Letos jako loni, podruhé vyrážíme na Brutal v úterý dopoledne. S Michalem se tradičně potkáváme v Dobříši a přes bez problémů průjezdnou Prahu i dálnici na Hradec míříme do pekla. Venku je výheň, teploměr ukazuje 32,5 °C a tak jsme po příjezdu do Jaroměře na chvíli zalehli.
V půl páté měla začít hrát první kapela, ale zatímco loni bylo úterní dění lokalizováno mimo festivalový areál do dvora vedle příjezdové cesty a jako stage sloužil starý autobus (něco do sebe to mělo…), letos už se hrálo na pravém hlavním pódiu, podobně jako před třemi čtyřmi lety ve středu. Letos už je středa plnohodnotný den a úterní warm up startoval dříve než loni, navíc s headlinerem, který by jinak hrál v hlavním čase.
A ukázalo se, že lidi na (nejen) SUICIDAL TENDENCIES slyší. Na první pohled to sice při našem příjezdu nevypadalo nijak žhavě, městem zatím korzovaly jen malé skupinky černooděnců, ale když jsme v půl páté vyrazili k areálu, bylo jasné, že bude lidí mnohem víc než loni. Až jsem trochu dostal strach, aby při odbavení nebyly prostoje a fronty se netáhly až do města. Ale no problem, když jsem k odbavení dorazil, byl jsem rovnou na řadě. Pořadatelé to měli zvládnuté na jedničku (v 16.45, jak to bylo později, netuším) a během pár vteřin jsem byl uvnitř.
Na pódiu už skotačili BEAST WITHIN THE SOUND, tuzemští metalcoristé, s nimiž jsem ještě neměl tu čest. Kapela mě nebavila ani při domácí přípravě, ale když už hrála a nebylo kam spěchat, její set jsem dokoukal. A přišlo mi to takové hnané silou, muzikanti hrnuli vcelku monotónní metalcore ve středních tempech, naštěstí aspoň zpěvák jen křičel a nepouštěl se do čistých vokálů. Až poslední song mi přišel zajímavější, vedle onoho tlačení na pilu se objevily pasáže jak vytržené z thrashové učebnice a pár jedinců se dokonce pustilo do kolového tance. Nicméně zklamáním byl zatím zvuk, z repráků se valil potrhaný bordel, navíc velmi hlasitý, což taky kapele nepomohlo.
Půlhodinovou pauzu jsem se rozhodl strávit ve stánku a zkontrolovat F.O.B.áky, jestli už mají vše nachystané. Měli, ale byli fuč. A za chvíli byl fuč i stánek. Ne úplně, ale pocuchaný byl řádně. Většina lidí tomu asi neuvěří, ale distro zónou se přehnalo lokální minitornádo. Větrný vír se posunoval po louce, zvedal prach a pak si pohrál se stánkem a bylo vymalováno. Dvě zohýbané trubky, potrhaná plachta… když jsem klukům volal, aby mazali zpátky a šli napravovat škody, nevěřili… ale záhy uvěřili. (úsměv) Opravy zabraly asi hodinu, tudíž jsme se nedostali na rakouské death/grindery MONUMENTS OF MISANTHROPY, ale na ROOT jsme chybět nemohli.
Viděl jsem brněnské matadory před sedmnácti dny na ETEF ve Volyni a těšil se na podobně skvělý koncert. A byl jsem opět nadšený. ROOT jsou prostě profíci se vším všudy, během první festivalové skladby „Festival of Destruction“ si zvuk parádně sedl, během druhé nebo třetí si pak sedl BigBoss. (úsměv) Jura byl ale jinak ve výborné formě, dobře naložený toho tentokrát napovídal ještě víc než obvykle a stovky, nebo spíš několik tisíc fanoušků se skvěle bavilo. Průlet třicetiletou tvorbou ROOT obsahoval v postatě jen hity, nechyběl „Leviathan“, překvapilo zařazení „The Old Ones“, nepřekvapily legendární fláky „Hřbitov“, „Píseň pro Satana“ a samozřejmě závěrečná jízda „666“, kterou s BigBossem řvaly stovky hrdel. Sám velký šéf zakončil poslední sloku slovy „je mi šedesát šest“ a já se zase musím opakovat a smeknout klobouk před tím, jak to Jura v tomhle věku vokálně dává.
Dalo se čekat, že na GRIDE obecenstvo trochu zeštíhlí, ale jihočeské HC/grindové matadory to rozhodně neotrávilo, navíc to nebylo tak, že by hráli jen pro hloučky Jihočechů. (úsměv) Mám dojem, že šlo o jeden z nejdelších koncertů, jaké kdy GRIDE odehráli. Běžně jim stačí dvacet minut, tentokrát měli takřka dvojnásobný prostor, takže do lidí nahrnuli dobře dvacet songů. Zvuk jim taky přál a já se s jihočeským kamarádem skvěle bavil. Skladby vyjmenovat nedokážu, paměť děravá, ale nechyběly šlágry jako „Na jatka už nastoupila noční směna“ nebo skvělým pěveckým sólem Pufffyho o policii ze Salašár uvozená „Policejní brutalita“, ani rouhačský song, jehož název se stydím napsat, abych neurazil katolický fan klub Panny Marie. Závěr patřil coveru „Lidi, děti, kanibali“ od další jihočeské legendy, TELEX. Parádní nášup jsem si užil i v tom vedru…
SUICIDAL TENDENCIES měli podle programu hrát 100 minut. Našel bych pár kapel, u kterých bych takhle dlouhý set vydržel, ale SUICIDAL TENDENCIES k nim nepatří, protože jsme se dosud víceméně míjeli. Existenci kapely samozřejmě registruji dlouhé roky, vždyť její kořeny sahají hluboko do osmdesátých let, ale rozhodně se nemohu považovat za znalce jejich tvorby. Nicméně šátky na hlavy, skejty pod nohy a jdeme na to. A bylo to výživné vystoupení, které jsem si nakonec skvěle užil. Nejdříve jsem se motal v zákotlí, kde byl výborný zvuk, poté jsem šel kapelu zkontrolovat z nadhledu přírodní tribuny a finále prožil na place bokem od hlavního dění. Na tribuně byl zvuk trochu slabší, dole ale všude skvělý a skvělý byl i hodinu a půl trvající koncert. Punk, hardcore, thrash, rychlé i pomalejší songy, spousta melodií, kytarových parádiček, všechno za jedna. Jen dvě záležitosti mi přišly hodné zamyšlení – sáhodlouhé promluvy Mika Muira byly nad rámec a pak škoda, že ještě nebyla v provozu velkoplošná obrazovka s přenosem dění na pódiu, protože bych rád podíval, jak to dával bombarďák Lombarďák; sluchový vjem byl samozřejmě výborný. Ale lidem tyhle drobnosti evidentně nevadily, refrény s frontmanem řvaly stovky fanoušků a když se člověk podíval z tribuny, bylo jasné, že na warm up letos dorazilo několik tisíc jedinců, plocha u pódia byla zaplněná jako na headlinery běžného dne. A nejen plocha, ve finále vylezlo několik desítek fanoušků na pódium a poskakovalo tam s evidentně dobře naloženými muzikanty. Na Brutalu věc vídaná jen zřídka…
V půl jedenácté se pánové rozloučili a my vyrazili k domovu, tedy na internát, který se na skoro týden stal naším přechodným bydlištěm. První den se bezesporu vydařil, přišlo hodně lidí (když jsem se do areálu vracel na SUICIDAL TENDENCIES, byly před areálem fronty nikoliv na náramky, ale na vpuštění, šacování přitom probíhalo rozumně a důstojně, prostě na kapelu chtělo jít moooc lidí; když jsem po SUICIDAL TENDENCIES odcházel, čekalo na odbavení asi deset lidí, takže snad se žádné fronty netvořily ani v podvečer).
Podrobné reporty ze středy až soboty začneme zveřejňovat příští týden. Opět jsme nepsali online reportáž, ale každý redaktor zpracuje své dojmy nezávisle na ostatních doma. Takže si budete moci přečíst třeba zcela odlišné názory na některé kapely, třeba hodně podobné názory na některé kapely a o některých kapelách si nejspíš nepřečtete nic (úsměv).
Brutální slečny
Brutální abeceda
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
