V době, kdy se na nás nebohé posluchače valí jedna kapela za druhou s žánrovým přívlastkem post metal nebo sludge, musí začít být člověk, chca nechca obezřetný. I když mi v principu hudba laděná těmito tóny dělá dobře, začíná ji být na mě trochu moc. Postupem času jsem se přistihl, že když mi na pult dorazí něco neznámého, ač pocházející z těchto žánrových mantinelů, začínám být přezíravý a kolikrát nemám ani náladu se zaposlouchat. Navíc je potřeba připomenout, že žánrové ikony NEUROSIS na podzim loňského roku vydaly po letech mlčení svojí desku, na kterou navázali z kraje letošního roku CULT OF LUNA, a to jak jistě uznáte, jsou velké kalibry, kterým neradno konkurovat. Nicméně...
Občas se z toho zástupu kapel, kterým čouhají NEUROSIS z trenek, vynoří něco zajímavého, co si pozornost, dost času a někdy i investované peníze do hmotného nosiče, zaslouží. INTER ARMA jsou přesně ten případ. Nemůžu tvrdit, že jejich pojetí stylu je kdo ví jak originální, nebo snad novátorské. Snaží se odlišit, to určitě, přesto pocit, že jste už všechno z toho co tahle kapela dělá, někde slyšeli, je na místě. A tak se občas stane, že i během prvního poslechu lze předvídat, jaká pasáž bude následovat. I když to tak vyznívá, není to myšleno zle, je to jen konstatování. Jsou kapely, u kterých vás to dráždí, ale INTER ARMA k nim nepatří.
INTER ARMA nejsou jediní, kdo se snaží skloubit sludge s psychedelickým rockovým oderém, okořeněným špetkou rychlejších momentů, které lze nazvat blackovými. Blackovými ve smyslu vlivu spolků zaoceánského typu vycházejících z HC kořenů. Na rozdíl od spousty jiných jim to, co hrají, celkem věřím. A o to podle mě jde.
Silné momenty jsou zastoupeny napříč celou deskou. Úvodní „The Survival Fires“ nastíní, jakým směrem se celé album bude ubírat. Nosný zatěžkaný riff, pod ním tepající bicí v rychlém klusu. Po zlomu přijde na řadu pomalá sludge pasáž. V druhé polovině skladby nechybí ani stylová, a vskutku vydařená, chytlavá gradace. Tady je všechno správně, tohle nemůže urazit.
INTER ARMA na „Sky Burial“ stopáží nešetří, hned pět tracků je deset a více minut dlouhých. V podstatě je to ale jedno, protože se jedná o klasickou desku, kde se jednotlivé skladby neřeší a nejlépe funguje jako celek. Nechybí na ní ani ambientní polohy, které slouží spíš jen jako decentní dekor, než nudná bledá místa zabírající místo. I když se jedná o zle vypadající kapelu libující si v rachotu, nápadně často hrábnou do strun způsobem, který nastolí klid a pohodu. Typickým příkladem je třetí „The Long Road Home“, jejíž valná část by mohla být soundtrackem k westernu. A právě takových míst se na albu najde mnohem víc.
Pár měsíců jsem nechal „Sky Burial“ „odstát“ . Ze začátku mi INTER ARMA přišli jako jedni z mnoha, což ve své podstatě pořád jsou. Na druhou stranu mi po vzájemném naladění sedli a začal jsem z nich mít pocit, že se nejedná o pouhé obyčejné kopírky. Vlivy zastoupené od NEUROSIS až třeba po MASTODON registruju, ale zároveň na nich neshledávám nic špatného. Jejich přidaná hodnota spočívá v tom, že jejich povedený mix různých hudebních odrůd zní překvapivě celistvě a žánrové balancování se povedo naprosto přirozeně. Jednu chvíli se člověk zaposlouchá v sedě s odloženýma nohama na stole, za chvíli si zahrozí, aby nakonec potřepával hlavou do rytmu. A při tom mu to přijde úplně normální.
Seznam skladeb:
Občas se z toho zástupu kapel, kterým čouhají NEUROSIS z trenek, vynoří něco zajímavého, co si pozornost, dost času a někdy i investované peníze do hmotného nosiče, zaslouží. INTER ARMA jsou přesně ten případ. Nemůžu tvrdit, že jejich pojetí stylu je kdo ví jak originální, nebo snad novátorské. Snaží se odlišit, to určitě, přesto pocit, že jste už všechno z toho co tahle kapela dělá, někde slyšeli, je na místě. A tak se občas stane, že i během prvního poslechu lze předvídat, jaká pasáž bude následovat. I když to tak vyznívá, není to myšleno zle, je to jen konstatování. Jsou kapely, u kterých vás to dráždí, ale INTER ARMA k nim nepatří.
INTER ARMA nejsou jediní, kdo se snaží skloubit sludge s psychedelickým rockovým oderém, okořeněným špetkou rychlejších momentů, které lze nazvat blackovými. Blackovými ve smyslu vlivu spolků zaoceánského typu vycházejících z HC kořenů. Na rozdíl od spousty jiných jim to, co hrají, celkem věřím. A o to podle mě jde.
Silné momenty jsou zastoupeny napříč celou deskou. Úvodní „The Survival Fires“ nastíní, jakým směrem se celé album bude ubírat. Nosný zatěžkaný riff, pod ním tepající bicí v rychlém klusu. Po zlomu přijde na řadu pomalá sludge pasáž. V druhé polovině skladby nechybí ani stylová, a vskutku vydařená, chytlavá gradace. Tady je všechno správně, tohle nemůže urazit.
INTER ARMA na „Sky Burial“ stopáží nešetří, hned pět tracků je deset a více minut dlouhých. V podstatě je to ale jedno, protože se jedná o klasickou desku, kde se jednotlivé skladby neřeší a nejlépe funguje jako celek. Nechybí na ní ani ambientní polohy, které slouží spíš jen jako decentní dekor, než nudná bledá místa zabírající místo. I když se jedná o zle vypadající kapelu libující si v rachotu, nápadně často hrábnou do strun způsobem, který nastolí klid a pohodu. Typickým příkladem je třetí „The Long Road Home“, jejíž valná část by mohla být soundtrackem k westernu. A právě takových míst se na albu najde mnohem víc.
Pár měsíců jsem nechal „Sky Burial“ „odstát“ . Ze začátku mi INTER ARMA přišli jako jedni z mnoha, což ve své podstatě pořád jsou. Na druhou stranu mi po vzájemném naladění sedli a začal jsem z nich mít pocit, že se nejedná o pouhé obyčejné kopírky. Vlivy zastoupené od NEUROSIS až třeba po MASTODON registruju, ale zároveň na nich neshledávám nic špatného. Jejich přidaná hodnota spočívá v tom, že jejich povedený mix různých hudebních odrůd zní překvapivě celistvě a žánrové balancování se povedo naprosto přirozeně. Jednu chvíli se člověk zaposlouchá v sedě s odloženýma nohama na stole, za chvíli si zahrozí, aby nakonec potřepával hlavou do rytmu. A při tom mu to přijde úplně normální.
Seznam skladeb:
- The Survival Fires
- The Long Road Home (Iron Gate)
- The Long Road Home
- Destroyer
- 'sblood
- Westward
- Love Absolute
- Sky Burial
