Američané INTER ARMA po úspěchu, který vyvolala jejich loňská a nutno podotknout, že velice zdařilá deska „Sky Burial“, nelení a se silným vydavatelem v zádech připravili novou věc. Kuj železo dokud je žhavé, tak nějak může působit vydání tohoto EP, které má mnoho zajímavých souvislostí. Pojďme si je představit, protože bez nich by se mohl dostavit pocit, že se jedná opravdu o novinku, což vlastně je i není pravda.
EP „The Cavern“ obsahuje totiž jenom jednu skladbu, která ovšem nabobtnala do délky 45 minut. Původně už byla skladba složená v roce 2009 a její určité části byly odehrány několikrát živě. Nicméně „The Cavern“ by byla tak nějak uložena ke spánku, kdyby se o její existenci nedozvěděl jeden z šéfíku u Relapse a neumožnil ji kapele plnohodnotně nahrát a následně ji vydat, což se také letos v říjnu stalo.
I když je 45 minut na jednu skladbu lidově řečeno slušná nálož, neměl jsem obavy, že by se s ní INTER ARMA nepoprali se ctí. Kdo slyšel loňskou desku „Sky Burial“, pravděpodobně tuší, kam tím mířím. To, co rozehráli za napínavou hru na sedmdesáti minutách, drželo pekelně pohromadě a to přitom INTER ARMA roubují do svého výrazu tolik žánrů a inspiračních zdrojů, že by se lehce mohl dostavit pocit, že z toho musí vzniknout guláš. Jenže, stejně tak jako loni ve finále INTER ARMA o svých kvalitách přesvědčili a vyšli po poslechu celé desky jako vítězové, je tomu tak i tentokrát.
Jsem přesvědčen, že základní kostra „The Cavern“ vychází z modelu, jak ji hráli v roce 2009, ale méně už bych věřil tomu, že nepozměnili aranže. Přece jen od vzniku kapely urazili cestu, která se na jejich stylu komponování musela projevit. Pětka fousáčů z Richmondu umí zabavit, pohltit a nepustit. Jejich hudba nejde při poslechu vypnout. Je to podobné, jako když se díváte na detektivku – nemůžete si přece těsně před koncem odskočit na deset minut na záchod. (úsměv) Zápletka neustále graduje, a i když se zpočátku může dostavit pocit monotónnosti, postupně skladba rozkvétá a je úplně jedno, že se jedná o jeden dlouhý track.
Žánrové výrazivo, v kterém se nejvíc pracuje s jakýmsi post hardcorem a sludge, je zase slušně propojováno kytarovými sóly na téma MASTODON (která jsou občas možná až zbytečně dlouhá), prvky stoneru a doomu. Tentokrát se nedostalo na black metalové vichřice, ale zase nechybí folkové prvky, které jim jdou od ruky a tolik jsem si je minule oblíbil. O podmanivou náladu se stará host – Meg Mulhearn, který svými houslemi vkusně doplňuje kytaristu. Meg není ale jediným hostem, který přispěl k větší pestrosti. Mezi další nejcitelnější jména patří rozhodně Dorthia Cottrell z WINDHAND, kteří shodou okolností loni taky nahráli výstavní kousek „Soma“. Dorthia nedostane moc prostoru, ale její part patří mezi jeden z vrcholů skladby, kdy dojde na působivou pomalejší pasáž.
Z INTER ARMA se začíná klubat docela hodně zajímavá kapela, která má dar vytvářet dlouhé skladby, které i přes velkorysou stopáž v sobě mají náboj. V tomto případě jednu skladbu. Našli si svůj zvuk, ke kterému dobře koresponduje vokál Mikea Papara a tak nějak na mě působí vyzrálým dojmem hotové kapely. V mnoha ohledech se mi zase dostali na kobylku, poodhalili skryté možnosti a ukázali tak další paletu svých schopností. Určitě se nejedná o další díl „Sky Burial“, ale těch styčných bodů se najde pochopitelně plno. Tím pádem koho zaujala loňská sklizeň, ten se může úplně s klidem ponořit do poslechu „The Cavern“, litovat nebude.
Další dobrá zpráva, která z tábora kapely dorazila je ta, že se INTER ARMA představí konečně českému publiku. Svůj koncert by měli v Praze, v rámci svého evropského turné, odehrát v prosinci.
Seznam skladeb:
EP „The Cavern“ obsahuje totiž jenom jednu skladbu, která ovšem nabobtnala do délky 45 minut. Původně už byla skladba složená v roce 2009 a její určité části byly odehrány několikrát živě. Nicméně „The Cavern“ by byla tak nějak uložena ke spánku, kdyby se o její existenci nedozvěděl jeden z šéfíku u Relapse a neumožnil ji kapele plnohodnotně nahrát a následně ji vydat, což se také letos v říjnu stalo.
I když je 45 minut na jednu skladbu lidově řečeno slušná nálož, neměl jsem obavy, že by se s ní INTER ARMA nepoprali se ctí. Kdo slyšel loňskou desku „Sky Burial“, pravděpodobně tuší, kam tím mířím. To, co rozehráli za napínavou hru na sedmdesáti minutách, drželo pekelně pohromadě a to přitom INTER ARMA roubují do svého výrazu tolik žánrů a inspiračních zdrojů, že by se lehce mohl dostavit pocit, že z toho musí vzniknout guláš. Jenže, stejně tak jako loni ve finále INTER ARMA o svých kvalitách přesvědčili a vyšli po poslechu celé desky jako vítězové, je tomu tak i tentokrát.
Jsem přesvědčen, že základní kostra „The Cavern“ vychází z modelu, jak ji hráli v roce 2009, ale méně už bych věřil tomu, že nepozměnili aranže. Přece jen od vzniku kapely urazili cestu, která se na jejich stylu komponování musela projevit. Pětka fousáčů z Richmondu umí zabavit, pohltit a nepustit. Jejich hudba nejde při poslechu vypnout. Je to podobné, jako když se díváte na detektivku – nemůžete si přece těsně před koncem odskočit na deset minut na záchod. (úsměv) Zápletka neustále graduje, a i když se zpočátku může dostavit pocit monotónnosti, postupně skladba rozkvétá a je úplně jedno, že se jedná o jeden dlouhý track.
Žánrové výrazivo, v kterém se nejvíc pracuje s jakýmsi post hardcorem a sludge, je zase slušně propojováno kytarovými sóly na téma MASTODON (která jsou občas možná až zbytečně dlouhá), prvky stoneru a doomu. Tentokrát se nedostalo na black metalové vichřice, ale zase nechybí folkové prvky, které jim jdou od ruky a tolik jsem si je minule oblíbil. O podmanivou náladu se stará host – Meg Mulhearn, který svými houslemi vkusně doplňuje kytaristu. Meg není ale jediným hostem, který přispěl k větší pestrosti. Mezi další nejcitelnější jména patří rozhodně Dorthia Cottrell z WINDHAND, kteří shodou okolností loni taky nahráli výstavní kousek „Soma“. Dorthia nedostane moc prostoru, ale její part patří mezi jeden z vrcholů skladby, kdy dojde na působivou pomalejší pasáž.
Z INTER ARMA se začíná klubat docela hodně zajímavá kapela, která má dar vytvářet dlouhé skladby, které i přes velkorysou stopáž v sobě mají náboj. V tomto případě jednu skladbu. Našli si svůj zvuk, ke kterému dobře koresponduje vokál Mikea Papara a tak nějak na mě působí vyzrálým dojmem hotové kapely. V mnoha ohledech se mi zase dostali na kobylku, poodhalili skryté možnosti a ukázali tak další paletu svých schopností. Určitě se nejedná o další díl „Sky Burial“, ale těch styčných bodů se najde pochopitelně plno. Tím pádem koho zaujala loňská sklizeň, ten se může úplně s klidem ponořit do poslechu „The Cavern“, litovat nebude.
Další dobrá zpráva, která z tábora kapely dorazila je ta, že se INTER ARMA představí konečně českému publiku. Svůj koncert by měli v Praze, v rámci svého evropského turné, odehrát v prosinci.
Seznam skladeb:
- The Cavern
Čas: 45:46
