SOLISIA - Ordinary Fate

Progresivně laděné kombo Solisia zkouší kráčet ve stopách power/speedových Nightwish, k čemuž si přibírá klávesové motivy Dream Theater a prog ženský zpěv Marileny Stigliano. Jejich hudba je uhnětena z šedivých esencí, které dohromady mají vytvořit nádherně barevnou mozaiku, ve níž se světlo bude lámat jako v dobře broušeném démantu. Odstartovavše v roce 2006 se kapelka z  italského Lazia brodí v symfonickém balastu s výraznou basou Andrey Arcangeliho (prog banda DMG), aby posluchače... naprosto ničím nezaujala.

Vezměte si třeba takovou „Lightning Of Reality“. První polovina typický female fronted prog power/speed metal, jenž se v polovině změní v jízdu ve stylu Octavaria DT či těch horších kousků Stratovarius.

Uf, vypadá to, že se kapely do toho crossoveru opravdu pouštějí a doufám, že jich většina nebude selhávat takovým způsobem, jako právě Solisia.

Sbory, které jsou očividně klávesové, ve spojitosti s naprosto uniformním vokálem hlavní pěnice nevytváří barevné kompozice, ale šedivou nudu, ze které máte jedinou šanci uniknout – totiž stisknete tlačítko stop.  Rád bych čtenáři popsal kytarové riffy, ale skutečně nemám co popisovat. Naprosto klasické šablonky stylu, ve kterých chybí cokoliv – vášeň, cit ba i snaha zaujmout. Jako by snad kapela tak nějak nesměle přešlapovala a doufala, že jí něco napadne za pochodu. Sem tam se to sice stane, ale zcela výjimečně, páni muzikanti.

Kapele ujel vlak. Zatímco před šesti až sedmi lety by tohle byla šleha hodna častého poslechu, dnes je to jen na lehký povzdech a rychlý odchod do šaten. Existují stohy lepších symfo power metalů se ženami za mikrofonem, na to vemte jed. 40%