Po ranní kávě jsem sobotní dopoledne strávil procházkou po Volyni se zastávkou v hotelu Ostrovec na oběd. A protože jsem se vrátil zpět ještě dvě hodiny před začátkem, tak nade mnou zvítězila poobědová siesta. (4horsemen)
Při zpáteční cestě směrem k festivalovému areálu se nedalo nepovšimnout, že počet návštěvníků festu ještě vzrostl, neboť nábřeží v délce 500 metrů bylo zaplněno auty až po okraj hlavní silnice. A vzhledem k tomu, že silnice vedoucí ke koupališti je úzká, tak zde stojící auta neumožňovala průjezd těm potřebným. Což se zanedlouho ukázalo jako vážný problém. Nakonec se však díky úsilí pořadatelů vše vyřešilo. (4horsemen)
V pátek se na pódiu vystřídalo sedm kapel, v sobotu jedenáct. Takže se muselo začít dřív, ve 14.00. Předtím jsme byli svědky příprav a zvučení/bzučení BLACK RAIN, kteří řešili nejen sound, ale i kostýmy – jestli ve třiceti stupních hrát v mikinách a křivácích. (úsměv) Jinak bylo vše v pořádku, počasí zatím přálo, lidi ještě přibyli a tak se mohlo na minutu přesně začít. (Johan)
Do sobotního dopoledne se vstávalo netradičně bez výraznější kocoviny, přesto po zhltnutí ledové malinovky první kroky mířily do bazénu a následně do Restaurace U Pošů. Oproti očekávání zabralo naše konzumování nápojů a jídel za velmi lidové ceny delší dobu, celou sobotu jsme navíc vzali až do večera poměrně rekreačně a z velké části jsme jej strávili spíše pokecem s přáteli, takže můj příspěvek do reportu bude strohý. (Opat)
BAD VICTIM si kromě běžných nástrojů přivezli i jeden zvláštní, plynovou bombu. Do té zpěvák během vystoupení sem tam mlátil kusem železa a kovově znějící údery do produkované těžkotonážní muziky překvapivě dobře zapadaly. BAD VICTIM jsem slyšel kdysi z CD a tehdy mě jejich produkce příliš nebrala, ale ono je to koukám třináct let… Od té doby došli pánové o pořádný kus dál a nyní produkují mnohem zajímavější směs death metalu a zatěžkaného metalcoru postavenou na precizních výkonech všech protagonistů – a show taky nechybí. Všechna čest zpěvákovi, že vydržel celý set v masce satanáše a dlouhém kabátci, vedro mu muselo být ukrutné… A všechna čest bicmenovi, který s handicapem na ruce hrál jako by se nechumelilo... (Johan)
Ve dvě hodiny odpoledne provedli výkop BAD VICTIM, kteří do Volyně přijeli z Velkého Meziříčí. Rychlé deathmetalové tempo, melodické kytarové linky a silně kovový zvuk dotvořený údery o plynovou bombu, kterou obsluhoval hororově zamaskovaný zpěvák kapely. Přijatelná hudba, která ale k pódiu nepřitáhla více hlav, protože horko udělalo své a bazén byl pro některé lepší variantou. Ale na úvod druhého festivalového dne obstarali BAD VICTIM slušný rozjezd. (4horsemen)
DEFIANT přitáhli k pódiu více metalových maniaků a není se čemu divit. Chorvatský deathmetalový nářez s častými změnami temp a blackově kytarovou temnotou mě nadchl a bavil. Docela je s podivem, že v hudbě se nevyskytovaly žádné „dokonalé“ finesy, ale stačilo občas zvolnit, či změnit polohu hlasu, nebo naopak přidat nějaké kratší sólo a hudba začala být o poznání zajímavější. (4horsemen)
DEFIANT dorazili z Chorvatska, ale ETEF nebyl jejich první návštěvou jižních Čech. Na konci loňského roku totiž nahrávali v Hellsoundu nové album „Insurrection Icon“, jež také tvořilo páteř koncertu. Kvartet do vcelku početného publika sypal mix death a black metalu, opět to kapele hrálo a bylo to i tím, že proti pátku se výrazně zlepšil zvuk; v sobotu to v tomto směru bylo v naprostém pořádku. (Johan)
Stihli jsme alespoň část setu BLACK RAIN, přičemž název kapely velmi dobře stylizoval s tím, co se nad Volyní z hlediska počasí připravovalo. Kapela krátkou dobu působila v polovině devadesátých let jakožto předzvěst AVENGER, je vám tedy asi už jasné, že ústředními postavami projektu jsou borci z pořadatelské dvojice Rámus a Honza Kapák. BLACK RAIN vydali v roce 1996 jediné demo „Bez ohně“, na které se tedy vzpomínalo, a nutno říci, že by tento Skandinávií omámený black metal společně s občas netradičními riffy, na které jsme zvyklí z dlouholetého působiště zmíněného dua, patřil k vrcholným i na současné české BM scéně. Výborná záležitost, škoda, že se pravděpodobně nedočkáme nějaké další nahrávky… i když, kdo ví? (Opat)
BLACK RAIN nakonec nevyměkli. (úsměv) Vedro nevedro, na pódiu se přední linie srovnala v mikinách s kapucemi, frontman pak i v křiváku. Velkou zásluhu na tom, že kapela takhle vypadala, mám já. (smích) Ale bylo mi ctí vypomoci Davidovi, který dorazil jen v triku, mikinou, i když se v nejnevhodnější chvíli porouchal zip a David musel hrát rozepnutý. Ale dost legrace, i když vlastně ani ne, vystoupení BLACK RAIN bylo totiž neskutečně zábavné. Moc často se nestává, že by se předák blackmetalové družiny prakticky celý koncert usmíval, ale Honza si to užíval a zbytek bandu zrovna tak. Čert za bicími exceloval, Rámus s Davidem taky divočili a kapele to hrálo parádně. Užívali si to i fanoušci a někteří možná ani netušili, že poslouchají dvaadvacet let starý materiál a že šlo o druhý koncert kapely v její (ne)historii. Pro mě jeden z vrcholů festu. (Johan)
Na pódiu se opět objevila dvojice Honza a Rámus (společně již potřetí), ale tentokrát v kapele BLACK RAIN. Jen Honza Kapák vyměnil bicí za kytaru, přičemž se předvedl výtečně i jako frontman. Nejvýraznějším zvukem této show se vyznačovaly ostře nabroušené a řezající kytary obou pánů, které vytvářely nejen temnou, ale zároveň i melodickou auru. Pokud ze včerejška pominu MASTER"S HAMMER, tak BLACK RAIN předvedli zatím nejlepší vystoupení celého festivalu. A pokud můžu trochu rýpnout, tak tato blacková mašinerie byla lepší než BOHEMYST. (4horsemen)
Pak se ale ukázalo, jak se nevyplácí zvát na fest kapely typu AFTER RAIN nebo BLACK RAIN. (úsměv) Protože kdo jiný mohl za to, že začalo pršet… Což odnesli hlavně DECISION TO HATE. Druzí zástupci německého undergroundu měli pod pódiem jen pár oddaných fanoušků, kteří déšť nedéšť partu, jež si ve Volyni zahrála podruhé (poprvé v roce 2005 na posledním Open Hellu), vydrželi podporovat – vynikal v tom hlavně Jarda Pelán, který byl za své taneční a mimické kreace odměněn trikem. (úsměv) Ostatní fanoušci se schovávali pod stany a sledovali tak zpovzdálí další precizní práci a další zajímavý mix death a black metalu. (Johan)
Ještě před spuštěním silného lijavce zahájili set němečtí DECISION TO HATE, kteří se loni vrátili na scénu. Předtím v dlouhých 13 letech stihli jediné řadové album „Prepare for Self-Destruction“, pravděpodobně se tedy hrálo zejména z něj, ale tvorbu nemám vůbec naposlouchanou. Nutno říci, že ani volyňské vystoupení mě k podrobnějšímu prostudování studiovek nepostrčilo, neboť mi hudba DECISION TO HATE prostě přišla taková obyčejná, bez výraznějších momentů. Navíc bych kapelu úplně nezařazoval do black/deathového žánru, spíše mi to přišlo jako takový občas něčím říznutý thrash. Což by nevadilo, kdyby byl materiál více interesantní. Němci to sice drhli poctivě, ale ne až tak zajímavě, jak bych doufal. (Opat)
Pak se zatáhlo a v průběhu setu DECISION TO HATE se rozpršelo a není vyloučeno, že temné síly BLACK RAIN přivolaly postupně sílící déšť. Ale z počátku se to ještě dalo ustát. Ani suchý, ani mokrý a podobná byla i germánská deathmetalová nálož klasického střihu, která se nesla povětšinou ve středním tempu. Nebylo to špatné, ale žádným zajímavým či výrazným prvkem v hudbě Němci nepřekvapili. (4horsemen)
Déšť neustával a přinutil většinu festivalového osazenstva přesunout se a schovat pod různé přístřešky s občerstvením anebo do převlékacích kabinek koupaliště (úsměv). Nicméně jihoslovanskou náturu to neodradilo a srbští BANE rozjeli našláplý blackmetalový stroj plný melodických vyhrávek. A protože déšť byl nadále vytrvalý, tak i já postával pod zastřešením poblíž stánku s nápoji. (4horsemen)
V podobném stylovém duchu jako DESICION TO HATE, ale na druhou stranu trochu jinak, se prezentovali BANE ze Srbska. U nás dobře známý ansámbl postavený kolem Branka Paniče produkuje techničtější a melodičtější odnož temného kovu, mému vkusu o poznání bližší než předchozí parta. Ovlivnění DISSECTION Branko nezapře, ale tvorba tohoto aktuálně v Kanadě sídlícího muzikanta je dostatečně svojská a hlavně kvalitní. Opět ale zlobilo počasí, takže pod pódiem se klepalo jen pár jedinců pod deštníky a v pláštěnkách. Škoda… (Johan)
Při BANE se z oblohy valily proudy vody vskutku impozantní, nakonec jsme je tedy s vidinou dalších mnoha hodin bez mikiny (ano, nějak jsem s tím nepočítal, meteorologové se poněkud netrefili ani dva dny dopředu) proseděli u baru. Mrzí mě to, z toho, co jsem slyšel, předvedli i pro nepočetné publikum velmi dobrou show, tak snad bude jiná možnost. (Opat)
I když se mi všechny sobotní kapely líbily, nemůžu tvrdit, že bych si za rok vystoupení DEFIANT, DECISION TO HATE, BANE či později hrajících VOLTUMNA resp. DEATH MECHANISM pamatoval. Ale SINIESTRO si určitě pamatovat budu! Trio produkovalo old school metlu jako prase. Neskutečně zábavnou jízdu dirigoval bicmen říkající si The Machine, původem z Chile (kde mj. působil v poměrně velké kapele DOGMA), a jihoamerická krev byla znát. Co ten blázen za bicími předváděl… cirkus hadr. (úsměv) V přední linii dováděli Commander (loni ve Volyni divočil v řadách IXXI) s BassRiotem a výsledkem byla show s velkým S. Thrash, black, sem tam i punk, jedním slovem jízda. Parádní. (Johan)
Konečně se počasí umoudřilo a SINIESTRO takto získali plnou podporu fans. Mě chytli okamžitě, protože z pódia se valila živelná porce opravdového metalu. A nebyl to jen jeden vyhraněný styl. Byla to kombinace všech možných zběsilých prvků, jaké kovový žánr může skýtat. Thrash, hardcore, punk a klasický metal a vše nahuštěno do jednoho mlýnku. Řádné otěže tomu dodávala nahuštěna rytmika, která kočírovala zběsilou kytarovou nálož se štěkotem zpěváka v jedné osobě. Nebyl to švédský deathmetalový vichr, ale pořádná metalová bouře. Další vrchol večera, který jsem vůbec nečekal. (4horsemen)
Ta pravá blacková bouře nastala s příchodem Italů VOLTUMNA. Rachot, hřmění, to se probudilo samo peklo. Jejich hudba nás uvrhla i přes ještě doznívající denní světlo do temnoty a člověk si mohl myslet, že je v jádru samého zla. V kápi odění pekelníci nás perfektně navnadili na to, co všichni netrpělivě čekali. (4horsemen)
VOLTUMNA to taky drhne ve trojici a drhne tak nějak v duchu BEHEMOTH. Tudíž další death/black metal, který Italové ovládali s grácií. Pódium ozdobily velké plachty, tváře muzikantů pokryly barvy a VOLTUMNA tak mohla rozjet teatrální vystoupení, jež nezapřelo divokou jižanskou krev. Živě hrané nástroje doplňovaly decentní samply a tak se i Italové předvedli v dobrém světle. (Johan)
Čekalo se na ROOT a již dopředu můžu prozradit, že vystoupení této české legendy mělo živelnou energií. A co víc, bylo velmi zábavné a to nejen díky různým BigBossovým průpovídkám mezi písněmi, ale i kvůli variabilním vokálům, o něž se s BigBossem dělili i ostatní borci v přední linii. A to samé platí i o hudbě, protože v pojetí ROOT se ukázalo, že i stará píseň může znít moderně. Viděl jsem řadu koncertů ROOT a žádný se nikdy neopakoval, každý zněl originálně. Samozřejmě, že se někdy vyskytla i slabší místa, ale koncert na festivalu ETEF tam určitě nebude patřit. Ve festivalovém setu ROOT odehrál všechny zásadní písně třicetileté působnosti včetně poslední desky „Kärgeräs - Return from Oblivion“. Takže jsme mohli v úvodu slyšet pekelnou symfonii „Moment of Fright“, po které jsme se vrátili do let minulých, kdy pro mnohé může být song „Hřbitov“ jako zjevení, protože řada festivalových fans nebyla v době jeho vzniku na světě. Opět jsme se mohli vrátit k albu „Kärgeräs“, ale k tomu prvnímu, ze kterého Big Boss prádně a čistě odzpíval nádhernou píseň „Rullbräh". Malým krokem ještě více zpět je hřejivě mrazivý „Casilda's Song“. Již tak skvělá píseň na ETEF neměla chybu. Neskutečné, to se musí slyšet, protože se to nedá popsat. Vidět a zemřít, respektive: „Shall dry and die in – lost Carcosaaaa“! „Ach Satane, ty vládče všehomíra...“, ani tento text samozřejmě nemohl chybět. Závěrem při následné kultovce „666“ Big Boss dodal „je mně šedesát šest“. A kdo si myslí, že ROOT je někde za svým zenitem, tak se setsakramentsky mýlí. A jestliže včera jsme byli fascinování brilantním zvukem u MASTER'S HAMMER, tak tentokrát to byl zvuk satansky brilantní. (4horsemen)
Poslední čtyři kapely se na místo činu vrátily po třech letech – všechny totiž vystoupily na premiérovém ročníku ETEF v roce 2015. A nejlepší dojem zanechali ROOT. Je to skoro neuvěřitelné, ale parta kolem BigBosse je pořád ve skvělé formě. Ve Volyni jsem ji poprvé viděl s novým kytaristou Mr. G., který do ansámblu evidentně skvěle zapadl – a to hrál před novým angažmá v zábavové kapele! Vystoupení ROOT mělo všechno, co má pořádný metalový koncert mít: skvělé instrumentální i vokální výkony, výborný zvuk, parádní show a hity. Brněnští mají z čeho vybírat, došlo na hitovky „Casilda´s Song“ či „Rullbräh“ a chybět samozřejmě nemohly česky otextované vály „Hřbitov“, „Píseň pro Satana“ a samozřejmě „666“, kterou BogBoss zakončil „šest, šest, šest, je mně šedesát šest!“ Klobouk dolů před Jurou, co ve svém věku předvádí… (Johan)
K důslednějšímu poslechu jsem se vrátil až s ROOT. Ano, mám na české scéně jiné favority, kteří patří k mým úplně nejoblíbenějším, ale brněnské skvadře nemohu upřít to, že jí to stále i po těch letech šlape výborně. Vnímání black metalového žánru se možná postupem let proměnilo, ale to i hudba ROOT, jež se z počátečního černého kovu posunula k mnohem melancholičtějšímu, ponurejšímu „dark“ metalovému vyznění s některými skladbami blízkými spíše heavy metalu. Ať tak či tak, naživo měly odezvu jak staré fláky typu „666“, tak novější záležitosti, a nutno je též zmínit naprosto precizní zvuk. ROOT jsem viděl hodněkrát a vlastně si nevzpomínám na koncert, který by se z hlediska soundu nepovedl. Naopak, pětice si tento aspekt hlídá precizně. (Opat)
DEATH MECHANISM a teprve druhý thrash na letošním ETEF. Přišlo mi to trochu málo, když jde o akci zaměřenou na tradiční formy metalu, na druhou stranu doomoví fanoušci přišli ještě více zkrátka. Italské thrashery další přeháňka neodradila od živelného představení, v němž hrály prim klasické žánrové riffy, nechyběly melodie ani štěkavý vokál. (Johan)
Italští DEATH MECHANISM zahráli ve Volyni už před třemi lety a tehdy zanechali hluboký dojem, neboť jejich thrash metal byl zatraceně nadupaný, bez jakýchkoli skrupulí tehdy naservírovali do publika řízný materiál. Taky aby ne, když mají dvě třetiny členů zkušenosti z BULLDOZER, kteří se dají považovat za průkopníky špinavého black/thrashe na Apeninském poloostrově. Tehdy se živelná show Italů zařadila mezi mé top na festivalu a ačkoli i tentokrát předvedli hudebně i zvukově velmi zdařilé vystoupení, prvotní dojem nedorovnali. Formálně nebylo nic špatně, ač by triu občas slušela i doprovodná kytara, ale nebyla tam podle mého ta intenzita, zápal a energie tři roky starého vystoupení. Do zklamání měl koncert DEATH MECHANISM samozřejmě daleko, ale do úplné extáze též. (Opat)
A začalo opět řádně pršet. DEATH MECHANISM jsem vyslechl povětšinou opět zpoza rohu. Rychlé italské kombo předvedlo své thrashové finesy. Když déšť ustal, tak jsem řezající rychlou ušní masáž vyměnil za rychlý nákup merche u stánku HYPNOS. (4horsemen)
Na HYPNOS se oproti ROOT prostor u pódia trochu uvolnil. Kapelu nedávno opustil bubeník Pegas a tak se za bicí sestavou představil nový bubeník Igor „Sataroth“ Botko a tím pádem již z původní sestavy zůstal jen Bruno. Ale to neznamená, že by HYPNOS odehráli koncert ve špatné formě. Naopak. V nové sestavě se ve Volyni sice představili premiérově, ale svoji úlohu kapely se jménem, na které se slyší i v zahraničí, zvládli bravurně. S přehledem odehráli nejen skladby ze stále aktuálního alba „The Whitecrow“, ale i starší, z nichž některé již mají neuvěřitelných osmnáct let. HYPNOS svůj set otevřeli představením loňského alba a hned začali titulním štychem „The Whitecrow“, pokračovali zatěžkaným, ale drtícím songem „One Flesh, One Blood“ a hutnou „Get Inspired by the Light“. Posléze rychle za sebou navazovaly skladby staršího data. Rozvážný a tvárnější song „Journey Into Doom“ si nikterak nezadal s novější rychlovkou „Nailed to the Golden Throne“. A samozřejmě také nesměly chybět skladby, které jsou víc než dostatečně známé. Na protočení a vytřepání hlavy byla dobrá nářezovka „Cleansing Extrema“ a set uzavřela úderná „In Blood We Trust“. Mně to nestačilo – jak rychle se deathmetalová smršť přehnala, tak i rychle skončila. (4horsemen)
HYPNOS vystoupili poprvé s novým běloruským bubeníkem Igorem „Satarothem“ Botkem (VEIN OF HATE, STORMHOLD) a musím říci, že jim to s novým kolegou sedlo hned na výbornou. S naprostým přehledem dával veškeré starší i nové skladby, čtveřice působila sehraně, jako kdyby k žádné změně ani nedošlo. Navíc mi tentokrát přišlo, že měl koncert HYPNOS mnohem větší spád, než při několika předchozích příležitostech. Žádné dlouhé proslovy, pořádně nasekaný death metal a přestože mě novinka „The Whitecrow“ nebere tolik, jako staré věci, naživo působily zářezy z obou období kapely dobře. S klidem můžu zařadit vystoupení ve Volyni k těm nejlepším, které jsem od HYPNOS viděl. (Opat)
Třetí vrchol trojzubce tuzemského metalu, HYPNOS, aneb Bruno a spol. = jistota kvalitně odvedené práce. Myslím, že proti kolegům z ROOT a MASTER´S HAMMER má bůh spánku jednu nevýhodu – anglické texty. Zatímco s oběma česky resp. částečně česky pějícími soubory většina návštěvníků vyřvávala texty, HYPNOS jsou o tuhle interakci ochuzeni. Jistě, nějaké ty refrény si sem tam někdo pamatuje, ale určitě to nemá tak živelný ráz jako „666“ nebo „Okultistóóó, nihilistóóó...“. Ale i bez toho byli HYPNOS přesvědčiví a jako vždy zanechali výborný dojem. (Johan)
Jestli měl festival skutečně doslova vyvrcholit, pak byla volba INFERNO na závěr perfektní. O dubnovém koncertu v pražské Nové Chmelnici jsem zde tehdy s nadšením hovořil a nemohu jinak ani tentokrát. Pódium zahalené do statických modrých světel a husté mlhy, ze které jen občas vyhlédl posedlým pohledem Adramelech. Atmosférická, až magická show, podmanivé kytarové party songů „The Innermost Disilussion“, „The Funeral of Existence“, „The Firstborn from Murk“ a „Gate-eye of Fractal Spiral“ (tentokrát nebyl čas na „Oltář zvrhlosti“), neskutečná Ondrova blastbeatová show, při které jsou některé pasáže snad dvakrát rychlejší než na studiovkách. Oproti pražské show mi přišlo možná o něco horší ozvučení, zatímco vystoupení jako celek na mě v noční hodinu v otevřeném prostoru měla naopak ještě větší účinek. Silné, devastující a zároveň podmanivé. Naprostý vrchol tohoto jedinečného festivalu, pro který lze mít jedině slova chvály. (Opat)
INFERNO je z mého pohledu současná tuzemská žánrová jednička. Poslední dvě desky jsou monolity zla a beznaděje, a živé provedení za studiovým v ničem nezaostává. Divadlo to sice taky je, ale nikterak okázalé; svícny, zamaskované obličeje i kostým zpěváka k tomu prostě patří, stejně jako šílené Adramelechovy grimasy, které nahánějí strach. V modré barvě zahalené pódium taky přispělo k atmosféře plné nihilismu. Důstojná tečka za celým festem, který se letos vydařil na jedničku. (Johan)
Závěr festivalu obstarala karvinská legenda INFERNO. Ve svatyni hoří svícny, ozývá se temné intro a poté je rozpoutáno odporné blackmetalové inferno. Když je mezičas vyplněn dalším intrem, jdu si sednout a hudbu vychutnat zpovzdálí. Vystoupení se mi začínalo zdát trochu zdlouhavé a další intro mezi skladbami bylo myslím již zbytečné. Ale protože jsem poctivý, tak vše jsem vše sledoval v poklidu z povzdálí až do konce. Zlo bylo vykoupené pouze zlem a pódiová show byla perfektní. Celý festival byl perfektní. (4horsemen)
Fotky: Zuzka Palková, Jindra Kosák, Johan
Videa:
ROOT – „Hřbitov“ (Berry)
ROOT – „Rullbräh“ (Berry)
ROOT – „Casilda's Song“ (Berry)
ROOT – „Píseň pro Satana“ / „666“ (Berry)
DEATH MECHANISM (Apocalypseextreme)
HYPNOS – „One Flesh, One Blood“ (Berry)
HYPNOS 2 (Berry)
INFERNO (F.C.)
