Klíčová slova pro následující text: Německo, power metal, melodie, hlas, chytlavý, zvuková čistota, lyrický text, moderní pojetí.
Tak, kdo si dá dohromady těchto několik termínů, asi tuší, v jakých vodách kovové hudby se budeme pohybovat. Tato hudební metalová odnož má od poloviny 80. let minulého století své skalní přívržence i odpůrce, i když například u starých dobrých HELLOWEEN nebo RUNNING WILDE je vzájemná tolerance možná, u skupiny SONATA ARCTICA nebo AVANTASIA se jedná buď o „fuj“ a nebo „hurá“. Teď by se asi slušelo napsat, že můj osobní názor k této muzice je vesměs negativní. Nedokážu si představit, že bych vydržel s rozechvěním poslouchat hodinové opusy či eposy z převážně pozitivně laděného, průzračného světa fantazií s příměsí hlubokého duchovna. Toto pseudointelektuální ladění mě nikdy nebavilo při vnímání jakéhokoli druhu umění. Nicméně je tu přede mnou materiál, který, bez ohledu na své zaměření, zaslouží pár slov.
Čtveřice muzikantů, kteří tvoří INVOLUTION, se uskupila před čtyřmi lety v Bochumi a po vydání prvního dema v roce 2011 „Higher Reach“ vytvořili jedenáct skladeb, které se odhodlali vydat jako svůj první dlouhohrající počin. A právě zmíněné demo ukázalo určité kvality, zvláště v instrumentálním projevu. Nové CD „Evolution Of Thoughts“ jde dál. Hlavně bylo zapracováno na zvukové stránce, protože zvuk je dynamický, rozměrný, celé album lze poslouchat při jakékoli intenzitě hlasitosti. Kytarové melodické postupy, kterými se zde nešetří, jsou čitelné. Sólový kytarista a doprovodný zpěvák Marcel Levermann zvládá zahrát riffy i brilantní, technicky náročná sóla, druhá kytara Bastiana Wehowskyho solidně zdvojuje a doplňuje v rytmických pasážích. Pokud se tito dva pustí do rychlejších vyhrávek, máme co poslouchat. Basista Stefan Schrieck vytváří v jednotlivých skladbách právě ten hlubší rozměr. Zbývá se zmínit o hlavním vokalistovi a klávesistovi v jedné osobě Erdmannu Görgovi. Jeho hlas se pohybuje obvykle v nižších polohách, hodně pracuje s barvou a čistotou a snaží se vyexponovat emocionální účinek jednotlivých skladeb. A pokud si kapela najde časem bubeníka a bicí nebude muset programovat, bude hudba ještě působivější, protože absence živých bicích je znatelná. To je velké mínus, protože, ve fakt dobrém zvuku, zní úplně ploše a nerazantně. K obecné charakteristice alba zbývá dodat, že všechny skladby složil z velké části Marcel Levermann a o texty se podělil s Erdmannem Görgem. S tématikou mám tedy velký problém. Lyrické hledání cest, kdy duše balancují na ostří břitvy, ale poté náhle se svět stává měkkým a klidným a pak zase prach z mlhoviny nebo z větru nebo z hvězd se rozplyne zažehnutím pochodně od jiskry poznání a nasměruje k vývoji veškerých myšlenek. A stále dokola. No, posuďte sami, jaký tohle má dnes význam, ale budiž, je to power, tak jen žádné vybočení z žánru. Navíc dlužno dodat, že s tímto textovým obsahem výtvarně koresponduje i takové niterní, astrálně pojaté grafické zpracování obalu a vlastně celého bookletu, kde vesmír obklopuje, útočí, objímá a nakonec přijímá jen siluetu člověka, člověka ztraceného, ale člověka hodného osvobození.
Po kompoziční stránce je album sestaveno ve snaze určité vyrovnanosti. Většina skladeb se po povinném intru drží mírně rychlejšího středního tempa, které je přerušeno pátou písní „Rise“, osmou instrumentálkou a poslední „Up From The Dust“, jež předkládají vskutku popově citlivé pomalé postupy. Zejména ta závěrečná, uvedená tklivým klavírem a následným přidáváním nástrojů s výrazovou naléhavostí, je jak vystřižená pro komerční rádia. Ale podobně na mě působí většina předložené tvorby, hodně se tu zpívá, melodické sloky jsou protkány ještě melodičtějšími a mimořádně chytlavými refrény. Myslím si, že po skladatelské stránce musela dát deska obrovskou práci, žel ta zdánlivá propracovanost nakonec působí vlezle, tak nějak vyumělkovaně. Při několikátém poslechu mi například osmá věc „The Random Arrow“ přijde jak navoněný zavrženíhodný kýč, naprosto zbytečný. Ale tady se dostávám na pozici méně objektivního kritika, jenž dává průchod své subjektivní netoleranci.
Závěr bych chtěl napsat nějak pozitivněji. Kapele nelze upřít muzikantské dovednosti, obrovskou snahu chytit posluchače za srdce, povznést ho... No nechci se zase nějak rozněžňovat, ale mám pocit, že ti, co mají rádi takovouto melodickou tvorbu v moderním hávu oděnou, si k INVOLUTION cestu najdou a nakonec budou nadmíru spokojeni.
Seznam skladeb:
Čas: 46:48
Sestava:
http://www.metal-archives.com/bands/Involution/3540385011
https://www.facebook.com/Involutionmusic
http://involution-metal.de/
Tak, kdo si dá dohromady těchto několik termínů, asi tuší, v jakých vodách kovové hudby se budeme pohybovat. Tato hudební metalová odnož má od poloviny 80. let minulého století své skalní přívržence i odpůrce, i když například u starých dobrých HELLOWEEN nebo RUNNING WILDE je vzájemná tolerance možná, u skupiny SONATA ARCTICA nebo AVANTASIA se jedná buď o „fuj“ a nebo „hurá“. Teď by se asi slušelo napsat, že můj osobní názor k této muzice je vesměs negativní. Nedokážu si představit, že bych vydržel s rozechvěním poslouchat hodinové opusy či eposy z převážně pozitivně laděného, průzračného světa fantazií s příměsí hlubokého duchovna. Toto pseudointelektuální ladění mě nikdy nebavilo při vnímání jakéhokoli druhu umění. Nicméně je tu přede mnou materiál, který, bez ohledu na své zaměření, zaslouží pár slov.
Čtveřice muzikantů, kteří tvoří INVOLUTION, se uskupila před čtyřmi lety v Bochumi a po vydání prvního dema v roce 2011 „Higher Reach“ vytvořili jedenáct skladeb, které se odhodlali vydat jako svůj první dlouhohrající počin. A právě zmíněné demo ukázalo určité kvality, zvláště v instrumentálním projevu. Nové CD „Evolution Of Thoughts“ jde dál. Hlavně bylo zapracováno na zvukové stránce, protože zvuk je dynamický, rozměrný, celé album lze poslouchat při jakékoli intenzitě hlasitosti. Kytarové melodické postupy, kterými se zde nešetří, jsou čitelné. Sólový kytarista a doprovodný zpěvák Marcel Levermann zvládá zahrát riffy i brilantní, technicky náročná sóla, druhá kytara Bastiana Wehowskyho solidně zdvojuje a doplňuje v rytmických pasážích. Pokud se tito dva pustí do rychlejších vyhrávek, máme co poslouchat. Basista Stefan Schrieck vytváří v jednotlivých skladbách právě ten hlubší rozměr. Zbývá se zmínit o hlavním vokalistovi a klávesistovi v jedné osobě Erdmannu Görgovi. Jeho hlas se pohybuje obvykle v nižších polohách, hodně pracuje s barvou a čistotou a snaží se vyexponovat emocionální účinek jednotlivých skladeb. A pokud si kapela najde časem bubeníka a bicí nebude muset programovat, bude hudba ještě působivější, protože absence živých bicích je znatelná. To je velké mínus, protože, ve fakt dobrém zvuku, zní úplně ploše a nerazantně. K obecné charakteristice alba zbývá dodat, že všechny skladby složil z velké části Marcel Levermann a o texty se podělil s Erdmannem Görgem. S tématikou mám tedy velký problém. Lyrické hledání cest, kdy duše balancují na ostří břitvy, ale poté náhle se svět stává měkkým a klidným a pak zase prach z mlhoviny nebo z větru nebo z hvězd se rozplyne zažehnutím pochodně od jiskry poznání a nasměruje k vývoji veškerých myšlenek. A stále dokola. No, posuďte sami, jaký tohle má dnes význam, ale budiž, je to power, tak jen žádné vybočení z žánru. Navíc dlužno dodat, že s tímto textovým obsahem výtvarně koresponduje i takové niterní, astrálně pojaté grafické zpracování obalu a vlastně celého bookletu, kde vesmír obklopuje, útočí, objímá a nakonec přijímá jen siluetu člověka, člověka ztraceného, ale člověka hodného osvobození.
Po kompoziční stránce je album sestaveno ve snaze určité vyrovnanosti. Většina skladeb se po povinném intru drží mírně rychlejšího středního tempa, které je přerušeno pátou písní „Rise“, osmou instrumentálkou a poslední „Up From The Dust“, jež předkládají vskutku popově citlivé pomalé postupy. Zejména ta závěrečná, uvedená tklivým klavírem a následným přidáváním nástrojů s výrazovou naléhavostí, je jak vystřižená pro komerční rádia. Ale podobně na mě působí většina předložené tvorby, hodně se tu zpívá, melodické sloky jsou protkány ještě melodičtějšími a mimořádně chytlavými refrény. Myslím si, že po skladatelské stránce musela dát deska obrovskou práci, žel ta zdánlivá propracovanost nakonec působí vlezle, tak nějak vyumělkovaně. Při několikátém poslechu mi například osmá věc „The Random Arrow“ přijde jak navoněný zavrženíhodný kýč, naprosto zbytečný. Ale tady se dostávám na pozici méně objektivního kritika, jenž dává průchod své subjektivní netoleranci.
Závěr bych chtěl napsat nějak pozitivněji. Kapele nelze upřít muzikantské dovednosti, obrovskou snahu chytit posluchače za srdce, povznést ho... No nechci se zase nějak rozněžňovat, ale mám pocit, že ti, co mají rádi takovouto melodickou tvorbu v moderním hávu oděnou, si k INVOLUTION cestu najdou a nakonec budou nadmíru spokojeni.
Seznam skladeb:
- Evolution of Thoughts
- Destiny
- Inner Denial
- A Search
- Rise
- A Kind of Satellite
- My Own Mind
- The Random Arrow
- A Torch in the Dark
- Another Torch
- Up from the Dust
Čas: 46:48
Sestava:
- Erdmann Görg – zpěv, klávesy
- Marcel Levermann – kytara, zpěv, party pro bicí
- Bastian Wehowsky – kytara
- Stefan Schrieck – basová kytara
http://www.metal-archives.com/bands/Involution/3540385011
https://www.facebook.com/Involutionmusic
http://involution-metal.de/
