Na melodce pokračovalo již deváté vydání brněnského festivalu v organizačních rukou Marka 'Viper' Odehnala. Defacing Fest ale provázely problémy s termíny. Je již zvykem, že se na Defacing Festu objeví nějaký ten zahraniční host. Pro deváté pokračování to měli být Francouzi SMASH HIT COMBO. Těm česká zastávka vycházela na 20. října. V tento den se ale v Praze konal kultovní festival Impericon Never Say Die a návštěvnost by tak byla silně ohrožena. Proto se strany nedohodly a nakonec se Defacing Festival odehrál 17. října pouze v ryze českém zastoupení. Postupně vystoupili DESCENT OF THE SCARLET SKIES, MODERN DAY BABYLON, SUFFOCATE WITH YOUR FAME, CORPOSANT a TORTHARRY.
Domácí DESCENT OF THE SCARLET SKIES (DOTSS) měli začít v 18:30, protože se ale klub plnil pomalu a ještě v sedm hodin téměř zel prázdnotou, program byl posunutý. Vypadalo to na slušný účastnický průšvih. Přesto ale DOTSS měli pro koho hrát. Ze zpěváka Jakuba Kristena (DOTSS, Astronaut On A Cloud) se pomalu stává brněnská ikona, a to nejen kvůli charakteristické a extravagantní image. Hlavně díky kvalitě jeho zpěvu. Ať už se jedná o působivé scremo něco přeslazené čisté zpěvy. Ale i hluboké growly při coveru 'Unrest' od Parkway Drive, přestože je Kuba spíše screamer. Namátkou 'Charred Confidence' nebo 'Run Like A Man'. Pro několik málo posluchačů DOTSS předvedli živou show plné energie, nenucených a nezbytných corových gest a pohybů. Z časových důvodů museli svůj set výrazně zkrátit, aby ostatní kapely hrály co nejblíže k řádným časovým termínům.
Míru brutality měl ještě umocnit hned druhý koncert večera. Pódia se zmocnili deathcoroví SUFFOCATE WITH YOUR FAME z Prahy. Mladá kapela si za svou krátkou dobu působení vybudovala výsadní postavení na poli českého deathcoru. Jejím úkolem bylo o své pozici přesvědčit i fanoušky v Brně. Nerad přirovnávám české kapely k těm zahraničním, ale myslím že když v souvislosti ze SWYF zmíním kapelu Emmure, nemusím už dále nic psát. Suffocati staví na brutálních deathcorových riffech které se houpou v nekonečně změti breakdownů s odzbrojujícím murmurem. Nechybí ani melodická sóla, která nám dávají trochu odpočinout od té deathcorové masy, které jsme vystaveni. SWYF přilákali naprostou většinu publika a v sále se to hemžilo krabiy jako na kalifornské pláži. Hluboké tóny dávaly mnoho příležitostí předvést své potenciální taneční umění. Kapela za svoji dvouletou kariéru vystupovala už před mnoha známými zahraničními interprety a doufám, že se jim bude dařit ještě dlouhá léta a snad vyrazí za hranice i oni. SWYF předvedli několik nových skladeb, které byly v týdnu vydány na jejich debutním CD.
Další na řadu přišli MODERN DAY BABYLON z Teplic. Těm jsem ale mnoho pozornosti nevěnoval. Projekt se honosí přízviskem první český djent. Djent se stává poměrně sledovaným žánrem, přesto si myslím že pro většinu posluchačů tato nálepka moc zajímavá není. Pro technické typy, kteří si libují v sólových orgiích a herním umu to ale může být atraktivní. Zejména když se mohli kochat hrou na osmistrunnou kytaru a pětistrunnou basu, na kterou pan Tomáš Ráclavský a Marris hrají vskutku bravurně. Instrumentální hostinu přítomní kvitovali s potěšením, mě tam ale chyběl důležitý hlasový faktor. Kdo tedy čekal nářez v podobě SWYF, nejspíš jako já skončil někde na druhé straně klubu u baru.
Nadešel čas pro hlavní lákadlo večera. Brněnští oslavenci CORPOSANT se chystali pokřtít svoje nové EP My Hard Reborn. Populární brněnská pětice vtrhla na pódium jako doma do obýváku, a to za nadšených ovací plné Melodky. Corposant nám ukázali, že prvotřídní metalcore se dá dělat i u nás. V kotli od prvních tónů vřelo zuřivé pogo a zpěvák Kuba se vyloženě vyžíval v navštěvování kamarádů a známých v davu. A to nejen po svých, ale několikrát se nechal unášet jen na rukou fanoušků a užíval si to plnými doušky. Možná ale chtěl aby jsme ho odnesli až k baru. Kromě toho zvládal precizně odzpívat všechny své řvavé části. O čisté vokály se bravurně stará kytarista Roman. Kapela na Melodce pokřtila svoje nové EP nazvané My Hard Reborn, které vznikalo v jihomoravském studiu ŠOPA. Po vyřknutí pár přejícných slov adresovaných novince, bylo EP polito podřadným krabičákem vína a kapela nám pustila video z nahrávání. Spíše než záběry z nahrávání samotného jsme byli svědky různých blbin a hovadinek, které kluci ve studiu prováděli. Navíc přes bicí toho nebylo moc vidět. Buď jak buď, My Hard Reborn bude jistě patřit k velice dobře ohodnoceným nosičům, a nás písně z něj teprve čekaly. Zazněly úvodní melodická 'My Hard Reborn', rozporuplná 'Payments of Life', 'Woke Up' a matematická '54453526134'. My Hard Reborn je zářným příkladem skvělé práce a ještě lepší hudby, která vzniká v moravské metropoli.
Po této parádě mnozí zvedli kotvu a vyrazili ku svým domovům. Čas neúprosně běžel, ale nás čekal ještě jeden koncert, a to taky nebyla hudba pro slečinky. Deathmetaloví TORTHARRY poměrně vybočovali z řady ostatních kapel. Po moderních metalcorových koncertech přišel na řadu otec všech těchto žánrů. Kapela Tortharry patří k legendám českého undergroundu, a to už dlouhých 18 let. Českou republiku a svoji tvorbu reprezentovali již v mnoha zemích Evropy, vycestovali dokonce i za oceán a jako support vystoupili před několika celosvětově známými kapelami. Přivítali jsme je i na Melodce, kterou svým řízným a nekompromisním death metalem hudebně srovnali se zemí. Připomněli mi koncert Dying Fetus, vystoupení totiž mělo prakticky stejné prvky. Žádná živá show, nic divokého, muzikanti sotva přenesli váhu z jedné nohy na druhou. Jen se zadumanými výrazy sledovali své nástroje a dávali si záležet na preciznosti a kvalitě odehraných partů. Pro mladé publikum, které se již dávno přeučilo na novější styly, to moc atraktivní nebylo. Užili si spíše old-school metaloví fanoušci a příznivci tvrdého, přímočarého masakru.
Další veselka pod nálepkou Defacing Fest byla za námi. Jízlivý člověk by vytknul absenci zahraniční kapely, já si ale myslím že kvalitní výběr těch českých kapel zachránil dobré jméno festivalu. Není to jen o tom, že kapela nemluví česky a proto je něco víc. Viděli jsme další skvělá vystoupení, návštěvnost byla troufám si tvrdit nad očekávání a nezbývá, než se těšit na jubilejní, desáté vydání.
