6. 5. 2017. To je datum, kdy odzpíval Růža svůj první koncert s LAHAR. Se složitou situací se vypořádal na výbornou a všechny pochybnosti, jestli důstojně nahradí předchozí hvězdné frontmany, byly smeteny ze stolu. Přes tři roky tenhle zajímavý kluk vyřvává u píseckých thrasherů, se kterými nedávno vydal vinyl „Hra stínů“. Logicky jsme se pobavili o nové desce, ale hlavně jsme probrali Růžovy další aktivity, jako je třeba jeho druhá kapela ENTRAPPED.
I když jsi nebyl žádný nováček a zkušenosti jsi měl, jaký byl pro tebe první koncert s LAHAR? Měl jsi v hlavě třeba to, že nastupuješ po Inym a zpíváš mj. Banánovy texty? První koncert byl docela ostře sledovaný a ne jen dle mého názoru se ti to povedlo.
Na první koncert s LAHAR nezapomenu do konce života. Takovou trému, jako právě tehdy, jsem snad nikdy neměl. Ono postavit se za mikrofon v kapele po Inym, Kloučovi nebo právě Banánovi bylo opravdu velký sousto, protože lidi od tebe očekávaj, že se těm třem minimálně vyrovnáš a nebudeš jim svým výkonem prznit zážitek. Měl jsem strach, abych to celý naživo udejchal (ty vole „Déšť“), aby mi nevypadl text (i když jsem si v tý době recitoval texty naprázdno v každý volný chvíli, stejně jsem měl na playlistu poznámky) a aby mi vydržel hlas. Naštěstí ze mě tohle všechno spadlo hned po prvních tónech, člověk na to prostě najednou nemá čas myslet. Lidi se začali hejbat, zpívat se mnou texty a já si to celý nakonec hrozně užil a neskutečně mě to bavilo. A baví mě to pořad stejně, možná ještě víc. Jo a moc ti děkuju za kladný hodnocení a utvrzení v tom, že to nebyla jen moje domněnka, že jsem to tehdá úplně neposral. Jinak Banána vnímám jako jednoho z nejlepších textařů na scéně a nemám problém se s jeho textama ztotožnit, takže mi nikdy nepřišlo nějak napatřičný je v LAHAR zpívat dál.
Zmiňuješ song „Déšť“ jako naživo obtížný. Cítil jsi v textech, že měli Iny a Banán rozdílný styl frázování atd.? A byly nějaké skladby, které kluci chtěli hrát, ale ty ses s nimi musel víc prát a naopak některá ti sedla v podstatě hned?
Ten rozdíl tam určitě je. Z Inyho frázování jsou ty GRIDE prostě cejtit. Ale nedá se říct, že by jedno bylo těžší nebo lehčí, lepší nebo horší. Jen je každý trochu jiný. O tom, co se bude zkoušet a hrát, se domlouváme společně, takže to, že by kluci něco chtěli hrát, postavili mě před hotovou věc a řekli „poper se s tim“, to se u nás neděje. Samozřejmě jsou songy, který chtěj víc péče a dřiny, než je můžeme předvést naživo, o to víc pak člověka těší, když to celý konečně zapadne do sebe a začne šlapat.
Máš pocit, že ses ty jako zpěvák někam posunul, když jsi přebíral řemeslo od takových zkušených borců? Mělo to na tebe vliv a cítíš se teď třeba víc vyzpívanější než v dobách před LAHAR?
Tak první koncert jsme nepřiklepli, dokud jsem nebyl připravenej a už to samo o sobě vyžadovalo se posunout. Na prvních zkouškách jsem zvládl udejchat sotva dva songy a musel jsem odpočívat a dojít si ven na kyslík. Artikulace taky nebyla nic moc a celkově to chtělo fůru práce, aby to zase znělo jako LAHAR. Naštěstí mi s tím kluci opravdu hodně pomohli. Takže posun mezi první zkouškou a současností na sobě cejtim velkej a to nejen co se týče práce s dechem nebo artikulací, ale i přístupu k tvorbě muziky a celkově ke zkouškám.
Jak se vlastně seběhlo tvoje angažmá u LAHAR? V době tvého nástupu k LAHAR mi přišla tvoje předchozí kapela KUZIMU MABAYA celkem rozjetá. Jak vlastně na éru KUZIMU MABAYA vzpomínáš?
Vlastně to celý upekly moje a Žroutovo přítelkyně, kdy mezi nima přišla řeč na to, že Iny po tříletým záskoku v LAHAR končí a hledaj někoho novýho a že ten někdo bych mohl bejt třeba já (s klukama jsem se v tý době znal spíš jen od vidění). Takže mi pár tejdnů na to volá Žrout, jestli bych to s nima nechtěl zkusit, domluvili jsme čtyři songy, co se mám naučit (byly to myslím: „Déšť“, „Mráz“, „Lebka a hnáty“ a „Stý ze sta“), za dva tejdny jsem přijel na zkoušku a od tý doby jezdím pravidelně. V KUZIMĚ jsme v době mýho nástupu do LAHAR zrovna řešili nějaký personální změny a byli jsme koncertně neaktivní a z toho už jsme se vlastně nevyhrabali, takže to bylo celý perfektně načasovaný. Éra KUZIMY byla skvělá, byl to pro mě takovej splněnej sen, co se týče žánru, kterej jsem chtěl tehdy hrát a nikdy by mě nenapadlo, že se přesunu od bicích ke zpěvu. Taky jsme měli mnohem víc času, takže jsme pod hlavičkou Terror Night (stejný lidi jako v KUZIMĚ) pořádali koncerty, provozovali takový malý distro a pomáhali kámošům s vydáváním desek. Jinak na popelu KUZIMU MABAYA vznikla nová kapela s názvem ENTRAPPED, se kterou jsme odehráli tři koncerty a opět se odebrali do očistce v podobě personálních změn. Momentálně to vypadá, že se sestava ustálila a těch pár lidí, co o naší existenci věděli, o nás snad zase brzo uslyší.
Tady jsi mi nahrál na další otázky, ale ještě než se vrhneme na to, co bylo, naťuknul bych novou desku/EP LAHAR. Byl jsi to ty, kdo si nejvíc oddychnul, že už je nový materiál tebou nazpívaný zvěčněn na drážkách vinylu? I když předchozí split s ČAD měl logiku v tom, že ho nazpíval Iny, přece jen to musel být zvláštní pocit být v už nějaký čas v kapele, která vydá desku a není nazpívaná tebou. Ač všichni víme proč tahle situace vznikla.
No, my jsme vlastně sami úplně nevěděli, co s nahrávkou podnikneme. Původní myšlenka byla taková, že si zkusíme něco nahrát a uvidíme, jak to bude dohromady fungovat a pak se rozhodneme jestli to vůbec vydat. Nakonec se nám výsledek víc než zamlouval a tak jsme to hodili na vinyl. Takže spíš než oddech to bylo nadšení, že máme s LAHAR venku desku. Je fakt, že vydání předchozí desky provázely nejrůznější porodní bolesti a trvalo to fakt dlouho, než byla konečně venku, takže vyšla v době, kdy už jsem v LAHAR nějakou dobu fungoval. Ta situace možná byla trochu zvláštní, ale zase to nebylo nic, z čeho bych měl neklidný spaní.
„KUZIMU MABAYA splněný sen, co se týká žánru, co jsem chtěl hrát.“ Tahle kapela byla tak půl na půl metal a punk. Ty jsi byl za mlada spíš metalák nebo jsi přišel k muzice z punkového prostředí? A KUZIMU MABAYA se spíš pohybovala na té HC/punk scéně?
Rozhodně z punkovýho, metal mě zamlada moc nebral. Začínal jsem jako malej skejťák na SUM 41, GREEN DAY nebo OFFSPRING (který teda pro „Americana“ cenim do dneška) a pozvolna se dostával k RANCID, DEAD KENNEDYS, DISCHARGE a tak pořád dál. Učarovala mi celá kultura a všechno, co k tomu patří a hrozně jsem zatoužil mít kapelu. To se mi splnilo cca v osmnácti, když jsem si koupil bicí a dali jsme dohromady hudební těleso s názvem NO CASH, což byl takovej klasickej rychle zahranej punk. Fungovali jsme asi něco málo přes rok a celý to skončilo, když se kytaristka rozešla se zpěvákem. V tu dobu jsem nejvíc poslouchal THE CASUALTIES, MONSTER SQUAD, CHEAP SEX atd. a s pár podobně nalazenejma lidma jsme dali dohromady MINERAL COLLAPS, který se vezli na vlně chaos punku. Během pár let jsme odehráli hromadu koncertů, nahráli jedno demo a rozpadli se. Můj hudební vkus už se zase posunul o kus dál ke crustu, d-beatu a metalu a tak jsem se vnutil jako zpěvák do KUZIMU MABAYA. Vzhledem k tomu, že všichni v KUZIMĚ jsme se pohybovali na HC/punk scéně, tak i naše koncerty se soustředily spíš tam. Navíc hudebně to byl přeci jen trochu víc punk. A i když už je dneska ten „můj punk“ úplně někde jinde než na začátku, pořád je to cesta, ke který mám blíž.
Co si dneska pod slovem punk představuješ?
Snažit se popsat punk obecně je vždycky trochu náběh na vidle, protože už ze svý podstaty to vlastně pro každýho z nás znamená něco jinýho. Každopádně pro mě do toho spadá spousta věcí. Ekologie, práva zvířat, antifašismus a celkový vymezení se proti jakýkoliv diskriminaci na základě rasy, národnosti, orientace nebo pohlaví, potkávaní kámošů na koncertech, ježdění s kapelama, to že kapely, ve kterejch hraju nebo koncerty, který jsem dělal nebo budu dělat nikdy nebyly a nebudou o profitu a spousta dalších věcí, který každej den žiju. Někdo by mohl namítnout, že to třeba spadá víc do HC nebo tak, ale ono je vlastně úplně jedno, jak tomu kdo chce říkat, spíš je to o tom, co to pro každýho jednoho z nás znamená. Já tomu od svejch čtrnácti říkám punk a měnit už to nebudu. (úsměv)
ENTRAPPED... co jsem měl možnost zaregistrovat, jsou old school death metal, proč zrovna tenhle žánr? Jedna kapela ti je málo? Jak jste se dali dohromady?
Tak nějak to samo vyplynulo v rámci hudebního posouvání kapely. Jak jsem psal nahoře, ENTRAPPED vznikli na popelu KUZIMU MABAYA (zůstali jsme 4 z 5) a to, co jsme zkoušeli jako poslední songy s KUZIMOU, byly vlastně první songy ENTRAPPED. Takže to je důsledek hudebního vývoje. Naštěstí patřím k těm šťastlivců, co maj plno volnýho času a muzika tvoří obrovskou a důležitou součást mýho života, takže dvě kapely jsou tak akorát. (úsměv)
Když tě začal bavit i metal, tak o jaký žánr/kapely se jednalo? Nabízí se právě thrash metal a death metal staršího střihu. Bylo tomu tak?
Bylo tomu přesně tak. (úsměv) Z thrash metalu to byly kapely jako SODOM, TOXIC HOLOCAUST nebo MUNICIPAL WASTE. U death metalu mám opravdu rád ten zahranej pěkně po staru: DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTON, ENTOMBED, ASPHYX atd. nebo i grindovější věci jako CARCASS, TERRORIZER a podobně. Moderní death metal a jeho odnože mě moc nebaví, všechny ty kapely mi zní stejně a i ty postupy jsou na mě takový „rozlítaný“. Obecně dávám přednost přímočařejší muzice.
Jak jsi vlastně těsně před tvým nástupem vnímal LAHAR? Na jihu zavedená a vysoce ceněná kapela na obou březích (metal i HC scéna). LAHAR jsou už poslední léta víceméně čistý thrash metal, ale ten HC spirit tam alespoň za mě jde cítit pořád, vnímáš to taky tak nějak podobně?
LAHAR pro mě byli dávno před mým nástupem jednou z nejoblíbenějších českejch kapel. Vždycky se mi líbilo právě to, že je to agresivní rychlej metal, kterej má co říct. Hudebně sice už je to opravdu dost thrash metal, ale pořád nám hodně záleží na tom, co chceme lidem předat. A je to vidět i na akcích, na který nás zvou, protože těch čistě metalovejch je opravdu jen zlomek.
Čím si to vysvětluješ, že nehrajete na čistě metalových akcích? Je to právě tím vaším punkovým přístupem a principy, navzdory tomu, že jako LAHAR jste už v podstatě metal?
Tak nějak to bude, přístupem a principama máme pořád blíž k HC/punk scéně a akce v tomhle duchu máme prostě rádi. Navíc v ní máme za ty léta spoustu kamarádů, co nás na svoje akce pravidelně zvou a vzhledem k tomu, že už toho nebookujem tolik jako před deseti lety, pokreje nám to velkou část programu.
S LAHAR už jste koncertně něco po ČR objeli, ale pořád tam chybí nějaká cizina. Je mi jasné, že dva starší členové LAHAR už asi nechtějí delší časový úsek courat po světě, ale co ty, nějaké turné bys rád podnikl? Byl jsi někdy s tvou předchozí kapelou na turné?
Vyjet na delší turné někam ven je asi obrovský přání každýho muzikanta. Mně se to zatím nepoštěstilo a s LAHAR už pravděpodobně ani nepoštěstí. Hlavní důvod je právě to, že pro některý z nás je prakticky nemožný na delší dobu opustit svoje životy a rodiny, ale tohle já samozřejmě chápu a určitě to nikomu nezazlívám. Nicméně s ENTRAPPED je pořád všechno před náma, tak uvidíme, co budoucnost přinese.
Aktuálně řady LAHAR opustil kytarista Kozel. Co se „pokazilo“? A budete po něm hledat náhradu, nebo se LAHAR vrátí k modelu, kdy šest strun drtil jenom Korek?
Pro Kozla bylo poslední dobou celkem složitý skloubit zkoušky a práci a bylo na něm vidět, že ho to hodně vyčerpává a že ho sere, že tomu nemůže dát tolik, kolik by chtěl. Tak se rozhodl to celý rozlousknout a věnovat se už jen KAOSQUAD. Já jeho volbu naprosto chápu a respektuju, někdy člověk prostě cejtí, že je čas se posunout někam dál. Samozřejmě mě to mrzí, protože Kozel je super kámoš a skvělej parťák do kapely, ale takovej je život. Náhradu zatím oficiálně nehledáme, momentálně budeme pokračovat ve čtyřech a necháváme tomu volnej průběh.
Žiješ v Českých Budějovicích, jsou tam kapely, které stále aktivně sleduješ a jak to ve městě skrz tvrdší muziku funguje? Je kde hrát a pro koho? Už se pohybuješ v hudbě dlouho, je to u vás lepší/horší než v minulosti?
Budějce byly vždycky trochu zvláštní. Navzdory tomu, že jsme krajský město, tu vždycky byla nouze o lidi. A to jak v návštěvnosti koncertů, tak jako spoluhráči do kapel. Ono ani těch aktivních kapel, co by se daly považovat za „budějcký“, tu není úplně moc. Z těch, co nějak aktivnějc sleduju, mě teď takhle z hlavy napadaj v podstatě jen BUT a DEZINFEKCE, a pak se tu rodí za mě hodně očekávanej projekt IDIOCRACY. S místama na hraní to tu zase tak špatný není. Z klasickejch hudebních klubů tu momentálně nejlíp hudebně šlape MC Fabrika, kde se pravidelně dějou skvělý akce. Legendární Velbloud v posledních letech čertužel trochu upadá a momentálně se jeho budoucnost jeví (s cedulí „k pronájmu“ na dveřích současných prostor) dost nejasně. Z těch undergroundovějších míst je tu skatespace Časoprostor, který má šílenou akustiku, ale úžasnou atmosféru a před nedávnem kluci z DEZINFEKCE obnovili tradiční akce Na Palubě, což je taková klasická nádražní pivnice. Situace se změnila asi hlavně v tom, že tu na scéně úplně chybí mladý lidi (tenkrát jsme ty mladý byli my). Všechny akce a kapely se pořád rodí okolo těch starejch známejch tváří, jako když jsem začínal. Takže je to u nás vlastně pořád stejný. (úsměv)
