorem vizualizace klipu „Of Fragrance and Light“ a hlavních vizuálů na našich sociálních sítích. Layout a další grafické prvky bookletu alba jako takového mají na svědomí naši vydavatelé: CD a LP Honza Fastner / Lavadome Productions, layout MC pak Standa Vítek / Cloven Hoof.
Logo máte plus minus osově souměrné, jako sigil (což by snad měl být okultní znak) pak, předpokládám, označujete kombinaci loga a viselce, což je pro změnu symbol z tarotových karet. Mají pro vás tyhle záležitosti nějaký hlubší smysl?
Marek: Grafika má kromě estetické stránky samozřejmě reprezentovat a rozšířit nosný koncept alba. Pokud se ptáš, zda jsme hloubavé mystické duše s esoterickými zálibami, tak nikoliv. Jde o to, aby vizuál odpovídal náladě hudby a tématu. V okultní literatuře se nerochníme. Autor by měl ale mít vždy povědomí o symbolice, se kterou chce designově nakládat.
O vydání gramodesky a cédéčka se postaral label Lavadome, což značí mezinárodní distribuci a nemalé renomé značky. Bylo tohle vydavatelství od začátku ve hře jako jediné, nebo jste přemýšleli o vlastním nákladu, nebo zkoušeli hledat firmu i v zahraničí? Splňuje Lavadome vaše představy?
Marek: Když jsme si promysleli věci do důsledku s finálním materiálem v ruce, Lavadome Productions pro nás byla primární volba. Bylo od počátku jasné, že má největší smysl směřovat věci takto. U kazety jsme přes Cloven Hoof řešili distribuci i přes jedno prestižní zahraniční vydavatelství, ale zůstali jsme u původního záměru. S oběma vydavatelskými sekcemi je radost spolupracovat, level profesionality a schopností ční vysoce nad tuzemskými standardy.
Kromě obligátních desek a cédéček vyšla u Cloven Hoof kazeta. Což je dnes skoro snobárna. (úsměv) V čem vidíte kouzlo kazet? Máte je vůbec na čem přehrávat? A máte zkušenost s trvanlivostí zvuku?
Marek: Byl bys velice překvapen, že tento pravěký formát má prodejnost přinejmenším obdobnou jako vinylová edice. Cloven Hoof byl již za časů našich neveřejných aktivit seznámen s naší existencí i nahraným materiálem. Standa mi nabídnul emisi kazetové verze. Jeho práce se mi dlouhodobě líbila vizuálně i co do know-how. MC platforma nám přišla jako elegantní rozšíření daného konceptu, booklet jsme graficky pojali jako tribut stylu knihtisku z počátku minulého století.
Věděli jsme, že kazeta nezapadne – ale ohlas opravdu překvapil. Sám funkční přehrávač již nemám, kazetový mix jsem poslouchal z PC. Jen mi připadá zvláštní, že zrovna tvé generaci (ehm) musím vysvětlovat trvanlivost zvuku na MC – kazety jsem aktivně poslouchal naposled za mých náctiletých časů, ale neměl jsem u originálních nosičů nikdy problém s devalvací zvuku v toku času či podobně. Naopak ten formát považuji za blbuvzdorný v ohledu manipulace, kvality poslechu i výdrže, minimálně ve srovnání s choulostivostí LP.
Co koncertní destinace? Vyjeli byste rádi za hranice? Teď je sice nejistá doba, ale snad nebudou restrikce týkající se cestování a shromažďování trvat věčně. Dovedete si představit zahraniční turné, nebo takové ambice nemáte?
Marek: Nemáme problém vystoupit kdekoliv. Nijak nerozlišuji mezi českým a evropským písečkem, nepřijde mi jako světová událost odehrát koncert v zahraničí. Koncept turné v původním slova smyslu mi přijde v jistém aspektu jako překonaná věc. Hrát třeba deset akcí po sobě i ve všední dny má význam jen za podmínky smysluplného balíčku a relevantního zázemí. Pokud interpret není na scéně již řádně etablovaný, končí leckomu takový školní výlet punkovým road tripem placeným z vlastní kapsy. V tom nevidím smysl. Není už nám patnáct – kvalitu před kvantitou.
První album máte venku, co bude dál? Každý máte ještě další kapelu (nebo dvě), takže asi není času nazbyt, ale ohlasy na prvotinu jsou příznivé, takže stimul pro další tvorbu by tady byl…
Marek: Zahájili jsme předprodukci na další řadovou desku. Bude pokračovat koncertní činnost. Dále se nechte se překvapit.
