MÖRKHIMMEL – Ostří černé kosy zní

Tuzemští MÖRKHIMMEL před dvěma léty na plné čáře zabodovali se svojí výtečnou deskou „Zloskřivec“. Sklidili za ni uznání, jak v punk/HC kruzích, ze kterých všichni členové kapely vzešli, tak i u lidí hovících převážně metalové odnoži. Jejich povedený mix crustu, death metalu s přesahem až k black metalu z nich udělal zajímavou a poměrně originálně znějící kapelu, minimálně co se našeho teritoria týká.

Očekávání věcí dalších byla tím pádem veliká a bylo jistě výzvou pro kapelu samotnou na to dobré z minula navázat. A ke skladbám bylo skutečně přistoupeno ze vší skladatelskou vážností, alespoň to tak působí, protože nové album je kompozičně silně propracované, což může mít za následek fakt, že neleze do hlavy na první signální a je potřeba se jeho skořápkou prokousat.

I kdyby ani jediná nota na opět originálně pojmenovaném albu „Ostří černé kosy zní“ nestála za nic, musí každý majitel vinylové verze zaplesat. Titulní obraz z dílny basáka Andyho kandiduje na jeden z obalů roku. Zobák v podobě kosy působí už sám o sobě zdařile, další rozměr potom dostává, když se rozloží oba panely; zaplať za ty dary, že se udělal gatefold. Jestliže byli MÖRKHIMMEL chváleni za front cover u „Zloskřivce“ a za jeho originální pojmenování, novinka v tomto směru kvalitativně navazuje, a to jak v provedení, tak i v názvu. Potud je vše na 100 %. Plný počet lze potom s klidným srdcem udělit i zvukové podobě, která byla opět svěřena do rukou Kapákových a jeho studia Hellsound.

Zvuk je jiný. Je chrastivější, ale přitom pěkně srozumitelný, zdráhám se říct čistě death metalový, i když tohle bude to první, co člověka napadne. Myšlenky na Švédsko v hlavě naskočí v podstatě hned, ale tak jednoznačné to zase není. Další BRUTALLY DECEASED nebo MARCH OF THE HORDES neočekávejte. Podprahově lze vycítit i stopy HC/punk zvuku, což má u MÖRKHIMMEL vzhledem k jejich minulosti svoji logiku. Příznivci hoblovaček určitě zaplesají u skladeb jako jsou „Z cizího krev poteče“, jejíž úvodní kytarový riff je až nakažlivě hitový, ale nebyli by to MÖRKHIMMEL, aby se uspokojili jenom s jedním omílaným riffem, skladba se ve druhé polovině zlomí do středního tempa a dá kytarovou prací vzpomenout na THEMU ELEVEN, kde 50 % nynějších MÖRKHIMMEL působilo. Davidova kytara, v tomto případě kytary, jsou efektivně vystaveny a vzájemně se dobře doplňují a dodávají tak nový rozměr, který se v živém provedení prostě nemůže dostavit. Rychlejší skladby jako „Na věky věků“ – zřejmě největší punk na desce – a „Zima“, střídají propracovanější věci se středním tempem. Jako jednu z nejlepších lze označit tu, která uzavírá první stranu – „Nepřítomný nepřítel“. I přes rychlejší, téměř black metalovou pasáž, se zlomí do vygradovaného konce, který lze nazvat bez přehánění jako epic, tady už chybí jen orchestr (úsměv). Ten závěr je mocný. Poslední tečku obstarává věc „Uprostřed prázdnoty“, která se od zbylých vymyká svým pomalejším tempem a až doomovou náladou, jejíž hudební doprovod vhodně doplňuje text: „zoufalý čin, zoufalého člověka“.

Co by byli MÖRKHIMMEL bez svého charakteristického vokálu – mám ho rád. Slávek neustále chrlí ze svých úst zmar a špatnou náladu, ale i přes ten jed mu jde až nečekaně dobře rozumět. I když je evidentní, že napasovat jeho myšlenky na hudební podklad musela být někdy velká dřina, výsledek je ale uspokojivý, takže není nač si stěžovat. Tématika plná nihilsmu, krásných slovních hříček na téma hnusné a nepříjemné věci, se daří vrchnímu textaři náramně. Název „Z cizího krev poteče“ je dost výmluvný. Jako velké plus lze vnímat, že je deska kompletně otextovaná v češtině.

MÖRKHIMMEL nahráli silnou desku, která navazuje na to dobré, co se minule tolik vydařilo. Naštěstí se zase posunuli o kus dál a za použití jiných zbraní rozehráli hru o osmi skladbách s rozumnou délkou, a výsledek, i přes svojí tvrdší skořápku, stojí ve finále za to.

Seznam skladeb: