Člověk chodí v podstatě jen na UG akce, ale až při příjezdu do lokality tohohle koncertu jsem si naplno uvědomil, že dnešní večer zaslouží po právu nálepku – pravá podzemní akce. Koncert na vesnici a v hospodě, co může být víc? V Přeborově jsem byl poprvé v životě a jak to tak vypadá, asi ne naposled. Tahle víska kousek od Milevska, což tedy taky není žádná metropole, žije díky akčním lidem, kteří udržují (pokud to dobře chápu) v chodu pár kapel a dělají koncerty. Jeden z nich proběhl v sobotu a jelikož sliboval zajímavou sestavu, bylo na čase zavítat do míst, do kterých se běžně nedostanu. (Coornelus)
O tom, že kolem Milevska to v rytmu hardcore/punku funguje, jsme si častokrát přečetli, ale na vlastní kůži jsme zatím tu čest neměli. Když jsem se vrátil do vzdálené minulosti a ve vzpomínkách lovil, kdy jsem byl v Milevsku (nebo někde v okolí) na nějakém koncertu, napadl mě dávný výlet s AVENGEREM do milevského kulturáku, kde tehdy zahráli třeba TROLLECH, ASGARD nebo YBCA. Psal se rok 2004. O patnáct let později jsme se vydali do neznáma, protože o existenci Přeborova jsme dosud neměli potuchy. Hlavním důvodem výletu pro Dé a Pé byli MÖRKHIMMEL, já měl spadeno na všechny tři kapely, protože SCALP mě zaujali na splitku s VICTIMS OF HATE a DIS-K47, kteří nahradili původně avizované SLAVERY, mi přišli zajímaví, i když jsem je ve Strakonicích za garážemi viděl v ne úplně top formě. (úsměv) (Johan)
Top formu si ale udržuje přeborovská hospoda. Připadal jsem si jako ve filmech ze šedesátých let – u stolu štamgasti v montérkách, po zdech artefakty z roku cvaj (staré lyže, hokejky, zemědělské náčiní) a na baru veselý hostinský, který v pozdějších hodinách rozléval panáky a nechtěl, aby je konzumenti platili. O tom, že nealko pivo k dostání není, protože ho ještě nikdy nikdo nechtěl, netřeba polemizovat, tady se čas zastavil v dobách, kdy jediné nealko pivo neslo název pito. (úsměv) (Johan)
Najít Přeborov nebyl problém, hospodu také ne a v ní kamarády už vůbec ne. Hospoda je to totiž relativně malá, přesto pojmula v pohodě něco kolem padesáti lidí a nakonec tři kapely, jelikož jedna z avizovaných se nedostavila. O hodinu posunutý začátek vlastně nevadil, protože bylo nutné probrat životně důležité záležitosti, ale když na to v devět vlítli SCALP, bylo už tzv. na čase. Tahle liberecká parta hraje už dost let, ale povědomí o ní mám relativně chvíli díky dva roky starému split vinylu s V.O.H., na který, díky jeho luxusnímu a vtipnému zpracování, nikdy nezapomenu. Tahle na první pohled sehraná parta dělající hluk v rytmech hardcore/punku klepala necelou půlhodinu a čas strávený společně měl smysl. Řízné, ale ve své podstatě i chytlavé skladby nenudily a když se k tomu přidal akční frontman, který si párkrát vyskočil na stůl a mezi songy měl proslovy, které naštěstí nezaváněly trapností, naše první koncertní setkání hodnotím jako povedené. (Coornelus)
Sympatie k svéráznému prostoru ještě narostly, když začala hrát první kapela, která měla překvapivě kvalitní zvuk. Na to, že se hrálo přímo v lokále a mixpult připomínal dílko nějakého kutila... klobouk dolů. SCALP během třiceti minut přehráli nejen písně ze zmíněného splitka, ale představili i nějaké nové skladby, mezi nimž zpěvák promlouval na aktuální témata a nabádal lidi k zamyšlení či aktivismu. Většinou tyhle pravdy moc nemusím, ale Martin je podával rozumně a koncert tím nenarušoval. Kapela se předvedla ve velmi dobré formě, všechno do sebe zapadalo a melodické hácéčko sem tam zpestřovaly thrashové momenty. Frontman se nezastavil, kromě pobíhání po sále poskakoval i po stolech a jak muzikanti, tak fanoušci si myslím koncert hezky (spolu)užili. (Johan)
Druzí MÖRKHIMMEL opanovali lokál nepoměrně temnější muzikou, v které taky nebyla nouze o rychlé rytmy. Ty byly cítit zparchantělým metalem, který tato kapela tak umně promíchává se svými punkovými kořeny, takže pojmenovat jejich styl je na vylámání zubů. Silná úvodní dvojice skladeb – „Mlýn už zase mele“ a „Z cizího krev poteče“ – rozvášnila pár hrozičů v prvních řadách, což zřejmě vyprovokovalo zpěváka, který si vyhlédl jednoho nenápadného, seriózně vypadajícího chlápka a rozhodl se na něm páchat násilí – a nechybělo moc a uškrtil ho šňůrou od mikrofonu. Své zvláštní chování dokumentoval zpěvák i svými pohyby a obličejovými výrazy, které měly do běžného standardu daleko. Nicméně kapela za sebou zanechala dobrý dojem, který podpořil skvělý zvuk, což platilo pro všechny tři party. Takže když si odmyslíme šíleného zpěváka, zamrzelo, že MÖRKHIMMEL zahráli pouhých šest skladeb, což bylo prostě málo. I když jak pro koho… (Coornelus)
MÖRKHIMMEL jsme nepotkali celkem dlouho, nicméně nic nového se v mezidobí nesemlelo, sestava drží a na programu jsou pořád skladby z „Ostří...“ a „Zloskřivce“, která mám zaryté pod kůží a které mě bezezbytku baví. Možná trochu zamrzelo, že došlo jen na šest songů, na druhou stranu radši krátký a intenzivní set než hodinové trápení. Nejvíc si asi užil milý Coornelus, kterého si Slávek vybral... (smích) Napřed jej s výrazem šílence (ten měl ale skoro pořád) chytil pod krkem a smýkal jím po lokále, podruhé mu omotal šňůru od mikrofonu kolem krku a málem jej oběsil. (úsměv) Někteří jedinci moc nechápali, co to ten vyšinutý vlasatec vyvádí, já se radši uklidil bokem a vychutnal si nejen Švédskem čpící old school death rachot, ale i nekonvenční melodie a blackcrustové výjezdy. (Johan)
Dobrý dojem z celého večera pak završili DIS-K47 z dalekého Znojma. Člověka i napadne, jestli jim za to stojí harcovat se po nocích přes půl republiky, aby odehráli dvacetiminutové vystoupení, ale nejspíš jo, jinak by to nedělali... my taky furt někam jezdíme a nepřijde nám to zvláštní. DIS-K47 odehráli dobrý koncert, drobná zpěvačka se nezastavila a na chvíli i ocitla nad hlavami rozjařeného publika, které na jihomoravské vyslance rozjelo pěknou rotyku. Za zmínku určitě stojí fakt, že se s frontwomankou dělil o vokály bubeník, který navíc předváděl za bicími zajímavé kejkle, sem tam pomohl i jeden z kytaristů a po vokální stránce tak bylo vystoupení pestřejší než po té hudební. (Johan)
Poslední vzali za kliku znojemští DIS-K47. Zřejmě to bude jejich lokalitou, nebo chodím spíš na jiné akce, ale neměl jsem s touhle partou doposud naživo čest, i když nějaké povědomí o nich mám. DIS-K47 a jejich d-beat/punk/crust slíznul smetanu za předchozí kapely. Netuším, do jaké míry je tahle kapela v Přeborově populární, a nebo samotný styl, ale spíš bych to přikládal většímu množství lihu v žilách zúčastněných, protože kotel začal řádně vřít. Chvíli nato se ve vzduchu objevila zpěvačka téhle moravské úderky a zkrátka bylo punkově veselo. Kapela postupně rozehřívala publikum epičtější formou, aby se chvíli potom rozhodla rozcupovat tanečníky a posluchače punkovou mlátičkou, což se jí povedlo. Pravda, když nemáte naposloucháno, po deseti minutách se vám repertoár slévá v jedno, ale naštěstí DIS-K47 patří do kategorie kapel, které mají rozum a netráví na pódiu víc času, než je nutné. (Coornelus)
Čtvrtá kapela odpadla, takže se končilo v půl dvanácté, tudíž i v tomhle směru ideál. Akce dopadla nad očekávání, všechny kapely mě těch plus minus třicet minut bavily, zvuk byl celý večer nad očekávání kvalitní a tak nám Přeborov utkví v paměti. A když se nic nesemele, v sobotu tam vyrazíme zas – LAHAR, DROM a DECULTIVATE jsou dobrými taháky. (Johan)
